Bible

1 Pověděl pak jim podobenství o tom, že jest potřebí vždycky se modliti a neustávati. 2 Pravilť: „V jistém městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka neostýchal. 3 A byla v tom městě (též) vdova jedna, která k němu přicházela a říkala:,Obhaj mne před mým protivníkem‘ 4 Ale on nechtěl po dlouhý čas. Potom však řekl sám u sebe:,Ačkoliv se Boha nebojím a člověka neostýchám, 5 přece proto, že ta vdova jest mi obtížná, obhájím ji, aby naposledy nepřišla a mě nestloukla.‘“ 6 I řekl Pán: „Slyšte, co praví soudce nespravedlivý; 7 a Bůh - neobhájí-liž svých vyvolenců, kteří k němu volají dnem i nocí, a bude prodlévati jim (pomoci)? 8 Pravím vám, že v brzku jich obhájí. Avšak nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ 9 Pověděl však také k některým lidem, kteří v sebe důvěřovali, že jsou spravedliví, a jinými pohrdali, podobenství toto: 10 „Dva lidé vstoupili do chrámu, aby se modlili, jeden fariseus a druhý celník. 11 Fariseus postaviv se modlil se sám u sebe takto:,Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložnici, aneb jako i tento celník. 12 Postím se dvakrát za týden, desátky dávám ze všeho, co vytěžím.‘ 13 Ale celník stoje zdaleka, nechtěl ani očí pozdvihnouti k nebi, nýbrž bil se v prsa svá a říkal:,Bože, buď milostiv mně hříšnému.‘ 14 Pravím vám: Tento odešel do domu svého ospravedlněn, onen nikoli; neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ 15 I přinášeli k němu také malé dítky, aby se jich dotýkal. Uzřevše to učeníci, domlouvali jim; 16 ale Ježíš povolav je k sobě pravil: „Nechte dítek přicházeti ke mně a nebraňte jim; neboť takových jest království Boží. 17 Vpravdě pravím vám: Kdo nepřijme království Božího jako dítko, nevejde do něho.“ 18 I otázal se ho jeden náčelník řka: „Mistře dobrý, co musím učinit, abych obdržel život věčný?“ 19 Ježíš pak řekl jemu: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý leč jediný Bůh. 20 Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.“ 21 A on řekl: „To všecko zachovával jsem od svého mládí.“ 22 Uslyšev to Ježíš řekl jemu: „Ještě jednoho se ti nedostává: Prodej všecko, co máš a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď a následuj mne.“ 23 Ale on uslyšev to zarmoutil se; neboť byl velmi bohatý. 24 A Ježíš vida ho zarmoucena, pravil: „Jak těžko vejdou do království Božího ti, kteří mají statky. 25 Snáze jest zajisté velbloudu projíti uchem jehelním, než boháči vejíti do království Božího.“ 26 I řekli ti, kteří to slyšeli: „I kdo může býti spasen?“ 27 Ale on řekl jim: „Co jest nemožno u lidi, možno jest u Boha.“ 28 Tu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a následovali jsme tebe.“ 29 A on řekl jim: „Vpravdě, pravím vám: Není nikoho, jenž opustil dům neb rodiče neb bratry neb manželku neb dítky pro království Boží, 30 aby neobdržel mnohem více v čase tomto, a v budoucím věku život věčný.“ 31 Potom Ježíš pojav k sobě dvanácte, řekl jim: „Hle vstupujeme do Jerusalema, a dokoná se tam všecko, co psáno jest skrze proroky o Synu člověka; 32 bude totiž vydán pohanům a budou se mu posmívati a ho tupiti a na něj plivati, 33 a když jej zbičují, zabijí ho; ale třetího dne vstane z mrtvých. 34 Oni však nesrozuměli z toho ničemu, a bylo to slovo skryto před nimi, a nepoznali, co bylo řečeno. 35 Když pak se přibližoval k Jerichu, slepec jeden seděl podle cesty a žebral. 36 A uslyšev zástup mimo jíti, tázal se, co to jest. 37 A řekli mu, že Ježíš Nazaretský tudy jde. 38 I zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 39 Ale ti, kteří šli napřed, domlouvali mu, aby mlčel. On však mnohem více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ 40 I zastavil se Ježíš a kázal ho k sobě přivésti. A když se přiblížil, otázal se ho: 41 „Co chceš, abych ti učinil?“ On pak řekl: „Pane, ať vidím.“ 42 I řekl mu Ježíš: „Prohlédni; víra tvá tě uzdravila.“ 43 A ihned prohlédl a šel za ním velebě Boha. A veškeren lid uzřev to vzdal chválu Bohu.