1Toho času pak vyšel rozkaz od císaře Augusta, aby se vykonal soupis celé říše.
2Tento soupis konal se první za náčelnictví Kviríniova v Syrii.
3I šli všichni, aby se přiznávali, každý do města svého.
4Odešel pak i Josef z Galilee z města Nazareta do Judska do města Davidova, jež slově Betlem, poněvadž byl z domu a kmene Davidova,
5aby se dal zapsat s Marií, zasnoubenou manželkou svou, která byla těhotná.
6Stalo se pak, když tam byli, naplnily se dnové, aby porodila.
7I porodila syna svého prvorozeného a obvinula jej plénkami a položila ho v jeslích, poněvadž neměli místa v hospodě.
8A byli v téže krajině pastýři, ponocujíce a stráž noční držíce nad stádem svým.
9A hle, anděl Páně stanul u nich, a jasnost Boží obklíčila je, a báli se velice.
10I řekl jim anděl: „Nebojte se, neboť hle, zvěstují vám radost velikou, která bude všemu lidu.
11Narodilť se vám dnes Spasitel, to jest Kristus Pán, v městě Davidově.
12A toto bude vám znamením: Naleznete dítko plénkami obvinuté a položené v jeslích.“
13A hned na to bylo s andělem množství zástupů nebeských, kteří chválili Boha říkajíce:
14„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem zalíbeným.“
15I stalo se, jak andělé odešli od nich do nebe, pastýři pravili k sobě vespolek: „Pojďme až do Betlema a vizme tu událost, kterou Pán oznámil nám.“
16I přišli s chvatem a nalezli Marii a Josefa i dítko položené v jeslích.
17A uzřevše je, vypravovali věc, která jim byla pověděna o dítku.
18A všichni, kteří to slyšeli, divili se těm věcem, které jim byly pověděny od pastýřů.
19Maria však zachovávala ta slova, uvažujíc je v srdci svém.
20I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, co slyšeli a viděli tak, jak jim bylo pověděno.
21A když se naplnilo dní osm, aby dítko bylo obřezáno, nazvali jméno jeho Ježíš, kterým bylo nazváno od anděla, prve než se počalo v životě.
22A když se naplnily dnové očišťování jejího podle zákona Mojžíšova, donesli jej do Jerusalema, aby ho představili před Hospodinem.
23(jakož jest psáno v zákoně Páně: každý pacholík, jenž otvírá život buď zasvěcen Pánu),
24a aby dali oběť podle toho, jak pověděno jest v zákoně Páně, dvé hrdliček neb dvé holoubátek.
25A hle, v Jerusalemě byl člověk, jehož jméno bylo Simeon, a člověk ten byl spravedlivý i bohabojný a očekával potěšení Israelova, a Duch svatý byl v něm.
26A on dostal zjevení od Ducha svatého, že neumře, leč dříve uzří Vykupitele.
27I přišel v Duchu do chrámu, a když rodiče přinesli dítko Ježíše, aby za něj učinili podle obyčeje zákona,
28vzal jej i on na lokte své a velebil Boha. I řekl:
29„Nyní propouštíš Pane služebníka svého podle slova svého v pokoji,
30neboť viděly oči mé spásu tvou,
31kterou jsi připravil před očima všech národů,
32světlo k osvícení pohanův a k slávě lidu svého israelského.“
33I divili se otec a matka jeho těm věcem, které byly praveny o něm.
34A Simeon blahoslavil je a řekl k Marii, matce jeho: „Hle tento jest ustanoven ku pádu a ku povstání mnohých v Israeli a na znamení, jemuž budou odpírati,
35a tvou vlastní duší pronikne meč, aby se zjevila smýšlení mnohých srdcí.“
36A byla (tamtéž) prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Aserova; ta pokročila (již) ve věku vysokém, byvši živa s mužem svým sedm rokův od svého panenství,
37a ona byla vdovou až do let osmdesáti čtyř, a nevycházela z chrámu, sloužíc (Bohu) posty a modlitbami dnem i nocí.
38A ta přišedši v touž hodinu, velebila Boha a mluvila o něm všem, kteří očekávali vykoupení Israelova.
39A když vykonali všecko podle zákona Páně, navrátili se do Galilee do svého města Nazareta.
40Dítko pak rostlo a sílilo se, jsouc plno moudrosti, a milost Boží byla v něm.
41I chodívali rodiče jeho každého roku do Jerusalema na slavnost velikonoční.
42A když byl ve dvanácti letech a oni podle obyčeje svátkového šli do Jerusalema
43a dokonavše dny sváteční se vraceli, pacholík Ježíš zůstal v Jerusalemě, aniž to zpozorovali rodiče jeho.
44Domívajíce se pak, že jest v družině, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými,
45a nenalezše, vrátili se do Jerusalema, hledajíce ho.
46I stalo se, po třech dnech nalezli ho ve chrámě, an sedí mezi učiteli poslouchaje a otazuje se jich.
47Žasli pak všichni, kteří ho slyšeli, nad rozumností a odpověďmi jeho.
48A uzřevše jej (rodiče jeho) podivili se. I řekla k němu matka jeho: „Synu, proč jsi nám tak učinil? Hle, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.“
49I řekl k nim: „Co jest, že jste mě hledali? Zdaliž jste nevěděli, že já musím býti v tom, co jest Otce mého?“
50Ale oni neporozuměli slovu, které k nim mluvil.
51I odebral se s nimi a přišel do Nazareta a byl jim poddán. A matka jeho uchovávala všecka slova ta v srdci svém.
52A Ježíš prospíval moudrostí a věkem a milostí u Boha i u lidí.