1Ty však mluv, co se srovnává se zdravým učením:
2starci ať jsou střízlivi, počestni, rozvážni, zdrávi ve víře, v lásce, v trpělivosti.
3Stařenky taktéž ať jsou ve svém vnějšku slušny, ne pomlouvačny ani mnoha vínu oddány, učitelkami dobrého,
4aby nabádaly mladé ženy, by své muže milovaly, své dítky v lásce měly,
5byly rozvážny, čistotny, střízlivy, hospodárny, dobrotivy, svým mužům poddány, aby slovo Boží se nezlehčovalo.
6Mladé muže taktéž napomínej, aby byli střízlivi.
7Ve všem prokazuj sám sebe jako vzor dobrých skutků; (prokazuje) v učení neporušenost, vážnost,
8slovo zdravé, bezúhonné, aby odpůrce se zastyděl, nemaje co zlého mluviti o nás.
9Služebníky (napomínej), ať jsou svým pánům poddáni ve všem, příjemni, neodmlouvajíce,
10neokrádajíce, nýbrž v každé příčině věrnost pravou osvědčujíce, aby ve všech věcech byli na ozdobu učení Boha, Spasitele našeho.
11Ukázala se zajisté milost Boha, Spasitele našeho, všem lidem,
12učíc nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě a spravedlivě a pobožně byli živi na tomto světě,
13očekávajíce blahou naději a slavný příchod velikého Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista,
14jenž dal sebe sama za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti a očistil si lid příjemný, jenž by byl horlitelem dobrých skutků.
15To mluv a přimlouvej a vytýkej s veškerým důrazem. Nikdo tebou nepohrdej.