Bible

1 I řekl k učeníkům svým: „Není možno, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze něhož přicházejí. 2 Užitečněji bylo by mu, kdyby kámen mlýnský položen byl na hrdlo jeho a on uvržen byl do moře, než aby pohoršil jednoho z maličkých těchto.“ 3 „Mějte se na pozoru. Zhřeší-li proti tobě bratr tvůj, domluv mu, a bude-li toho litovati, odpusť mu. 4 A jestliže sedmkrát za den prohřeší se proti tobě a sedmkrát se k tobě obrátí slovy?,Lituji toho,‘ odpusť mu.“ 5 I řekli apoštolé Pánu: „Přidej nám víry.“ 6 A Pán řekl: „Budete-li míti víru jako zrno hořčičné, řeknete tomuto fíku:,Vykořeň se a přesaď se do moře,‘ a poslechne vás.“ 7 „Kdo z vás maje služebníka, jenž orá neb pase, řekne mu, když se vrátí s pole:,Pojď hned a posaď se k jídlu?‘ 8 Zdali spíše neřekne mu:,připrav mi jídlo a přepáše se posluhuj mi, až se najím a napiji, a potom ty budeš jísti a píti.‘ 9 Vzdává-liž díky služebníku tomu proto, že vykonal, co mu rozkázal? 10 Myslím, že nikoliv. Tak i vy, když učiníte všecko, co vám bylo přikázáno, rcete:,Služebníci neužiteční jsme; co jsme měli učiniti, učinili jsme.‘“ 11 Když se ubíral do Jerusalema, šel (po hranicích) mezi Samařskem a Galileí. 12 A když vcházel do jedné vesnice, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteří stanuvše zdaleka, 13 silným hlasem volali: „Ježíši, smiluj se nad námi.“ 14 A on uzřev je řekl jim: „Jděte, ukažte se kněžím.“ I stalo se, když šli, uzdravili se. 15 Jeden pak z nich vida, že jest uzdraven, navrátil se hlasem velikým velebě Boha, 16 a padl na tvář k nohám jeho čině mu díky. A ten byl Samaritán. 17 I promluvil Ježíš a řekl: „Zdali nebylo jich deset uzdraveno? A kde jest jich devět? 18 Neshledal se nikdo, jenž by se byl vrátil a vzdal chválu Bohu, jedině cizozemec tento?“ 19 A řekl jemu: „Vstaň a jdi, víra tvá tě uzdravila.“ 20 Byv pak otázán od fariseů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim: „Království Boží nepřijde s patrností, 21 ani neřeknou:,Tuto jest‘ aneb,Tamto jest‘. Neboť království Boží jest ve vás.“ 22 I řekl ke svým učeníkům: „Přijdou dnové, kdy budete toužiti, abyste viděli jeden den Syna člověka, a neuvidíte. 23 A řeknou vám:,Tuto jest‘ aneb,Tamto jest‘. Neodcházejte a nechoďte za nimi. 24 Neboť jako blesk blýskaje se od jedné končiny pod nebem září (až) do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka v den svůj. 25 Dříve však musí mnoho trpěti a zavržen býti od pokolení tohoto. 26 A jako bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: 27 jedli, pili, ženili a vdávali se až do dne, ve kterém Noe vešel do korábu, a přišla potopa a zahubila všecky. 28 Podobně jako se stalo za dnů Lotových: jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli; 29 ale toho dne, ve kterém Lot vyšel ze Sodomy, deštil (Bůh) ohněm a sírou s nebe a zahubil všecky, 30 tak bude v ten den, ve kterém Syn člověka se zjeví. 31 Kdo v tu hodinu bude na střeše a nádobí jeho v domě, nesestupuj vzít je, a kdo (bude) na poli, podobně nevracej se na zad. 32 Pamatujte na ženu Lotovu. 33 Kdo bude hledati život svůj zachovat, ztratí jej, a kdo ho ztratí, (na živě) zachová jej. 34 Pravím vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán; 35 dvě budou mlíti spolu: jedna bude vzata a druhá zanechána; dva (budou) na poli: jeden bude vzat a druhý zanechán.“ 36 Tu otázali se: „Kde, Pane?“ 37 A on řekl jim: „Kdekoli bude tělo, tam shromáždí se i orlové.“