1Když dokonal Ježíš všecky ty řeči, pravil učeníkům svým:
2„Víte, že po dvou dnech budou velikonoce, a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován.“
3Tehdy shromáždili se velekněží a starší lidu v domě velekněze, jménem Kaifáše,
4a uradili se, aby Ježíše lstivě jali a zabili;
5ale pravili: „Ne o slavnosti, aby snad nenastala bouře v lidu.“
6Když pak Ježíš byl v Betanii v domě Šimona malomocného,
7přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobou masti drahé a vylila ji na hlavu jeho, když byl za stolem.
8Vidouce to učeníci, rozmrzeli se a řekli: „K čemu ztráta tato?
9Vždyť se to mohlo draze prodati a dáti chudým.“
10Věda pak to Ježíš řekl jim: „Proč té ženě činíte obtíže? Dobrý skutek zajisté vykonala nade mnou.
11Vždyť chudé máte vždycky s sebou, mne však vždycky nemáte;
12neboť vylivši mast tu na mé tělo, učinila to k mému pohrbení.
13Vpravdě pravím vám: kdekoli bude hlásáno evangelium toto po celém světě, tam bude se vypravovati na památku její také to, co učinila ona.“
14Tehdy jeden ze dvanácti, jménem Jidáš iškariotský, odešed k velekněžím řekl:
15„Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím?“ I ustanovili mu dáti třicet stříbrných.
16A od té chvíle hledal času příhodného, aby ho zradil.
17Prvního pak dne přesnic učeníci přistoupili k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka?“
18A on řekl: „Jděte do města k jistému člověku a rcete jemu:,Mistr praví: Čas můj jest blízko; u tebe budu jísti beránka s učeníky svými.‘“
19I učinili učeníci tak, jak jim Ježíš nařídil, a připravili beránka.
20Když pak byl večer, zaujal místo u stolu se dvanácti učeníky svými.
21A když jedli, řekl: „Vpravdě pravím vám: jeden z vás mne zradí.“
22I zarmoutivše se velmi, počali jeden každý říkati jemu: „Zdali já jsem to, Pane?“
23On pak odpověděl: „Kdo se mnou omáčí ruku v míse, ten mě zradí.
24Syn člověka sice jde, jak psáno jest o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen; lépe by mu bylo, kdyby se byl nenarodil člověk ten.“
25I promluvil Jidáš, kterýž ho zradil a řekl: „Zdali já jsem to, mistře?“ Dí mu Ježíš: „Tak jest, jak jsi řekl.“
26Když pak večeřeli, Ježíš vzal chléb a požehnav rozlámal jej a dav učeníkům svým řekl: „Vezměte a jezte: toto jest tělo mé.“
27A vzav kalich, poděkoval a dal jim řka: „Pijte z toho všichni,
28neboť toto jest krev má Nového zákona, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů.
29Ale pravím vám: Od této chvíle nebudu píti z tohoto plodu vinného kmene až do onoho dne, kdy jej budu píti s vámi nový v království Otce mého.“
30A chválu vzdavše vyšli na horu Olivetskou.
31Tehdy řekl jim Ježíš: „Vy všichni pohoršíte se nade mnou této noci; neboť psáno jest:,Bíti budu pastýře a rozprchnou se ovce stáda.‘
32Ale když vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galilee.“
33Odpovídaje pak Petr řekl jemu: „Byť se všichni pohoršili nad tebou, já se nikdy nepohorším.“
34Řekl mu Ježíš: „Vpravdě pravím tobě: této noci, prve než kohout zazpívá, třikrát mě zapřeš.“
35Dí jemu Petr: „Bych měl umříti s tebou, nezapru tebe.“ Podobně pravili též všichni učeníci.
36Tehdy Ježíš přišel s nimi do dvorce, který slove Getsemany, a řekl učeníkům svým: „Poseďte tuto, až odejda tamto se pomodlím.“
37A pojav Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti.
38Tu řekl jim: „Smutná jest duše má až k smrti! zůstaňte zde, a bděte se mnou.“
39A popošed maličko padl na svou tvář a modlil se řka: „Otče můj, je-li možno, ať odejde kalich tento ode mne; ale ne jak já chci, nýbrž jak ty.“
40I přišel k učeníkům svým a nalezl je, ani spí; i řekl Petrovi: „Tak-li jste nemohli jedné hodiny bdíti se mnou?
41Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení; duch zajisté hotov jest, ale tělo slabo.“
42Opět po druhé odešel a modlil se řka: „Otče můj, nemůže-li kalich tento minouti mne, leč bych jej pil, staň se vůle tvá.“
43A přišed opět, nalezl je, ani spí, neboť oči jejich byly obtíženy.
44I nechal jich a odešed opět modlil se po třetí, táž slova říkaje.
45Nato přišel k učeníkům svým a řekl jim: „Spěte již a odpočívejte; hle přiblížila se hodina, a Syn člověka bude vydán v ruce hříšníků.
46Vstaňte, pojďme! Hle přiblížil se ten, který mě zradí.“
47A když ještě mluvil, hle Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel a s ním zástup veliký s meči a kyji (posláni byvše) od velekněží a starších lidu.
48Ten pak, který jej zrazoval, dal jim znamení řka: „Kterého políbím, ten jest to, chopte se ho.“
49A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: „Zdráv buď, mistře!“ A zulíbal jej.
50I řekl mu Ježíš: „Příteli, nač jsi přišel?“ Tu přistoupivše vztáhli ruce na Ježíše a jali ho.
51A hle jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, vztáhl ruku, vytasil meč svůj a udeřiv služebníka veleknězova, uťal mu ucho.
52Tu řekl mu Ježíš: „Vtas svůj meč na jeho místo; neboť všichni, kteří berou meč, od meče zahynou.
53Či myslíš, že nemohu prositi Otce svého, a dá mi nyní více než dvanáct plukův andělů?
54Kterak tedy naplní se Písma, že musí se tak státi?“
55V tu chvíli Ježíš řekl zástupům: „Jako na lotra jste vyšli s meči a kyji, abyste mě jali. Denně sedával jsem (u vás) uče ve chrámě, a nejali jste mne.
56Ale toto všecko se stalo, aby se naplnila Písma prorocká.“ Tu všichni učeníci opustivše ho, utekli.
57Ti však, kteří jali Ježíše, odvedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde zákoníci a starší se shromáždili.
58Petr šel za ním z daleka až ke dvoru velekněze a vešed dovnitř seděl se služebníky, aby viděl konec.
59Velekněží pak a celá velerada hledali křivého svědectví proti Ježíšovi, aby ho vydali na smrt,
60ale nenalezli, ačkoli mnoho svědků křivých přistoupilo. Naposled přišli dva (svědkové křiví)
61a řekli: „Tento pravil:,Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech jej zase vystavěti.‘“
62Tu povstal velekněz a řekl jemu: „Nic neodpovídáš k těm věcem, které tito proti tobě svědčí?“
63Ale Ježíš mlčel. I řekl mu velekněz: „Zapřísahám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus, Syn Boží?“
64Dí mu Ježíš: „Ty jsi to řekl; avšak pravím vám: od tohoto času uzříte Syna člověka seděti na pravici moci Boží a přicházeti v oblacích nebeských.“
65Tu velekněz roztrhl roucha svá a řekl: „Rouhal se! Což ještě potřebujeme svědků? Hle nyní jste slyšeli rouhání.
66Co se vám zdá?“ A oni odpověděli: „Hoden jest smrti.“
67Poté plivali na jeho tvář a bili jej pěstí, jiní políčkovali ho
68říkajíce: „Hádej nám Kriste, kdo jest to, který tě udeřil.“
69Petr pak seděl venku ve dvoře. I přistoupila k němu jedna služebnice a řekla: „I ty jsi byl s Ježíšem Galilejským.“
70Ale on zapřel přede všemi řka: „Nevím, co pravíš.“
71A když vyšel do brány, uzřela ho jiná a řekla těm, kteří tam byli: „Také tento byl s Ježíšem Nazaretským.“
72A opět zapřel s přísahou:,Neznám toho člověka.“
73A po malé chvíli přistoupili okolostojící a řekli Petrovi: „Vpravdě i ty jsi z nich, neboť také mluva tvá tě prozrazuje.“
74Tu počal se proklínati a přísahati, že nezná člověka toho. A hned kohout zazpíval.
75I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, které řekl: „Prve než kohout zazpívá, třikrát mě zapřeš.“ A vyšed ven plakal hořce.