1Běda, město krve! Ono všechno je lži, bezpráví plné, loupežení se nezanechává.
2Zvuk biče a zvuk hřmotu kol a uhánějících koní a nadskakujících vozidel!
3Vztyčující se jezdci a čepel meče a bleskot kopí a množství probodaných, a no, hromada mrtvol, a není konce tělům - klopýtají o jejich mrtvoly! -
4pro množství smilstva smilnice vynikající půvabem, mistryně čarodějnictví, jež ve své smilstvo zaplétala národy a ve svá čarodějnictví kmeny.
5Hle, já, jsem proti tobě, prohlášeno Hospodinem zástupů, a budu vyhrnovat tvé podolky nad tvou tvář a ukazovat národům tvou nahotu, a no, královstvím tvou hanbu,
6a budu na tebe házet hnusnosti a budu tě znevažovat a činit tě jako by divadlem.
7I bude se dít, že každý z vidoucích tě bude od tebe utíkat a říkat: Nínívé je vyvráceno, kdo mu bude projevovat soustrast? Odkud ti mám hledat potěšujícího?
8Zda jsi lepší než Nó Ámónovo, jež leželo mezi řekami, vůkol mělo vody, jehož hradbou bylo moře, vody byly jeho zdí,
9Kúš mohutností, a Egypťané, a nebylo jim konce, Pút a Lúvím byli jeho pomocí -
10i ono ode šlo do vyhnanství, mezi zajatectvem, i jeho batolata byla na nárožích všech ulic rozrážena a stran jeho vážených vrhali los, a všichni jeho velikáni byli spoutáni okovy.
11I ty budeš opájeno, budeš skrýváno, i ty budeš hledat útočiště před nepřítelem.
12Všechny tvé pevnosti - fíkovníky s ranými plody, jež, jsou-li střásány, padají na ústa jedlíka.
13Hle, tvůj lid - ženy v tvém nitru, brány tvé země jsou široce otevřeny tvým nepřátelům, tvé závory sžírá oheň;
14načerpej si vody pro čas obležení, posilni svá opevnění, vejdi v jíl a šlapej v hlíně, zmocni se formy na cihly.
15Tam tě bude sžírat oheň, vytínat tě bude meč, bude tě sžírat jako jelekové, rozplemeň se jako jelekové, rozplemeň se jako arbehové.
16Rozmnožilo jsi své kupce nad hvězdy nebes; jelekové si zařádí a od letí,
17tvoji minzárové jsou jako arbehové a tvoji tifsárové jako veliké kobylky, jež se v den chladu ukládají na zídkách, když vyjde slunce, ulétají, aniž je známo místo, kde oni jsou.
18Tvoji pastýři spí, králi Aššúra, tvoji chrabří odpočívají, tvůj lid, ti jsou rozprášeni na horách a není shromažďujícího.
19Není úlevy tvému zdrcení, tvá rána je nezhojitelná; všichni slyšící o tobě zvěst zatleskají nad tebou v dlaň, neboť na koho ustavičně nepřecházelo neštěstí od tebe?