1Čeho tedy, řekneme, že došel Abraham, praotec náš podle těla?
2Neboť byl-li Abraham ospravedlněn ze skutků, má příčinu se honositi, ale ne u Boha.
3Neboť co dí Písmo? „Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno ke spravedlnosti.“
4Ale tomu, kdo pracuje, mzda nepočítá se z milosti; nýbrž z povinnosti;
5tomu pak, kdo nepracuje, nýbrž věří v toho, jenž ospravedlňuje bezbožníka, počítá se víra jeho ke spravedlnosti (podle ustanovení Boží milosti),
6jakož i David vyslovuje blahoslavenství nad člověkem, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků (řka):
7„Blahoslavení jsou ti, jimž nepravosti jsou odpuštěny, a jichž hříchy jsou zakryty.
8Blahoslavený člověk, kterému Hospodin nepřičítá hříchu.“
9Nuže, vztahuje se blahoslavenství toto (jenom) na obřízku aneb také na neobřízku? Pravíme totiž: „Počtena byla Abrahamovi víra ke spravedlnosti.“
10Kterak tedy byla počtena, v obřízce-li, či-li v neobřízce? Nikoli v obřízce, nýbrž v neobřízce.
11A on přijal znamení obřízky jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl v neobřízce, aby byl otcem všech věřících z neobřízky, by také jim to bylo počteno ke spravedlnosti,
12a aby byl otcem obřízky těm, kteří nejen jsou z obřízky, nýbrž též kráčejí v šlépějích víry, kterou měl otec náš Abraham (již) v neobřízce.
13Vždyť nikoliv skrze zákon dostalo se Abrahamovi neb potomstvu jeho zaslíbení, že se stane dědicem světa, nýbrž skrze spravedlnost z víry.
14Neboť jsou-li dědici (toliko) ti, kteří jsou ze zákona, marnou stala se víra a zrušeno jest zaslíbení.
15Vždyť zákon působí hněv. Kde však není zákona, není ani přestoupení;
16proto z víry (přichází dědictví), aby z milosti (bylo, a to za tím účelem); aby pevné bylo zaslíbení veškerému potomstvu, nejen tomu, které jest ze zákona, nýbrž i tomu, které jest z víry Abrahamovy, jenž jest otcem nás všech,
17(jakož jest psáno: „Otcem mnoha národů jsem tě ustanovil“), a to před Bohem; jemuž uvěřil, jenž obživuje mrtvé a povolává to, co není, jakoby bylo.
18On proti očekávání v naději uvěřil, že bude otcem mnoha národů podle toho, co mu bylo řečeno: „Tak bude potomstvo tvé.“
19A poněvadž neochaběl ve víře, nehleděl na své tělo umrtvené, ač byl již téměř stoletý, ani na umrtvený život Sářin.
20Pro zaslíbeni Boží však nepochyboval z nedůvěry, nýbrž posilnil se věrou, vzdav (tak) chválu Bohu
21(a) jsa pevně přesvědčen, že jest mocen též učiniti, co slíbil.
22Proto také bylo mu to počtěno ke spravedlnosti.
23Nebylo však pouze pro něho napsáno, že mu to bylo počtěno ke spravedlnosti,
24nýbrž i pro nás, jimž se to také počte, budeme-li věřiti v toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše Krista, Pána našeho,
25jenž byl vydán pro hříchy naše a vstal pro ospravedlnění naše.