Luke 1
1 Poněvadž mnozí podjali se toho, aby uspořádali vypravování těch věcí, které se u nás naplnily,
2 jak nám je podali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a přisluhovateli slova,
3 vidělo se i mně, kterýž jsem od prvopočátku vyzvěděl vše důkladně, pořádkem o tom psáti tobě, velmožný Theofile,
4 abys poznal pravdu těch věcí, kterým jsi byl vyučen.
5 Za časů Heroda, krále Judského, žil jistý kněz, jménem Zachariáš, ze třídy Abiovy, a měl manželku z dcer Áronových, a její jméno bylo Alžběta.
6 Oba byli spravedliví před Bohem, plníce všecky příkazy a předpisy Páně bez úhony.
7 A neměli žádného dítka, neboť Alžběta byla neplodná, a oba byli již pokročilí ve věku svém.
8 Stalo se pak, když v pořádku třídy své konal úřad kněžský před Bohem,
9 že podle obyčeje úřadu kněžského připadlo naň losem, aby vejda do chrámu Páně, zapálil v oběť kadidlo;
10 a všecko množství lidu modlilo se venku v době zápalu.
11 I ukázal se mu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře kadidlového,
12 a Zachariáš uzřev jej ulekl se a bázeň připadla na něho.
13 I řekl mu anděl: „Neboj se, Zachariáši; neboť vyslyšena jest modlitba tvá, a manželka tvá Alžběta porodí tobě syna, a nazveš jméno jeho Jan.
14 I budeš míti radost a plesání, a mnozí budou se radovati z jeho narození;
15 neboť bude veliký před Pánem, a vína a nápoje opojného píti nebude a již ze života matky své bude naplněn Duchem svatým,
16 a mnohé ze synův israelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17 A on předejde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dítkám a nevěřící ke smýšlení spravedlivých, by připravil Pánu lid hotový.“
18 I řekl Zachariáš k andělovi: „Po čem to poznám? Neboť já jsem stár, a manželka moje pokročila ve věku svém.“
19 A anděl odpověděl jemu: „Já jsem Gabriel, který stojím před Bohem, a jsem poslán, abych mluvil k tobě a ty věci ti zvěstoval.
20 I budeš němý a nebudeš moci mluviti až do dne, ve kterém se ty věci stanou, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se naplní časem svým.“
21 A lid očekával Zachariáše, a divili se, že prodléval ve chrámě.
22 Když pak vyšel, nemohl k nim mluviti; i poznali, že měl vidění ve chrámě. A on pokyvoval jim a zůstával němý.
23 I stalo se, když naplnily se dnové služby jeho, odešel do svého domu.
24 A po těch dnech počala Alžběta, manželka jeho; i tajila se po pět měsíců řkouc:
25 „Takto mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzhlédl, aby odňal pohanu moji mezi lidmi.“
26 Měsíce šestého pak anděl Gabriel poslán byl od Boha do města galilejského, jemuž jméno Nazaret,
27 k panně, zasnoubené muži, jemuž jméno bylo Josef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28 A vešed k ní anděl, řekl: „Zdráva buď, milostiplná, Pán s tebou, požehnaná?s ty mezi ženami.“
29 Ona pak (uzřevši jej) užasla nad řečí jeho a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30 I řekl jí anděl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha.
31 Hle počneš v životě a porodíš syna a nazveš jméno jeho Ježíš.
32 Ten bude veliký a Synem Nejvyššího slouti bude, a Pán Bůh dá mu trůn Davida, otce jeho, a bude kralovati v domě Jakubově na věky,
33 a království jeho nebude konce.“
34 I řekla Maria k andělu: „Kterak se to stane, když muže nepoznávám?“
35 A odpověděv anděl řekl jí: „Duch svatý sestoupí v tebe, a moc nejvyššího zastíní tě; proto také to svaté, co se z tebe narodí, slouti bude Syn Boží.
36 A hle, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna ve stáří svém, a nyní jest již v šestém měsíci, ta, která slove neplodná,
37 neboť nemožná není u Boha nižádná věc.“
38 I řekla Maria: „Aj já dívka Páně, staniž se mi podle slova tvého.“ Tu odešel od ní anděl.
39 Maria pak povstavši v těch dnech odešla s chvatem na hory do města Judova,
40 a vešedši do domu Zachariášova, pozdravila Alžbětu.
41 I stalo se, jak uslyšela Alžběta pozdravení Mariino, dítko zaplesalo v životě jejím, a Alžběta byla naplněna Duchem svatým.
42 I zvolala hlasem velikým řkouc: „Požehnaná’s ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého.
43 A odkud mi to, aby Matka Pána mého přišla ke mně?
44 Neboť hle, jak došel hlas pozdravu tvého do mých uší, zaplesalo radostí dítko v životě mém.
45 A blahoslavená, která uvěřila, neboť se vyplní ty věci, které jí byly pověděny od Pána.“
46 I řekla Maria: „Velebí duše má Hospodina,
47 a duch můj zaplesal v Bohu, Spasiteli mém,
48 že vzhlédl na ponížení své služebnice, neboť hle, od této chvíle blahoslaviti mě budou všechna pokolení,
49 protože veliké věci učinil mi ten, jenž jest mocný; jeho jméno (jest) svaté,
50 a jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení, těm, kteří se ho bojí.
51 On učinil mocné věci ramenem svým: Rozptýlil pyšné smýšlením srdce jejich,
52 sesadil mocné s trůnu a povýšil nízké.
53 Lačné naplnil dobrými věcmi a bohaté propustil prázdné.
54 Ujal se Israele, služebníka svého, aby byl pamětliv svého milosrdenství,
55 (jakož mluvil k otcům našim) vzhledem k Abrahamovi a potomstvu jeho navěky.“
56 I zůstala Maria s ní asi tři měsíce, a navrátila se do svého domu.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
58 A sousedé i příbuzní její uslyšeli, že Hospodin prokázal jí veliké milosrdenství; i radovali se s ní.
59 A v den osmý přišli obřezat dítko a chtěli je nazvati dle jména otce jeho Zachariášem.
60 Ale matka jeho promluvivši pravila: „Nikoliv, ale slouti bude Jan.“
61 I řekli k ní: „Vždyť není nikoho ve tvém příbuzenstvu, jenž by se tím jménem nazýval.“
62 I pokynuli otci jeho, jak by chtěl, aby se jmenovalo.
63 A on požádav tabulky, napsal na ni: „Jan jest jméno jeho.“ I podivili se všichni.
64 A hned se otevřela ústa jeho i jazyk jeho a mluvil velebě Boha.
65 I připadla hrůza na všecky sousedy jeho a po všech horách judských rozhlašovaly se všecky ty věci,
66 a všichni, kteří to slyšeli, vštípili si to v srdce své řkouce: „Čím as bude toto dítko?“ Neboť ruka Páně byla s ním.
67 Zachariáš pak, otec jeho, byl naplněn Duchem svatým a prorokoval řka:
68 „Požehnán (buď) Hospodin, Bůh israelský, že vzhlédl a vykoupení zjednal lidu svému
69 a že vzbudil nám mocnou spásu v domě Davida, služebníka svého,
70 jakož byl mluvil ústy svatých proroků svých odvěkých,
71 spásu od nepřátel našich a z ruky všech, kteří nás nenávidí,
72 aby učinil milosrdenství s našimi otci a byl pamětliv svaté úmluvy své,
73 přísahy to, kterou přísahal Abrahamovi, našemu otci, že nám dá,
74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel svých, beze strachu sloužili jemu
75 ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny dny své.
76 A ty pak, dítko, prorokem Nejvyššího slouti budeš, neboť předejdeš před Pánem připravovat cesty jeho,
77 abys dal lidu jeho známost o spáse odpuštěním hříchů jejich
78 pro srdečné milosrdenství Boha našeho, ve kterém vzhlédl na nás vycházející z výsosti,
79 aby posvítil těm, kteří jsou ve tmě a stínu smrti, aby řídil nohy naše na cestu pokoje.“
80 Dítko pak rostlo a sílilo podle ducha, a bylo na poušti až do dne, kdy se ukázalo lidu israelskému.