Bible

1 Byli pak téhož času přítomni někteří, kteří mu vypravovali o Galilejských, jejichž krev Pilát smísil s jejich obětmi. 2 I odpověděl jim řka: „Myslíte, že tito Galilejští byli větší hříšníci, než všichni Galilejští, poněvadž takovou věc utrpěli? 3 Nikoliv, pravím vám, ale nebudete-li pokání činiti, všichni podobně zahynete. 4 Aneb oněch osmnáct, na něž padla věž v Siloe a je zabila, - myslíte, že také oni byli větší vinníci než všichni lidé, kteří přebývají v Jerusalemě? 5 Nikoliv, pravím vám, ale nebudete-li pokání činiti, všichni taktéž zahynete.“ 6 Pověděl pak toto podobenství: „Kdosi měl fíkový strom štípený ve své vinici, i přišel hledat na něm ovoce, ale nenalezl. 7 I řekl k vinaři:,Hle, tři léta jsou tomu, co přicházím hledat ovoce na tomto fíku a nenalézám; vykopej ho tedy; k čemu vysiluje půdu?‘ 8 Ale on odpověděl jemu:,Pane, ponechej ho i tohoto léta, až jej okopám a ohnojím; 9 kdyby snad přinesl ovoce; pakli ne, potom jej vykopáš.‘“ 10 Učil pak v sobotu v jedné synagoze (jejich). 11 A hle, (byla tam) žena, která měla ducha nemoci po osmnáct roků; a byla shrbena a vůbec nemohla se vzpřímiti. 12 Uzřev ji Ježíš, zavolal ji k sobě a řekl ji: „Ženo, sproštěna jsi od nemoci své.“ 13 I vložil na ni ruce, a hned se vzpřímila a velebila Boha. 14 Ale představený synagogy, hněvaje se, že Ježíš uzdravil (ji) v sobotu, promluviv, řekl zástupu: „Šest dní jest, v nichž se má pracovati, v těch přicházejte a dávejte se uzdravovat, a ne v den sobotní.“ 15 Pán však odpověděl: „Pokrytci, zdali každý z vás neodvazuje v sobotu od jeslí svého vola neb osla a nevede ho napájet? 16 A tato (žena), která jest dcera Abrahamova, kterou satan svázal, hle, již osmnáct roků, ta neměla býti rozvázána od vazby své v den sobotní?“ 17 A když to pravil, styděli se všichni protivníci jeho, a veškeren lid radoval se ze všech těch věcí slavných, které se děly od něho. 18 Pravil tedy: „Čemu jest podobno království Boží, a čemu mám je přirovnati? 19 Podobno jest zrnu hořčičnému, které vzav člověk jeden zasel ve své zahradě: i vzrostlo a stalo se stromem, a ptáci nebeští bydlili v ratolestech jeho.“ 20 A opět pravil: „Komu mám přirovnati království Boží? 21 Podobno jest kvasu, který vzavši žena zadělala do tří měřic mouky, až zkynulo všecko.“ 22 I ubíral se po městech a vesnicích uče a konaje cestu do Jerusalema. 23 Kdosi pak řekl jemu: „Pane, jest málo těch, kteří budou spaseni?“ A on řekl k nim: 24 „Snažte se vejíti branou těsnou, neboť mnozí, pravím vám, budou hledati vejíti, a nebudou moci. 25 Když pak hospodář vstane a dveře zavře, a vy počnete venku státi a na dveře tlouci řkouce:,Pane, otevři nám,‘ tu on odpovídaje řekne vám:,Neznám vás, odkud jste.‘ 26 Tehdy počnete říkati:,Jedli jsme před tebou a pili a na ulicích našich jsi učil.‘ 27 I řekne vám:,Neznám vás, odkud jste; odejděte ode mne všichni činitelé nepravosti. 28 Tam bude pláč a skřípění zubů, když uvidíte Abrahama a Isáka i Jakoba a všecky proroky v království Božím, sebe pak vyháněny ven. 29 A přijdou od východu a od západu i od severu a od jihu a budou stolovati v království Božím. 30 A hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.‘“ 31 V ten den přistoupili k němu někteří z fariseův a řekli jemu: „Vyjdi a odebeř se odtud, neboť Herodes chce tě zabíti.“ 32 I řekl jim: „Jděte a povězte té lišce:,Hle, vymítám zlé duchy a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne přijdu k dokonání. 33 Avšak dnes a zítra i pozejtří musím choditi, neboť nenáleží proroku zahynouti kromě Jerusalema. 34 Jerusaleme, Jerusaleme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou posláni k tobě, kolikráte chtěl jsem shromážditi dítky tvé, jako pták svá mláďata pod křídla, a nechtěl jsi! 35 Hle, zanechá se vám dům váš pustý. Pravím pak vám: Neuzříte mne, až přijde (čas), kdy řeknete:,Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.‘“