1A po těchto věcech se stalo, že Josefovi řekl i: Hle, tvůj otec stůně. I vzal s sebou oba své syny, Menaššéa a Efrájima;
2a Jákóbovi podal i zprávu a řekl i: Hle, přišel k tobě tvůj syn Josef. A Isráél sebral své síly a posadil se na loži;
3a Jákób k Josefovi řekl: V zemi Kenáanu, v Lúzu, se mi ukázal BŮH, Všemocný, a požehnal mi
4a řekl ke mně: Hle, já, dávající ti rozplodit se, i chci tě rozmnožit a učinit tě množstvím lidu; a tuto zem chci dát tvému semeni po tobě za trvalou držbu.
5A nyní: tvoji dva synové, narození tobě v zemi Egypta, do mého příchodu k tobě do Egypta, oni patří mně, Efrájim a Menaššé mi budou jako Reúvén a Šimeón.
6A le tvá rodina, již zplodíš po nich, ti budou patřit tobě; budou nazýváni podle jména svých bratrů v jejich dědictví.
7A já - při mém příchodu z Paddánu přede mnou v zemi Kenáanu umřela Ráchél na cestě, když ještě byl kus cesty k příchodu do Efráthy, i pohřbil jsem ji tam na cestě do Efráthy - to je Béth-léchem.
8A Isráél uviděl Josefovy syny a řekl: Kdo jsou tito?
9A Josef k svému otci řekl: Oni jsou moji synové, jež mi zde Bůh dal. I řekl: Přiveď je, prosím, ke mně, a ť jim požehnám.
10A Isráélovy oči byly stářím oslabeny, nebyl schopen rozpoznávat; i postrčil je blíže k němu, i jal se je líbat je a objímat je.
11A k Josefovi Isráél řekl: Nepředpokládal jsem uvidění tvé tváře, a hle, Bůh mi dal uvidět i tvé símě.
12A Josef je vyvedl z blízkosti jeho kolenou a poklonil se svým obličejem k zemi,
13a Josef je oba vzal, - Efrájima od sebe vpravo, zleva od Isráéle, a Menaššéa od sebe vlevo, zprava od Isráéle, - a postrčil blíže k němu.
14A le Isráél svou pravici vztáhl a položil na hlavu Efrájimovu, a č on byl mladší, a svou levici na hlavu Menaššéovu; překřížil své ruce, neboť Menaššé byl prvorozený.
15I požehnal Josefovi a řekl: Bůh, před jehož tváří chodili moji otcové Abráhám a Isák, Bůh, jenž mě pase od počátku mého bytí po tento den,
16Anděl, jenž mě vysvobozuje ode všeho zlého, nechť žehná těm to hochům a nechť se v nich ozývá jméno mé a jméno mých otců Abráháma a Isáka, a nechť se uvnitř země rozplemeňují v množství!
17A Josef si všiml, že jeho otec kladl svou pravou ruku na hlavu Efrájimovu, i bylo to v jeho očích nesprávné, uchopil tedy ruku svého otce k odtažení jí z hlavy Efrájimovy na hlavu Menaššéovu;
18a Josef k svému otci řekl: Ne tak, můj otče, neboť prvorozený je tento - polož svou pravici na jeho hlavu.
19A le jeho otec odepřel a řekl: Vím, můj synu, vím; i on bude lidem a i on bude veliký, jeho mladší bratr však přece bude větší než on a jeho símě bude hojností národů.
20A v onen den jim požehnal výrokem: V tobě bude Isráél žehnat výrokem: NSechť tě Bůh ustanovuje takovým jako Efrájima a jako Menaššéa. A postavil Efrájima před Menaššéa.
21A Isráél k Josefovi řekl: Hle, já se chystám umřít, a le Bůh bude s vámi a uvede vás zpět do země vašich otců;
22a já jsem dal tobě o jeden pruh země více než tvým bratrům, jejž jsem svým mečem a svým lukem vzal z ruky Emórího.