Bible

1 Pravdu pravím v Kristu, nelžu, a spolu se mnou moje svědomí vydává svědectví v Duchu svatém, 2 že mám zármutek veliký a ustavičnou bolest v srdci svém. 3 Vždyť bych si přál, abych já sám byl zavržen od Krista pro své bratry, mé příbuzné podle těla, 4 kteří jsou israelité, jejichž jest synovství a sláva a úmluva i zákonodárství a bohoslužba a zaslíbení; 5 jejichž jsou otcové a z nichž jest Kristus podle těla, jenž jest nade všecko, Bůh velebený na věky. Amen. 6 Tím však nepravím, že by zmařeno bylo slovo Boží. Neboť ne všichni ti jsou israelité (praví), kteří pocházejí od Israele, 7 aniž proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni dítkami, nýbrž „v Isákovi bude tobě nazváno potomstvo“, 8 to jest: nikoliv ti jsou dítkami Božími, kteří jsou dítkami podle těla, nýbrž ti se počítají ku potomstvu, kteří jsou dítkami podle zaslíbení. 9 Slovo záslibné jest totiž toto: „O tomto čase (za rok) přijdu (zase), a Sára bude míti syna.“ 10 A netoliko ona (dostala zaslíbení), nýbrž i Rebeka, počavši (dva syny) z jednoho (muže), z Isáka, otce našeho. 11 Neboť když se ještě nenarodili, aniž co dobrého neb špatného učinili, aby (v platnosti) zůstával úradek Boží o vyvolení nikoli ze skutků, nýbrž z toho, jenž povolává, 12 bylo jí řečeno: „Starší bude sloužiti mladšímu,“ 13 jakož jest psáno: „Jakoba jsem si zamiloval, Esaua v nenávist jsem pojal.“ 14 Co tedy řekneme? Jest u Boha nespravedlnost? Nikoli. 15 Neboť řekl k Mojžíšovi: „Smiluji se nad tím, nad kým se smiluji, a slituji se nad tím, nad kým se slituji.“ 16 Není tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, nýbrž na Bohu, jenž se smilovává. 17 Neboť Písmo sv. praví k faraonovi: „Právě k tomu jsem tě vzbudil, abych ukázal na tobě svou moc, aby se rozhlásilo jméno mé po veškeré zemi.“ 18 Nuže nad kým chce, se smilovává, a koho chce, zatvrzuje. 19 Řekneš mi tedy: „Proč ještě si stěžuje? Neboť kdo odolá vůli jeho?“ 20 Ó člověče, ano ty, kdo jsi, jenž odmlouváš Bohu? Řekne-liž výrobek výrobci: „Proč jsi mne udělal takto?“ 21 Aneb nemá-li hrnčíř moci nad hlínou, aby z téhož truple udělal nádobu jednu k ozdobě, jinou k nezdobě? 22 jestliže však Bůh přes to, že chce ukázati hněv a v známost uvésti svoji moc, snášel u veliké shovívavosti nádoby hněvu způsobilé k zahynutí, 23 aby ukázal bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě?“ 24 Jako takové i povolal nás nejen ze židů, nýbrž i z pohanů, 25 jak dí v Ozeáši: „Nazvu lidem svým toho, jenž nebyl mým lidem, a milou tu, která byla nemilá, a milosrdenství došlou tu, která nedošla milosrdenství; 26 a stane se, že na tom místě, na kterém jim bylo řečeno:,Vy nejste lid můj‘, tam budou nazváni syny Boha živého.“ 27 Isaiáš pak volá nad Israelem: „Byť byl počet synů israelských jako písek mořský, ostatek (toliko) bude spasen, 28 neboť slovo(hrozebné) vykoná a ukrátí ve spravedlnosti; slovo totiž ukrácené učiní Hospodin na zemi.“ 29 A jak předpověděl Isaiáš: „Kdyby Hospodin zástupů nebyl nám ponechal potomtva, byli bychom se stali jako Sodoma a Gomoře byli bychom připodobněni.“ 30 Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří spravedlnosti nehledali, spravedlnosti dosáhli, spravedlnosti totiž, která jest z víry, 31 israelité však, kteří hledali zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišli. 32 Proč? Poněvadž (hledali jí dojíti) ne z víry, nýbrž jako ze skutků; narazili (zajisté) na kámen úrazu, 33 jak jest psáno: „Hle, kladu na Sioně kámen úrazu a skálu pohoršení, a žádný, kdo v něho věří, nebude zahanben.“