1Pravil pak i ke svým učeníkům: „Byl jeden člověk bohatý, který měl správce (statků), a ten byl udán u něho, jakoby rozplýtvával jeho majetek.
2I povolal ho k sobě a řekl jemu:,Co to slyším o tobě? Vydej počet ze své správy, neboť již nebudeš moci správu vésti.‘
3I řekl správce sám u sebe:,Co mám dělati? Neboť pán odnímá ode mne správcovství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
4Vím, co učiním, aby mě přijali do svých domů, když budu zbaven správcovství.‘
5A zavolav k sobě jednoho každého z dlužníků svého pána, řekl prvnímu:,Kolik jsi dlužen pánu mému?‘
6On pak řekl:,Sto tun oleje.‘ I řekl jemu:,Vezmi úpis svůj a sedna rychle napiš padesát.‘
7Potom řekl druhému:,Ty pak kolik dluhuješ?‘ A on řekl:,Sto korců pšenice.‘ Dí jemu:,Vezmi úpis svůj a napiš osmdesát.‘
8I pochválil pán správce nevěrného, že jednal opatrně; neboť lidé oddaní světu jsou opatrnější proti sobě vespolek, než lidé oddaní Bohu.
9I já pravím vám: Učiňte si přátele z mamony nepravé, aby, když dokonáte, přijali vás do stanů věčných.
10Kdo jest věrný ve věcech nejmenších, jest věrný i ve věcech velikých, a kdo jest ve věcech nejmenších nesprávný, jest nesprávný i ve věcech velikých.
11Nebyli-li jste věrni v nepravé mamoně, kdo dá vám statky opravdové?
12A jestli v cizím nebyli jste věrni, kdo vám dá to, co vaše jest?
13Žádný služebník nemůže dvěma pánům sloužiti, neboť buď jednoho bude nenáviděti a druhého milovati, aneb jednoho se přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužiti a mamoně.“
14To všecko poslouchali fariseové, kteří byli lakomí, a posmívali se mu.
15I řekl jim: „Vy jste to, kteří sa děláte spravedlivými před lidmi, avšak Bůh zná srdce vaše; neboť co u lidí jest vznešené, to před Bohem jest ohavností.
16Zákon a proroci (trvali) až do Jana; od té chvíle království Boží se zvěstuje, a každý mu činí násilí.
17Snazší však jest, aby nebe a země pominuly, než aby padla jedna čárka zákona.
18Každý, kdo propouští svou manželku a béře si jinou, cizoloží, a kdo si béře propuštěnou od muže, cizoloží.“
19„Byl jeden člověk bohatý, a ten se odíval v purpur a jemné plátno a hodoval každého dne skvostně.
20Jeden pak žebrák jménem Lazar, ležel u vrat jeho pln vředů,
21a žádal se nasytit z drobtů, které padaly se stolu boháčova (ale nikdo mu jich nedával), ba i psi přicházeli a lízali vředy jeho.
22I stalo se, že ten žebrák zemřel a donesen byl od andělů do lůna Abrahamova; a zemřel i boháč a pohřben byl v pekle.
23Když pak v mukách pozdvihl očí svých, uzřel Abrahama zdaleka a Lazara v lůně jeho.
24I zvolal:,Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého ve vodě a ochladí jazyk můj, neboť se trápím v tomto plameni.‘
25Ale Abraham řekl jemu:,Synu, rozpomeň se, že jsi obdržel své věci dobré ve svém životě a Lazar podobně věci zlé; nyní pak on se zde těší, ty však se trápíš.
26A mimo to jest mezi námi a vámi stanovena veliká propast, aby nemohli ti, kteří by chtěli přejíti odtud k vám, ani odonud k nám se přepraviti.‘
27I řekl:,Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu otce mého,
28neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa trápení.‘
29Ale Abraham řekl jemu:,Mají Mojžíše a proroky, těch ať poslouchají.‘
30On však pravil:,Nikoliv, otče Abrahame, ale přijde li k nim někdo z mrtvých, budou činiti pokání.‘
31Tu řekl mu:,Neposlouchají-li Mojžíše a proroků, neuvěří, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“