Romans 3
1 Kterou tedy přednost má žid, aneb který prospěch jest z obřízky?
2 Velikou každým řádem. První, že jsou jim svěřeny výpovědi Boží.
3 Ale což, jestli někteří z nich neuvěřili? Zmaří jejich nevěra věrnost Boží?
4 Nikoliv, nýbrž „budiž Bůh pravdomluvný, každý pak člověk lhář,“ jakož jest psáno: „Abys byl shledán spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, když souzen býváš.“
5 Jestli však nepravost naše staví na světlo spravedlnost Boží, co díme? Jest nespravedliv Bůh, který vypouští hněv? (Po lidsku to pravím.)
6 Nikoliv, sic kterak bude Bůh souditi ten svět?
7 Neboť jestli pravda Boží vynikla mou lží k jeho slávě, proč právě já mám jako hříšník býti odsuzován?
8 A proč bychom, jak se o nás praví pomluvou a jak někteří tvrdí, že říkáme, nečinili věcích zlých, aby vzešly dobré? Jejich odsouzení jest spravedlivé.
9 Co tedy? Předčíváme je? Nikoli. Vždyť jsme svrchu obvinili židy i pohany, že všichni jsou pod hříchem,
10 jak jest psáno: „Není člověka spravedlivého;
11 není moudrého, není, kdo by hledal Boha.
12 Všichni se odchýlili, vesměs stali se neužitečnými; není, kdo by činil dobré, není ani jediného.
13 Hrobem otevřeným jest hrdlo jejich, svými jazyky jednají lstivě, jed hadí jest pod jejich rty.
14 Jejich ústa jsou plna zlořečení a hořkosti;
15 nohy jejich jsou rychlé ku prolévání krve, zkáza a bída na cestách jejich,
16 a cesty pokoje nepoznali.
17 Není bázně Boží před očima jejich.“
18 Víme však, že všecko, co zákon praví, mluví k těm, kteří jsou pod zákonem,
19 aby všecka ústa se odmlčela a veškeren svět se uznal před Bohem vinným;
20 neboť ze skutků zákona nebude ospravedlněn před ním nižádný člověk, ježto skrze zákon přichází poznání hříchu.
21 Nyní však zjevena jest spravedlnost Boží bez zákona, jsouc osvědčována zákonem i proroky,
22 míním to spravedlnost Boží, která (přichází) věrou v Ježíše Krista ke všem a to na všecky, kteří věří (v něho); není totiž rozdílu,
23 neboť všichni zhřešili a potřebují slávy Boží,
24 ospravedlněni pak bývají zdarma jeho milostí (a to) pro vykoupení skrze Krista Ježíše,
25 kterého Bůh představil v jeho krvi jako oběť smírnou skrze víru, aby ukázal svou spravedlnost (vzhledem k tomu), že hříchy dříve spáchané opomíjel (trestati)
26 ve své shovívavosti, (jakož i) aby ukázal svou spravedlnost v čase nynějším, by sám byl spravedliv a též ospravedlňoval toho, kdo jest z víry Ježíše Krista.
27 Kde tedy jest chlouba tvá? Jest vyloučena. Kterým zákonem? Skutků-li? Nikoli, nýbrž zákonem víry.
28 Neboť soudíme, že člověk bývá ospravedlňován věrou bez skutků zákona.
29 Či jest snad Bůh toliko (Bohem) židů? Není-liž i (Bohem) pohanů? Ano, i pohanů,
30 neboť jest jeden Bůh, jenž ospravedlňuje obřízku z víry a neobřízku skrze víru.
31 Rušíme snad tedy věrou zákon? Nikoli, nýbrž stvrzujeme zákon.