1Přibližovali se pak k němu celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.
2A fariseové i zákoníci reptali, řkouce: „Tento přijímá hříšníky a jí s nimi.“
3I pověděl jim podobenství toto, řka:
4„Který člověk z vás, maje sto ovec a ztrativ jednu z nich, nenechá devadesáti devíti na poušti a nejde po té, která se ztratila, až ji nalezne?
5A když ji nalezne, vloží ji s radostí na ramena svá
6a přijda domů svolá přátele a sousedy a řekne jim:,Radujte se se mnou, neboť jsem nalezl ovci, která se ztratila!‘
7Pravím vám, že tak bude větší radost v nebesích nad jedním hříšníkem pokání činícím, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“
8Aneb která žena majíc deset drachem, ztratí-li jednu drachmu, nerozžehne svíce a nemete domu svého a nehledá pilně, až ji nalezne?
9A když ji nalezne, svolá přítelkyně i sousedky své a řekne:,Radujte se se mnou, neboť jsem nalezla drachmu, kterou jsem ztratila.‘
10Tak, pravím vám, budou andělé Boží míti radost nad jedním hříšníkem pokání činícím.“
11Pravil také: „Jeden člověk měl dva syny,
12a mladší z nich řekl otci:,Otče, dej mi ten díl statku, který na mne připadá.‘ I rozdělil jim majetek.
13A po nemnoha dnech syn mladší sebrav všecko, odešel do krajiny daleké a tam promarnil statek svůj živ jsa prostopášně.
14A když všecko utratil, nastal v té krajině hlad veliký, a on počal trpěti nouzi.
15I šel a přidržel se jednoho občana oné krajiny, a ten poslal ho do dvora svého, aby pásl vepře.
16I přál si naplniti břicho své lusky, které jedli vepři, ale nikdo mu (jich) nedával.
17Šel tedy do sebe a řekl:,Kolik dělníků v domě otce mého má hojnost chleba, a já hynu zde hladem.
18Vstanu a půjdu k otci svému a řeknu jemu:,Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou;
19již nejsem hoden slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho ze svých dělníků.‘
20A vstav šel k otci svému. Když pak byl ještě opodál, otec jeho spatřil ho a byl hnut milosrdenstvím; i běžel a padl mu kolem krku a zulíbal ho.
21I řekl mu syn:,Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou; již nejsem hoden slouti synem tvým.‘
22Ale otec řekl ke svým služebníkům:,Rychle přineste roucho přední a oblecte ho a dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy jeho;
23a přiveďte tele tučné a zabijte je, a jezme a veselme se;
24neboť tento syn můj byl mrtev a zase ožil; byl ztracen a jest nalezen.‘ I počali se veseliti.
25Byl pak syn jeho starší na poli; a když přicházel a se blížil k domu, uslyšel hudbu a tanec.
26I povolal k sobě jednoho ze služebníkův a otázal se ho, co to jest.
27A on řekl jemu:,Bratr tvůj přišel, a tvůj otec zabil tučné tele, poněvadž jej dostal zdravého.‘
28I rozhněval se a nechtěl vejíti. Tedy otec jeho vyšed počal ho chlácholiti.
29Ale on odpověděv řekl otci svému:,Hle, tolik roků sloužím tobě a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, a nikdy jsi mi nedal (ani) kozelce, abych se poveselil se svými přáteli.
30Ale když přišel tento syn tvůj, který prohýřil majetek svůj s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele.‘
31On však řekl jemu:,Synu můj, ty jsi vždycky se mnou, a všecky věci mé jsou tvoje;
32veseliti se však a radovati se náleželo, neboť tento bratr tvůj byl mrtev a zase ožil; byl ztracen a jest nalezen.‘“