Luke 16
1 Pravil pak i ke svým učeníkům: „Byl jeden člověk bohatý, který měl správce (statků), a ten byl udán u něho, jakoby rozplýtvával jeho majetek.
2 I povolal ho k sobě a řekl jemu:,Co to slyším o tobě? Vydej počet ze své správy, neboť již nebudeš moci správu vésti.‘
3 I řekl správce sám u sebe:,Co mám dělati? Neboť pán odnímá ode mne správcovství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
4 Vím, co učiním, aby mě přijali do svých domů, když budu zbaven správcovství.‘
5 A zavolav k sobě jednoho každého z dlužníků svého pána, řekl prvnímu:,Kolik jsi dlužen pánu mému?‘
6 On pak řekl:,Sto tun oleje.‘ I řekl jemu:,Vezmi úpis svůj a sedna rychle napiš padesát.‘
7 Potom řekl druhému:,Ty pak kolik dluhuješ?‘ A on řekl:,Sto korců pšenice.‘ Dí jemu:,Vezmi úpis svůj a napiš osmdesát.‘
8 I pochválil pán správce nevěrného, že jednal opatrně; neboť lidé oddaní světu jsou opatrnější proti sobě vespolek, než lidé oddaní Bohu.
9 I já pravím vám: Učiňte si přátele z mamony nepravé, aby, když dokonáte, přijali vás do stanů věčných.
10 Kdo jest věrný ve věcech nejmenších, jest věrný i ve věcech velikých, a kdo jest ve věcech nejmenších nesprávný, jest nesprávný i ve věcech velikých.
11 Nebyli-li jste věrni v nepravé mamoně, kdo dá vám statky opravdové?
12 A jestli v cizím nebyli jste věrni, kdo vám dá to, co vaše jest?
13 Žádný služebník nemůže dvěma pánům sloužiti, neboť buď jednoho bude nenáviděti a druhého milovati, aneb jednoho se přidrží a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužiti a mamoně.“
14 To všecko poslouchali fariseové, kteří byli lakomí, a posmívali se mu.
15 I řekl jim: „Vy jste to, kteří sa děláte spravedlivými před lidmi, avšak Bůh zná srdce vaše; neboť co u lidí jest vznešené, to před Bohem jest ohavností.
16 Zákon a proroci (trvali) až do Jana; od té chvíle království Boží se zvěstuje, a každý mu činí násilí.
17 Snazší však jest, aby nebe a země pominuly, než aby padla jedna čárka zákona.
18 Každý, kdo propouští svou manželku a béře si jinou, cizoloží, a kdo si béře propuštěnou od muže, cizoloží.“
19 „Byl jeden člověk bohatý, a ten se odíval v purpur a jemné plátno a hodoval každého dne skvostně.
20 Jeden pak žebrák jménem Lazar, ležel u vrat jeho pln vředů,
21 a žádal se nasytit z drobtů, které padaly se stolu boháčova (ale nikdo mu jich nedával), ba i psi přicházeli a lízali vředy jeho.
22 I stalo se, že ten žebrák zemřel a donesen byl od andělů do lůna Abrahamova; a zemřel i boháč a pohřben byl v pekle.
23 Když pak v mukách pozdvihl očí svých, uzřel Abrahama zdaleka a Lazara v lůně jeho.
24 I zvolal:,Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého ve vodě a ochladí jazyk můj, neboť se trápím v tomto plameni.‘
25 Ale Abraham řekl jemu:,Synu, rozpomeň se, že jsi obdržel své věci dobré ve svém životě a Lazar podobně věci zlé; nyní pak on se zde těší, ty však se trápíš.
26 A mimo to jest mezi námi a vámi stanovena veliká propast, aby nemohli ti, kteří by chtěli přejíti odtud k vám, ani odonud k nám se přepraviti.‘
27 I řekl:,Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu otce mého,
28 neboť mám pět bratrů, ať jim svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa trápení.‘
29 Ale Abraham řekl jemu:,Mají Mojžíše a proroky, těch ať poslouchají.‘
30 On však pravil:,Nikoliv, otče Abrahame, ale přijde li k nim někdo z mrtvých, budou činiti pokání.‘
31 Tu řekl mu:,Neposlouchají-li Mojžíše a proroků, neuvěří, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“