1A když se přiblížili k Jerusalemu a přišli k Betfage k hoře Olivetské, tehda Ježíš poslal dva učeníky
2řka jim: „Jděte do vesnice, která jest proti vám, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3A řekne-li vám kdo co, rcete:,Pán jich potřebuje‘, a hned je propustí.“
4Toto pak stalo se, aby se naplnilo, co bylo pověděno skrze proroka slovy:
5„Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj béře se k tobě tichý, sedě na oslici a oslátku jhu podrobené.“
6Odešedše pak učeníci a učinivše, jak jim přikázal Ježíš,
7přivedli oslici i oslátko a vložili na ně roucha svá; i posadil se na ně.
8Přemnohý pak zástup prostřel roucha svá na cestu, a jiní sekali ratolesti se stromův a prostírali na cestu.
9zástupové pak, kteří šli v předu i ti, kteří vzadu byli, volali řkouce: „Hosanna, Synu Davidovu! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, hosanna na výsostech!“
10A když vjel do Jerusalema, vzrušilo se všecko město řkouc: „Kdo jest tento?“
11Lid pak pravil: „To jest Ježíš, prorok z Nazareta galilejského.“
12I vešel Ježíš do chrámu Božího a vyhnal všecky, kteří prodávali a kupovali ve chrámě, a zpřevracel stoly penězoměncův i stolice těch, kteří prodávali holuby,
13a řekl jim: „Psáno jest:,Dům můj domem modlitby slouti bude, vy však jste jej učinili peleší lotrovskou.‘“
14I přistoupili k němu ve chrámě slepí a kulhaví, a uzdravil je.
15Ale velekněží a zákoníci uzřevše divy, které učinil, a pacholata, ana volají ve chrámě a říkají: „Hosanna Synu Davidovu,“ rozmrzeli se
16a řekli jemu: „Slyšíš-li, co tito praví?“ Ježíš pak řekl jim: „Ano. Což jste nikdy nečetli:,Z úst nemluvňat a kojenců připravil jsi sobě chválu?‘“
17A nechav je, vyšel ven z města do Betanie a zůstal tam.
18Ráno pak vraceje se do města zlačněl.
19A spatřiv strom fíkový podle cesty, šel k němu, nenalezl však na něm ničeho leč toliko listí. I řekl mu: „Nerodižse z tebe ovoce na věky.“ I uschl hned fík ten.
20A spatřivše to učeníci, podivili se řkouce: „Kterak fík ihned uschl!“
21Ježíš pak odpověděl jim: „Vpravdě pravím vám: Budete-li míti víru a nebudete-li pochybovati, učiníte nejen to, co se stalo na fíku, nýbrž i když této hoře řeknete:,Zdvihni se a vrhni se do moře,‘ stane se;
22a začkoli budete prositi v modlitbě s věrou, všecko obdržíte.“
23A když přišel do chrámu, přistoupili k němu, mezitím co učil, velekněží a starší lidu řkouce: „Jakou mocí činíš věci tyto? A kdo dal ti moc tuto?“
24Odpověděv Ježíš řekl jim.: „Otážu se vás i já na jednu věc; řeknete-li mi ji, i já povím vám, jakou mocí ty věci činím.
25Křest Janův, odkud byl, s nebe či-li od lidí?“ Ale oni rozmýšleli mezi sebou řkouce:
26„Díme-li,S nebe‘, řekne nám:,Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ Řekneme-li však,Od lidí‘, bojíme se lidu; neboť všichni mají Jana za proroka “
27Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ I řekl jim také on: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“
28Než, co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny, a přistoupiv k prvnímu, řekl jemu:,Synu, jdi dnes, pracuj na vinici mé.
29?On však odpověděl:,Nechci.‘ Ale potom byv hnut lítostí šel.
30Přistoupiv pak ke druhému, mluvil k němu taktéž. A on odpověděl:,Půjdu, pane,‘ a nešel.
31Který z těch dvou vykonal vůli otcovu?“ Řkou jemu: „První.“ I řekl jim Ježíš: „Vpravdě pravím vám, že celníci a nevěstky předejdou vás do království Božího.
32Neboť Jan učil vás cestě spravedlnosti, a neuvěřili jste mu, celníci však a nevěstky uvěřili mu; vy pak uzřevše to, ani nekáli jste se potom, abyste mu uvěřili.“
33Jiné podobenství poslyšte: Byl jeden hospodář, který štípil vinici a ohradil ji plotem, vykopal v ní lis, postavil věž a pronajal jí vinařům; a odcestoval.
34Když pak přiblížil se čas plodů, poslal služebníky své k vinařům, aby přijali užitky její.
35Ale vinaři javše služebníky jeho, jednoho zmrskali, jiného zabili, jiného ukamenovali.
36Opět poslal služebníků jiných více než prve, a učininili jim taktéž.
37Naposledy poslal k nim syna svého řka:,Zastydí se před synem mým.‘
38Ale vinaři uzřevše syna, řekli mezi sebou:,To jest dědic; pojďme, zabijme ho a budeme míti jeho dědictví,‘
39I chopili se ho, vyvrhli jej ven z vinice a zabili.
40Když tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“
41Řkou jemu: „Zlé zle zahubí a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteří by mu vydávali užitek časem svým.“
42Tu řekl jim Ježíš: „Nikdy jste nečetli v Písmech:,Kámen, který zavrhli stavitelé, ten stal se kamenem úhelním. Od Pána stalo se to a jest to podivné v očích našich?'
43Proto pravím vám: Bude odňato od vás království Boží a dáno (bude) lidu, který bude přinášeti plody jeho.
44A kdo padne na ten kámen, rozrazí se; na koho však on padne, toho rozdrtí.“
45A uslyševše velekněží a fariseové podobenství jeho, porozuměli, že mluví o nich;
46i hledali ho uchopiti, ale báli se zástupů, neboť měli ho za proroka.