Romans 2
1 Proto jsi bez omluvy, člověče, a to každý, který je soudíš; neboť tím, že soudíš jiného, sám sebe odsuzuješ, ježto činíš totéž, co soudíš (na jiném).
2 Víme však, že soud Boží jest podle pravdy na ty, kteří takové věci činí.
3 I domníváš se snad, člověče, jenž soudíš ty, kteří takové věci páší, a sám je činíš, že ty unikneš soudu Božímu?
4 aneb pohrdáš bohatstvím jeho dobrotivosti a trpělivosti a shovívavosti nevěda, že dobrotivost Boží vede tě ku pokání?
5 Podle zatvrzelosti své však a nekajícného srdce svého hromadíš sobě hněv Boží v den hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího,
6 jenž „odplatí každému podle skutků jeho,“
7 těm totiž, kteří s vytrvalostí v díle dobrém hledají slávy a cti a neporušenosti, životem věčným,
8 těm pak, kteří jsou sobečtí a neposlouchají pravdy, nýbrž poslouchají nepravosti, hněvem a nemilostí.
9 Soužení a úzkost přijde na každou duši člověka, který páše zlé, jak na žida, a to předem, tak na pohana,
10 sláva však i čest a pokoj na každého, kdo činí dobré, jak na žida a to předem, tak na pohana;
11 neboť u Boha není stranictví.
12 Ti totiž, kteří zhřešili bez zákona, bez zákona též zahynou, a ti, kteří pod zákonem zhřešili, zákonem budou odsouzeni;
13 neboť nikoli posluchači zákona jsou spravedliví u Boha, nýbrž činitelé zákona budou uznáni za spravedlivé.
14 Když totiž pohané, kteří nemají zákona, přirozeným způsobem činí to, co zákon předpisuje, ti nemajíce zákona jsou sami sobě zákonem,
15 neboť ukazují, že dílo zákona jest vštípeno v srdcích jejich, a o tom svědectví spolu vydá jejich svědomí, tím totiž, že myšlenky jejich budou se vzájemně obviňovati neb i zastávati,
16 a to v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude souditi skryté věci lidské podle evangelia mého.
17 Ty však sloveš židem a spoléháš na zákon a honosíš se Bohem,
18 a jsa vyučován zákonem znáš vůli jeho i schvaluješ to, co jest lepší;
19 také se domýšlíš, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmě,
20 pěstounem nemoudrých, učitelem nedospělých, a to proto, poněvadž v zákoně máš obraz poznání a pravdy.
21 Nuže, ty učíš jiného, a sám sebe neučíš; ty kážeš, že se nemá krásti, a kradeš;
22 ty pravíš, že se nemá cizoložiti, a cizoložíš; ty máš v ohavnosti modly, a dopouštíš se svatokrádeže;
23 ty se honosíš zákonem, a přestupováním zákona Boha zneuctíváš.
24 Neboť jak psáno jest, „jméno Boží bývá pohaněno od vás mezi pohany.“
25 Obřízka sice prospívá, zachováváš-li zákon; jsi-li však přestupcem zákona, obřízka tvá stala se ti neobřízkou.
26 Jestli tedy neobřezaný zachovává předpisy zákona, nebude-liž neobřízka jeho počítati se za obřízku?
27 Ano ten, jenž od přírody jest neobřezán a zákon Boží plní, ten bude souditi tebe, jenž pod písmem a obřízkou jsi přestupcem zákona:
28 Neboť nikoli ten jest žid (pravý), který jest jím zevně, ani ta obřízka (pravá), která jest zřejmě na těle,
29 nýbrž ten, jenž jest židem ve skrytě, a obřízka srdce, (která se děje) v Duchu, nikoliv v liteře, (neboť) jeho chvála není z lidí, nýbrž z Boha.