1Poněvadž mnozí podjali se toho, aby uspořádali vypravování těch věcí, které se u nás naplnily,
2jak nám je podali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a přisluhovateli slova,
3vidělo se i mně, kterýž jsem od prvopočátku vyzvěděl vše důkladně, pořádkem o tom psáti tobě, velmožný Theofile,
4abys poznal pravdu těch věcí, kterým jsi byl vyučen.
5Za časů Heroda, krále Judského, žil jistý kněz, jménem Zachariáš, ze třídy Abiovy, a měl manželku z dcer Áronových, a její jméno bylo Alžběta.
6Oba byli spravedliví před Bohem, plníce všecky příkazy a předpisy Páně bez úhony.
7A neměli žádného dítka, neboť Alžběta byla neplodná, a oba byli již pokročilí ve věku svém.
8Stalo se pak, když v pořádku třídy své konal úřad kněžský před Bohem,
9že podle obyčeje úřadu kněžského připadlo naň losem, aby vejda do chrámu Páně, zapálil v oběť kadidlo;
10a všecko množství lidu modlilo se venku v době zápalu.
11I ukázal se mu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře kadidlového,
12a Zachariáš uzřev jej ulekl se a bázeň připadla na něho.
13I řekl mu anděl: „Neboj se, Zachariáši; neboť vyslyšena jest modlitba tvá, a manželka tvá Alžběta porodí tobě syna, a nazveš jméno jeho Jan.
14I budeš míti radost a plesání, a mnozí budou se radovati z jeho narození;
15neboť bude veliký před Pánem, a vína a nápoje opojného píti nebude a již ze života matky své bude naplněn Duchem svatým,
16a mnohé ze synův israelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17A on předejde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dítkám a nevěřící ke smýšlení spravedlivých, by připravil Pánu lid hotový.“
18I řekl Zachariáš k andělovi: „Po čem to poznám? Neboť já jsem stár, a manželka moje pokročila ve věku svém.“
19A anděl odpověděl jemu: „Já jsem Gabriel, který stojím před Bohem, a jsem poslán, abych mluvil k tobě a ty věci ti zvěstoval.
20I budeš němý a nebudeš moci mluviti až do dne, ve kterém se ty věci stanou, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se naplní časem svým.“
21A lid očekával Zachariáše, a divili se, že prodléval ve chrámě.
22Když pak vyšel, nemohl k nim mluviti; i poznali, že měl vidění ve chrámě. A on pokyvoval jim a zůstával němý.
23I stalo se, když naplnily se dnové služby jeho, odešel do svého domu.
24A po těch dnech počala Alžběta, manželka jeho; i tajila se po pět měsíců řkouc:
25„Takto mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzhlédl, aby odňal pohanu moji mezi lidmi.“
26Měsíce šestého pak anděl Gabriel poslán byl od Boha do města galilejského, jemuž jméno Nazaret,
27k panně, zasnoubené muži, jemuž jméno bylo Josef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28A vešed k ní anděl, řekl: „Zdráva buď, milostiplná, Pán s tebou, požehnaná?s ty mezi ženami.“
29Ona pak (uzřevši jej) užasla nad řečí jeho a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30I řekl jí anděl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha.
31Hle počneš v životě a porodíš syna a nazveš jméno jeho Ježíš.
32Ten bude veliký a Synem Nejvyššího slouti bude, a Pán Bůh dá mu trůn Davida, otce jeho, a bude kralovati v domě Jakubově na věky,
33a království jeho nebude konce.“
34I řekla Maria k andělu: „Kterak se to stane, když muže nepoznávám?“
35A odpověděv anděl řekl jí: „Duch svatý sestoupí v tebe, a moc nejvyššího zastíní tě; proto také to svaté, co se z tebe narodí, slouti bude Syn Boží.
36A hle, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna ve stáří svém, a nyní jest již v šestém měsíci, ta, která slove neplodná,
37neboť nemožná není u Boha nižádná věc.“
38I řekla Maria: „Aj já dívka Páně, staniž se mi podle slova tvého.“ Tu odešel od ní anděl.
39Maria pak povstavši v těch dnech odešla s chvatem na hory do města Judova,
40a vešedši do domu Zachariášova, pozdravila Alžbětu.
41I stalo se, jak uslyšela Alžběta pozdravení Mariino, dítko zaplesalo v životě jejím, a Alžběta byla naplněna Duchem svatým.
42I zvolala hlasem velikým řkouc: „Požehnaná’s ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého.
43A odkud mi to, aby Matka Pána mého přišla ke mně?
44Neboť hle, jak došel hlas pozdravu tvého do mých uší, zaplesalo radostí dítko v životě mém.
45A blahoslavená, která uvěřila, neboť se vyplní ty věci, které jí byly pověděny od Pána.“
46I řekla Maria: „Velebí duše má Hospodina,
47a duch můj zaplesal v Bohu, Spasiteli mém,
48že vzhlédl na ponížení své služebnice, neboť hle, od této chvíle blahoslaviti mě budou všechna pokolení,
49protože veliké věci učinil mi ten, jenž jest mocný; jeho jméno (jest) svaté,
50a jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení, těm, kteří se ho bojí.
51On učinil mocné věci ramenem svým: Rozptýlil pyšné smýšlením srdce jejich,
52sesadil mocné s trůnu a povýšil nízké.
53Lačné naplnil dobrými věcmi a bohaté propustil prázdné.
54Ujal se Israele, služebníka svého, aby byl pamětliv svého milosrdenství,
55(jakož mluvil k otcům našim) vzhledem k Abrahamovi a potomstvu jeho navěky.“
56I zůstala Maria s ní asi tři měsíce, a navrátila se do svého domu.
57Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
58A sousedé i příbuzní její uslyšeli, že Hospodin prokázal jí veliké milosrdenství; i radovali se s ní.
59A v den osmý přišli obřezat dítko a chtěli je nazvati dle jména otce jeho Zachariášem.
60Ale matka jeho promluvivši pravila: „Nikoliv, ale slouti bude Jan.“
61I řekli k ní: „Vždyť není nikoho ve tvém příbuzenstvu, jenž by se tím jménem nazýval.“
62I pokynuli otci jeho, jak by chtěl, aby se jmenovalo.
63A on požádav tabulky, napsal na ni: „Jan jest jméno jeho.“ I podivili se všichni.
64A hned se otevřela ústa jeho i jazyk jeho a mluvil velebě Boha.
65I připadla hrůza na všecky sousedy jeho a po všech horách judských rozhlašovaly se všecky ty věci,
66a všichni, kteří to slyšeli, vštípili si to v srdce své řkouce: „Čím as bude toto dítko?“ Neboť ruka Páně byla s ním.
67Zachariáš pak, otec jeho, byl naplněn Duchem svatým a prorokoval řka:
68„Požehnán (buď) Hospodin, Bůh israelský, že vzhlédl a vykoupení zjednal lidu svému
69a že vzbudil nám mocnou spásu v domě Davida, služebníka svého,
70jakož byl mluvil ústy svatých proroků svých odvěkých,
71spásu od nepřátel našich a z ruky všech, kteří nás nenávidí,
72aby učinil milosrdenství s našimi otci a byl pamětliv svaté úmluvy své,
73přísahy to, kterou přísahal Abrahamovi, našemu otci, že nám dá,
74abychom vysvobozeni z rukou nepřátel svých, beze strachu sloužili jemu
75ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny dny své.
76A ty pak, dítko, prorokem Nejvyššího slouti budeš, neboť předejdeš před Pánem připravovat cesty jeho,
77abys dal lidu jeho známost o spáse odpuštěním hříchů jejich
78pro srdečné milosrdenství Boha našeho, ve kterém vzhlédl na nás vycházející z výsosti,
79aby posvítil těm, kteří jsou ve tmě a stínu smrti, aby řídil nohy naše na cestu pokoje.“
80Dítko pak rostlo a sílilo podle ducha, a bylo na poušti až do dne, kdy se ukázalo lidu israelskému.