1„Podobno jest totiž království nebeské hospodáři, který vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
2Smluviv pak s dělníky denár na den, poslal je na vinici svou.
3A vyšed okolo třetí hodiny, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce,
4I řekl jim:,Jděte i vy na vinici mou, a co budespravedlivo, dám vám.‘
5A šli. Opět však vyšel o šesté i deváté hodině, a učinil taktéž.
6Ale vyšed o hodině jedenácté, nalezl jiné, ani stojí. I řekl jim:,Proč tu stojíte, celý den zahálejíce?‘
7Řkou jemu:,Nikdo nás nenajal.‘ Dí jim:,Jděte i vy na vinici mou.‘
8A když byl večer, řekl pán vinice svému správci:,Zavolej dělníky a dej jim mzdu, počna od posledních až do prvních.‘
9Přišedše tedy ti, kteří nastoupili o jedenácté hodině, obdrželi každý po jednom denáru.
10Přišedše pak i první, domnívali se, že obdrží více; dostali však i oni po jednom denáru.
11A dostávše, reptali proti hospodáři
12řkouce:,Tito poslední pracovali jedinou hodinu, a rovnými učinil jsi je nám, kteří jsme nesli břímě dne i horko.‘
13Ale on odpověděv jednomu z nich pravil:,Příteli, nečiním tobě křivdy; zdali nesmluvil jsi se mnou jednoho denáru?
14Vezmi, co jest tvoje, a odejdi. Chci však také tomuto poslednímu dáti jako i tobě.
15Aneb snad nesmím učiniti (se svým) co chci? Či oko tvé jest zlé, že já dobrý jsem?‘
16Tak budou poslední prvními a první posledními; neboť mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.“
17A když Ježíš se ubíral do Jerusalema, pojal dvanáct učeníků v soukromí a řekl jim na cestě:
18„Hle, béřeme se do Jerusalema, a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům, a ti odsoudí ho na smrt
19a vydají ho pohanům, aby se mu posmívali, jej bičovali a ukřižovali; ale třetího dne vstane z mrtvých.“
20Tu přistoupila k němu matka synů Zebedeových se svými syny a klanějíc se mu, prosila ho za něco.
21On pak jí řekl: „Co chceš?“ Dí jemu: „Řekni, aby tito dva synové moji seděli v tvém království jeden na pravici a jeden na levici tvé.“
22Ale Ježíš odpověděl: „Nevíte, zač prosíte. Můžete píti kalich, který já budu píti?“ Řkou jemu: „Můžeme.“
23Dí jim: „Kalich můj sice píti budete, seděti však na pravici neb na levici mé není mojí věci dáti (vám), nýbrž těm, jimž připraveno jest od Otce mého.“
24A uslyševše to deset ostatních, rozmrzeli se na ty dva bratry.
25Ale Ježíš zavolav je k sobě řekl: „Víte, že knížata národů panují nad nimi a velmoži provádějí moc svou nad nimi.
26Tak nebuď mezi vámi, nýbrž kdo chce státi se mezi vámi větším, buď služebníkem vaším,
27a kdo chce mezi vámi býti první, buď sluhou vaším,
28jako Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, nýbrž aby sloužil a dal život svůj na vykoupení za mnohé.“
29A když vycházeli z Jericha, šel za ním zástup veliký.
30A hle, dva slepci seděli podle cesty a uslyševše, že Ježíš tudy jde, zvolali: „Pane, smiluj se nad námi! Synu Davidův!“
31Zástup pak domlouval jim, aby mlčeli.
32Ale oni tím více volali: „Pane, smiluj se nad námi!“ Synu Davidův!“
33I zastavil se Ježíš a zavolav je řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“ Řkou jemu: „Pane, ať otevrou se oči naše.“
34I slitoval se nad nimi Ježíš a dotekl se očí jejich. A hned prohlédli a šli za ním.