Romans 1
1 Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný apoštol, vyvolený k evangeliu Božímu,
2 které (Bůh) byl zaslíbil skrze proroky své v Písmech svatých
3 o Synu svém, (jenž podle těla povstal z potomstva Davidova,
4 podle ducha svatosti však prokázán byl zmrtvýchvstáním jako Syn Boží mocný), totiž o Ježíši Kristu Pánu našem,
5 skrze něhož jsme obdrželi milost i apoštolství k tomu, abychom zjednali poslušnost víry mezi všemi národy pro jméno jeho,
6 z nichžto jste i vy, povolanci Ježíše Krista,
7 všem miláčkům Božím, povolaným věřícím, kteří jsou v Římě: Milost vám a pokoj od Boha, Otce našeho, a od Pána našeho Ježíše Krista.
8 Nejprve děkuji Bohu svému skrze Ježíše Krista za vás všecky, že víra vaše rozhlašuje se po celém světě.
9 Svědkem zajisté jest mi Bůh, jemuž sloužím v duchu svém, hlásaje evangelium o Synu jeho, že neustále vzpomínám na vás,
10 vždycky při svých modlitbách prose, zdali by snad již konečně podařilo se mi po vůli Boží přijíti k vám.
11 Neboť toužím vás uvidět, abych s vámi mohl sděliti nějakou milost duchovní k vašemu utvrzení,
12 to jest, abych se spolu povzbudil mezi vámi věrou (nám) společnou, vaší i svojí.
13 Nechci však, bratří, abyste nevěděli, že jsem si častokráte umínil přijíti k vám, abych vzal nějaký užitek také mezi vámi, jakož i mezi jinými národy, ale měl jsem překážky až dosavad.
14 Jsemť zavázán Řekům i Neřekům, moudrým i nemoudrým.
15 Proto, co na mně jest, jsem hotov kázati evangelium také vám, kteří jste v Římě.
16 Neboť se nestydím za evangelium; vždyť jest to moc Boží ke spáse pro každého, kdo věří, pro žida i pro pohana;
17 neboť se v něm zjevuje spravedlnost Boží z víry k víře jakož jest psáno: „Spravedlivý však živ jest z víry.“
18 Zjevujeť se zajisté z nebe hněv Boží proti každé bezbožnosti a nespravedlnosti těch lidí, kteří pravdu Boží zdržují nespravedlností.
19 Neboť vědomost o Bohu jest v nich zjevná; Bůh totiž ji zjevil jim;
20 vždyť neviditelné vlastnosti jeho od stvoření světa se spatřují, jsouce poznávány z věcí stvořených, a to i jeho věčná moc i božství, takže nemají omluvy.
21 Neboť ač poznali Boha, neoslavili ho jako Boha, ani mu nepoděkovali, nýbrž zmarněli ve svých myšlenkách a zatemnilo se nemoudré srdce jejich;
22 říkajíce, že jsou moudří stali se pošetilci:
23 zaměniliť slávu neporušitelného Boha za podobu obrazu porušitelného člověka a ptactva i čtvernožců a plazů.
24 Proto Bůh je vydal v žádostech srdce jejich v nečistotu, takže hanobili těla svá na sobě samých,
25 neboť zaměnili Boha pravého za (bohy) nepravé a ctili i klaněli se tvorstvu místo Tvůrci, jenž má býti veleben na věky amen.
26 Proto Bůh je vydal v náruživosti hanebné; vždyť ženy jejich zaměnily přirozené obcování za protipřirozené,
27 a podobně i muži, zanechavše přirozeného užívání pohlaví ženského, rozpálili se v chtíči svém k sobě vespolek, páchajíce mrzkost mužští s mužskými a docházejíce (tak) za své poblouzení na sobě samých odplaty, která jim náležela.
28 A poněvadž nevážili si toho, aby měli poznání Boha, vydal je Bůh ve smysl nevážný, aby činili věci neslušné,
29 jsouce naplněni všelikou nepravostí, nešlechetností, smilstvem, lakotou, špatností, plni závisti, vraždy, sváru, lsti, zlovolnosti,
30 jsouce pomlouvači, utrhači, nenávidci Boha, hanliví, pyšní, domýšliví, vynalézaví věcí zlých, rodičů neposlušní,
31 nemoudří, věrolomní, bezcitní, nesmířliví, nemilosrdní;
32 neboť ač poznali ustanovení Boží, že smrti hodni jsou ti, kteří takové věci páší, netoliko je činí, nýbrž i přisvědčují těm, kteří je páší.