1Když pak Ježíš vešel v sobotu do domu jednoho z náčelníků farisejských, aby tam poobědval, oni ho pozorovali.
2A hle, jeden člověk vodnatelný byl před ním.
3I promluvil Ježíš a řekl k zákoníkům a fariseům: „Jest dovoleno v sobotu uzdravovati či li ne?“
4Ale oni mlčeli. I ujav ho, uzdravil jej a propustil.
5A řekl k nim: „Kdo jest mezi vámi, jenž padne-li mu vůl neb osel do jámy, nevytáhne ho hned v den sobotní?“
6A nemohli mu na to odpověděti.
7Pověděl pak také k pozvaným podobenství pozoruje, kterak vybírali přední místa; pravilť:
8„Když budeš pozván od někoho na svatbu, nesedej na místo přední, aby snad vzácnější než ty nebyl pozván od něho,
9a přijda ten, jenž pozval tebe i jeho, neřekl tobě:,Postup tomuto místo‘; a tehda počal bys s hanbou seděti na místě posledním.
10Ale když budeš pozván, jdi, posaď se na posledním místě, aby, když přijde ten, jenž tě pozval, řekl tobě:,Příteli, posedni výše.‘ Tehdy budeš míti čest před spolustolujícími;
11neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.
12Pravil však i k tomu, který ho pozval: „Strojíš-li oběd neb večeři, nezvi přátel svých, ani bratrů svých, ani příbuzných svých, ani sousedů bohatých, aby snad také oni nepozvali zase tebe a nedostalo se ti odplaty.
13Ale když strojíš hostinu, povolávej chudých, zmrzačelých, kulhavých a slepých,
14a budeš blažen, poněvadž nemají čím odplatiti tobě; neboť odplatí se ti při vzkříšení spravedlivých.“
15Uslyšev to jeden ze spolustolujícich, řekl jemu: „Blažen, kdo bude jísti chléb v království Božím.“
16Ale on pravil jemu: „Jeden člověk učinil večeři velikou a pozval mnohých.
17I poslal služebníka svého v hodinu večeře říci pozvaným, aby přišli, ježto všecko jest již hotovo,
18Ale oni všichni počali jednomyslně se vymlouvati. První řekl jemu:,Pole jsem koupil a musím vyjíti a je shlédnouti. Prosím tě, měj mne za omluvena.‘
19A druhý řekl:,Patero spřežení volů jsem koupil, a jdu je zkusit; prosím tě, měj mne za omluvena.‘
20A jiný řekl:,Ženu jsem pojal, a proto nemohu přijíti.‘
21A služebník vrátiv se, zvěstoval to pánu svému. Tu rozhněval se hospodář a řekl svému služebníku:,Vyjdi rychle na náměstí a ulice města, a uveď sem chudé, zmrzačelé a slepé i kulhavé.‘
22I řekl služebník:,Pane, stalo se, jak jsi rozkázal, a ještě jest místo.‘
23A pán řekl služebníkovi:,Vyjdi na cesty a ke plotům a přinuť vejíti, ať se naplní dům můj.
24Pravímť vám, že žádný z těch mužů, kteří byli pozváni, neokusí večeře mé.‘
25I šli s ním mnozí zástupové, a on obrátiv se řekl k nim:
26„Jde-li kdo ke mně a nemá v nenávisti otce svého a matky své i manželky a dítek a bratrův i sester svých, ano i života svého, nemůže býti mým učeníkem.
27A kdo nenese kříže svého a nejde za mnou, nemůže býti mým učeníkem.
28Neboť kdo z vás chtěje vystavěti věž, nesedne dříve a nepočítá potřebného nákladu, má-li dosti, aby dostavěl,
29by snad, kdyby položil základ a nemohl dokončiti, všichni ti, kteří by to viděli, nepočali se mu posmívati
30řkouce:,Tento člověk počal stavěti a nemohl dokončiti.‘
31Aneb, který král chtěje počíti válku proti jinému králi, nesedne dříve a nepřemýšlí, je-li s to, aby s desíti tisíci utkal se s tím, jenž s dvaceti tisíci táhne na něho?
32Sic jinak, pokud tento ještě opodál jest, odešle poselství a žádá za jednání o mír.
33Tak tedy každý z vás, jenž neodříká se všeho, co má, nemůže býti mým učeníkem.
34Dobrá věc je sůl; zkazí-li se však i sůl, čím se osolí?
35Ani do země, ani do hnoje se nehodí, nýbrž ven se vyhodí. Kdo má uši k slyšení, slyš.“