1I řekl k učeníkům svým: „Není možno, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze něhož přicházejí.
2Užitečněji bylo by mu, kdyby kámen mlýnský položen byl na hrdlo jeho a on uvržen byl do moře, než aby pohoršil jednoho z maličkých těchto.“
3„Mějte se na pozoru. Zhřeší-li proti tobě bratr tvůj, domluv mu, a bude-li toho litovati, odpusť mu.
4A jestliže sedmkrát za den prohřeší se proti tobě a sedmkrát se k tobě obrátí slovy?,Lituji toho,‘ odpusť mu.“
5I řekli apoštolé Pánu: „Přidej nám víry.“
6A Pán řekl: „Budete-li míti víru jako zrno hořčičné, řeknete tomuto fíku:,Vykořeň se a přesaď se do moře,‘ a poslechne vás.“
7„Kdo z vás maje služebníka, jenž orá neb pase, řekne mu, když se vrátí s pole:,Pojď hned a posaď se k jídlu?‘
8Zdali spíše neřekne mu:,připrav mi jídlo a přepáše se posluhuj mi, až se najím a napiji, a potom ty budeš jísti a píti.‘
9Vzdává-liž díky služebníku tomu proto, že vykonal, co mu rozkázal?
10Myslím, že nikoliv. Tak i vy, když učiníte všecko, co vám bylo přikázáno, rcete:,Služebníci neužiteční jsme; co jsme měli učiniti, učinili jsme.‘“
11Když se ubíral do Jerusalema, šel (po hranicích) mezi Samařskem a Galileí.
12A když vcházel do jedné vesnice, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteří stanuvše zdaleka,
13silným hlasem volali: „Ježíši, smiluj se nad námi.“
14A on uzřev je řekl jim: „Jděte, ukažte se kněžím.“ I stalo se, když šli, uzdravili se.
15Jeden pak z nich vida, že jest uzdraven, navrátil se hlasem velikým velebě Boha,
16a padl na tvář k nohám jeho čině mu díky. A ten byl Samaritán.
17I promluvil Ježíš a řekl: „Zdali nebylo jich deset uzdraveno? A kde jest jich devět?
18Neshledal se nikdo, jenž by se byl vrátil a vzdal chválu Bohu, jedině cizozemec tento?“
19A řekl jemu: „Vstaň a jdi, víra tvá tě uzdravila.“
20Byv pak otázán od fariseů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim: „Království Boží nepřijde s patrností,
21ani neřeknou:,Tuto jest‘ aneb,Tamto jest‘. Neboť království Boží jest ve vás.“
22I řekl ke svým učeníkům: „Přijdou dnové, kdy budete toužiti, abyste viděli jeden den Syna člověka, a neuvidíte.
23A řeknou vám:,Tuto jest‘ aneb,Tamto jest‘. Neodcházejte a nechoďte za nimi.
24Neboť jako blesk blýskaje se od jedné končiny pod nebem září (až) do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka v den svůj.
25Dříve však musí mnoho trpěti a zavržen býti od pokolení tohoto.
26A jako bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka:
27jedli, pili, ženili a vdávali se až do dne, ve kterém Noe vešel do korábu, a přišla potopa a zahubila všecky.
28Podobně jako se stalo za dnů Lotových: jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli;
29ale toho dne, ve kterém Lot vyšel ze Sodomy, deštil (Bůh) ohněm a sírou s nebe a zahubil všecky,
30tak bude v ten den, ve kterém Syn člověka se zjeví.
31Kdo v tu hodinu bude na střeše a nádobí jeho v domě, nesestupuj vzít je, a kdo (bude) na poli, podobně nevracej se na zad.
32Pamatujte na ženu Lotovu.
33Kdo bude hledati život svůj zachovat, ztratí jej, a kdo ho ztratí, (na živě) zachová jej.
34Pravím vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden bude vzat a druhý zanechán;
35dvě budou mlíti spolu: jedna bude vzata a druhá zanechána; dva (budou) na poli: jeden bude vzat a druhý zanechán.“
36Tu otázali se: „Kde, Pane?“
37A on řekl jim: „Kdekoli bude tělo, tam shromáždí se i orlové.“