1A Jákób zavolal na své syny a řekl: Shromážděte se, a ť vám mohu oznámit, co vás v posledku dní bude potkávat.
2Sejděte se a naslouchejte, synové Jákóbovi, a no, obraťte sluch k Isráélovi, svému otci.
3Reúvéne, ty jsi můj prvorozený, má síla a prvotina mé mužnosti, výbornost důstojnosti a výbornost moci.
4Vzkypění - jako voda! Nebudeš moci vyniknout, neboť jsi vystoupil na lůžko svého otce; tehdy ses dopustil znesvěcení. Vystoupil na mou postel!
5Šimeón a Léví, bratři - jejich meče jsou nástroje násilí.
6Nechť má duše nevchází v jejich radu, nechť se má čest nesjednocuje s jejich sejitím, neboť ve svém hněvu pobili mužstvo a ve své svévoli ochromili skot.
7Budiž proklet jejich hněv, neboť je krutý, a jejich vztek, neboť byl tvrdý. Chci je rozdělit v Jákóbovi, a no, rozptýlit je v Isráélovi.
8Júdo - ty! Tvoji bratři tě budou chválit, tvá ruka bude v týle tvých nepřátel, děti tvého otce se ti budou klanět.
9Júdá je mládě lva; vystoupil jsi od kořisti, můj synu! Sehnul se, roztáhl se jako lev a jako lvice - kdo ho bude budit?
10Od Júdy se nebude odvracet žezlo an i zprostřed jeho nohou hůl zákonodárce, až než bude přicházet Šíló, - a jemu poslušnost národností, -
11přivazující svého osla k vinnému kmeni a hříbě své oslice k ušlechtilé révě; vypral své oblečení ve víně a svůj plášť v krvi hroznů,
12oči jiskřící od vína a zuby bílé od mléka.
13Zevulún bude pobývat při pobřeží moří, i bude on při pobřeží lodí a jeho pomezí naproti Cídónu.
14Jissáschár - kostnatý osel, roztahující se mezi dvěma ohradami;
15i poznal pohodlí, že je dobré, a zem, že je příjemná, a shýbl své rámě k nošení a do stal se k robotě nevolníka.
16Dán bude svůj lid soudit jako jeden z kmenů Isráélových.
17Dán bude hadem na cestě, rohatá zmije na stezce, štípající v zadní nohy koně, takže jeho jezdec padne nazpět.
18Čekám na tvou záchranu, Hospodine!
19Gád - vojensky ho bude přepadat vojsko, a le on bude vojensky přepadat zadní voj.
20Stran Ášéra - jeho chléb bude tučný a on bude do dávat lahůdky královy.
21Naftálí - vypuštěná laň, po dávající krásné výroky.
22Josef - plodný výhonek, plodný výhonek nad pramenem; větve vycházejí nad zeď.
23A č ho lučištníci naplnili hořkostí a jali se střílet, a pojali ho v nenávist,
24a le jeho luk zůstal pevný a paže jeho rukou nabyly hbitosti od rukou Mocného Jákóbova, - odtamtud je pastýř, kámen Isráélův, -
25od BOHA tvého otce, i bude ti pomáhat, a skrze Všemocného, i bude ti žehnat požehnáními nebes shora, požehnáními hlubiny rozkládající se dole, požehnáními prsů a dělohy.
26Požehnání tvého otce vynikla nad požehnání mých předků až po vytoužené věci věčných pahrbků; budou se do stávat hlavě Josefově a temeni zasvěceného zprostřed svých bratrů.
27Benjámín bude rvát jako vlk, za jitra bude jíst kořist a k večeru bude rozdílet lup.
28Všichni tito jsou kmeny Isráélovy, dvanáct, a toto je, co k nim promluvil jejich otec a požehnal jim, jimž požehnal každému podle jeho požehnání.
29A přikázal jim a řekl k nim: Já již budu připojen k svému lidu; pohřběte mě k mým otcům do jeskyně, jež je na poli Efróna, Chittího,
30v jeskyni, jež je na poli Machpély, jež je před Mamréem v zemi Kenáanu, již Abráhám od Efróna, Chittího, koupil s tím polem v držbu hrobu.
31Tam pohřbili Abráháma a Sáru, jeho ženu, tam pohřbili Isáka a Rebeku, jeho ženu, a tam jsem pohřbil Léu.
32Koupě toho pole a jeskyně, jež je na něm, byla uskutečněna od synů Chéthových.
33A když Jákób dokončil přikazování svým synům, přitáhl své nohy k loži a skonal a byl připojen k svému lidu.