1Pověděl pak jim podobenství o tom, že jest potřebí vždycky se modliti a neustávati.
2Pravilť: „V jistém městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka neostýchal.
3A byla v tom městě (též) vdova jedna, která k němu přicházela a říkala:,Obhaj mne před mým protivníkem‘
4Ale on nechtěl po dlouhý čas. Potom však řekl sám u sebe:,Ačkoliv se Boha nebojím a člověka neostýchám,
5přece proto, že ta vdova jest mi obtížná, obhájím ji, aby naposledy nepřišla a mě nestloukla.‘“
6I řekl Pán: „Slyšte, co praví soudce nespravedlivý;
7a Bůh - neobhájí-liž svých vyvolenců, kteří k němu volají dnem i nocí, a bude prodlévati jim (pomoci)?
8Pravím vám, že v brzku jich obhájí. Avšak nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“
9Pověděl však také k některým lidem, kteří v sebe důvěřovali, že jsou spravedliví, a jinými pohrdali, podobenství toto:
10„Dva lidé vstoupili do chrámu, aby se modlili, jeden fariseus a druhý celník.
11Fariseus postaviv se modlil se sám u sebe takto:,Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, lupiči, nespravedliví, cizoložnici, aneb jako i tento celník.
12Postím se dvakrát za týden, desátky dávám ze všeho, co vytěžím.‘
13Ale celník stoje zdaleka, nechtěl ani očí pozdvihnouti k nebi, nýbrž bil se v prsa svá a říkal:,Bože, buď milostiv mně hříšnému.‘
14Pravím vám: Tento odešel do domu svého ospravedlněn, onen nikoli; neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
15I přinášeli k němu také malé dítky, aby se jich dotýkal. Uzřevše to učeníci, domlouvali jim;
16ale Ježíš povolav je k sobě pravil: „Nechte dítek přicházeti ke mně a nebraňte jim; neboť takových jest království Boží.
17Vpravdě pravím vám: Kdo nepřijme království Božího jako dítko, nevejde do něho.“
18I otázal se ho jeden náčelník řka: „Mistře dobrý, co musím učinit, abych obdržel život věčný?“
19Ježíš pak řekl jemu: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý leč jediný Bůh.
20Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.“
21A on řekl: „To všecko zachovával jsem od svého mládí.“
22Uslyšev to Ježíš řekl jemu: „Ještě jednoho se ti nedostává: Prodej všecko, co máš a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď a následuj mne.“
23Ale on uslyšev to zarmoutil se; neboť byl velmi bohatý.
24A Ježíš vida ho zarmoucena, pravil: „Jak těžko vejdou do království Božího ti, kteří mají statky.
25Snáze jest zajisté velbloudu projíti uchem jehelním, než boháči vejíti do království Božího.“
26I řekli ti, kteří to slyšeli: „I kdo může býti spasen?“
27Ale on řekl jim: „Co jest nemožno u lidi, možno jest u Boha.“
28Tu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a následovali jsme tebe.“
29A on řekl jim: „Vpravdě, pravím vám: Není nikoho, jenž opustil dům neb rodiče neb bratry neb manželku neb dítky pro království Boží,
30aby neobdržel mnohem více v čase tomto, a v budoucím věku život věčný.“
31Potom Ježíš pojav k sobě dvanácte, řekl jim: „Hle vstupujeme do Jerusalema, a dokoná se tam všecko, co psáno jest skrze proroky o Synu člověka;
32bude totiž vydán pohanům a budou se mu posmívati a ho tupiti a na něj plivati,
33a když jej zbičují, zabijí ho; ale třetího dne vstane z mrtvých.
34Oni však nesrozuměli z toho ničemu, a bylo to slovo skryto před nimi, a nepoznali, co bylo řečeno.
35Když pak se přibližoval k Jerichu, slepec jeden seděl podle cesty a žebral.
36A uslyšev zástup mimo jíti, tázal se, co to jest.
37A řekli mu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38I zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
39Ale ti, kteří šli napřed, domlouvali mu, aby mlčel. On však mnohem více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“
40I zastavil se Ježíš a kázal ho k sobě přivésti. A když se přiblížil, otázal se ho:
41„Co chceš, abych ti učinil?“ On pak řekl: „Pane, ať vidím.“
42I řekl mu Ježíš: „Prohlédni; víra tvá tě uzdravila.“
43A ihned prohlédl a šel za ním velebě Boha. A veškeren lid uzřev to vzdal chválu Bohu.