1Když Ježíš dokonal tyto řeči, odebral se z Galilee a přišel do končin judských Zajordánskem.
2I šli za ním mnozi zástupové, a uzdravil je tam.
3Tu přistoupili k němu fariseové a pokoušeli ho, řkouce: „jest dovoleno člověku propustiti manželku svou z příčiny kterékoliv?“
4On pak odpověděl jim: „Což jste nečetli, že ten, který stvořil člověka, na počátku mužem a ženou je učinil a řekl:
5,Proto opustí člověk otce svého i matku svou a přidrží se manželky své a ti dva budou tělem jedním?‘
6Nejsou tedy již dva, nýbrž jedno tělo. Nuže, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“
7Řekli jemu: „Proč tedy přikázal Mojžíš dáti lístek zápudný a propustiti?“
8Dí jim: „Pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám Mojžíš propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak.
9Pravím však vám: Kdo propustí manželku svou leč pro smilství a pojme jinou, cizoloží, a kdo pojme propuštěnou, cizoloží.
10Řkou jemu učeníci jeho: „Takový-li jest poměr mezi mužem a ženou, není dobře ženiti se.“
11On pak řekl jim: „Ne všichni chápají slova toho, nýbrž ti, jimž jest dáno.
12Jsouť panicové, kteří se tak narodili z matky, a jsou panicové, kteří učiněni jsou jimi od lidí, a jsou panicové, kteří sami oddali se panictví pro království nebeské. Kdo může chápati, chápej.“
13Tehdy podali mu dítky, aby na ně vložil ruce a se pomodlil; učeníci však domlouvali jim,
14ale Ježíš řekl jim: „Nechte dítek a nebraňte jim přijíti ke mně; neboť takových jest království nebeské.“
15A vloživ na ně ruce, odešel odtud.
16Tu přistoupil k němu kdosi a řekl: „Mistře dobrý, co dobrého mám činiti, abych obdržel život věčný?“
17On pak řekl jemu: „Co se mě ptáš o dobrém? Jediný jest dobrý, (Bůh). Chceš-li však vejíti do života, zachovávej přikázání.“
18Dí jemu: „Která?“ A Ježíš řekl: „Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví,
19cti otce svého i matku svou a milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“
20Dí jemu mládenec: „To všecko zachovával jsem od svého mládí. Čeho se mi ještě nedostává?“
21Řekl mu Ježíš: „Chceš-li dokonalý býti, jdi, prodej co máš a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď a následuj mne.“
22Uslyšev mládenec slova ta, odešel smuten, neboť měl mnoho statků.
23Ježíš pak řekl učeníkům svým: „Vpravdě pravím vám: Boháč vejde těžko do království nebeského.
24A opět pravím vám: Snáze jest velbloudu projíti uchem jehelním, než boháči vejíti do království nebeského.“
25Uslyševše to učeníci, divili se velmi řkouce: „I kdo tedy může býti spasen?“
26Ježíš však pohleděv na ně, řekl jim: „U lidí jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné.“
27Tu odpověděl mu Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a následovali jsme tebe; čeho se nám tedy za to dostane?“
28Ježíš pak řekl jim: „Vpravdě pravím, že vy, kteří jste mne následovali, při znovuzrození, kdy Syn člověka zasedne na slavné stolici své, seděti budete i vy na dvanácti stolicích, soudíce dvanáct pokolení israelských.
29A každý, kdo opustí dům neb bratry neb sestry neb otce neb matku neb manželku neb dítky neb pole pro jméno mé, stokrát více vezme a život věčný v dědictví dostane,
30Mnozí pak první budou posledními a poslední prvními.“