1V tu dobu učeníci přistoupili k Ježíšovi a řekli: „Kdo pak jest větší v království nebeském?“
2A Ježíš zavolav k sobě dítko, postavil je uprostřed nich a řekl:
3„Vpravdě pravím vám: „Neobrátíte-li se a nebudete li jako dítky, nevejdete do království nebeského.
4Kdo se tedy poníží jako dítko toto, ten jest větší v království nebeském.
5A kdo přijme jedno dítko takové pro jméno mé, mě přijímá.“
6„Kdo by však pohoršil jedno z maličkých těchto, kteří ve mne věří, tomu bylo by lépe, aby kámen mlýnský zavěšen byl na hrdlo jeho a on pohroužen byl do hlubokosti mořské.“
7Běda světu pro pohoršení! Neboť jest nutno, aby přicházela pohoršení, ale běda člověku tomu, skrze něhož pohoršení přichází.
8Pohoršuje-li tě však ruka tvá neb noha tvá, utni ji a vrhni od sebe; lépe jest tobě vejíti do života bezrukému neb kulhavému, než abys, maje obě ruce neb obě nohy, uvržen byl do ohně věčného.
9A pohoršuje-li tě oko tvé, vylup je a vrhni od sebe; lépe jest tobě jednookému vejíti do života, než abys maje obě oči uvržen byl do pekelného ohně.“
10„Hleďte, abyste nepohrdali nikým z těchto maličkých: neboť pravím vám, že andělé jejich v nebi stále patří na tvář Otce mého, jenž jest v nebesích.
11Přišelť Syn člověka, aby spasil, co zahynulo.
12Co se vám zdá? Kdyby měl někdo sto ovec a zabloudila by jedna z nich, zda nenechá devadesáti devíti na horách a nejde hledati té, která zabloudila?
13A podaří-li se mu ji nalézti, vpravdě pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad devadesáti devíti, které nezabloudily.
14Tak také není vůle Otce vašeho, jenž jest v nebesích, aby zahynul jeden z těchto maličkých.“
15„Zhřešil-li pak (proti tobě) bratr tvůj, jdi a pokárej ho mezi sebou a jím samým. Poslechne-li tě, získal jsi bratra svého;
16pakli neposlechne, přiber si ještě jednoho neb dva, aby ústy dvou neb tří svědků každá věc byla zjištěna.
17Nebude-li jich dbáti, pověz církvi; neposlechne-li však ani církve, budiž tobě jako pohan a celník.
18Vpravdě pravím vám: Cokoli svážete na zemí, bude svázáno na nebi. a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi.
19Opět pravím vám: Sjednotí-li se dva z vás na zemi o kterékoli věci, za kterou by prosili, stane se jim to od Otce mého, jenž jest v nebesích.
20Neboť kde jsou dva neb tři shromážděni ve jméno mé, tam jsem já mezi nimi.“
21Tu přistoupil k němu Petr a řekl: „Pane, kolikrát mám odpustiti bratru svému, když zhřeší proti mně? Až do sedmikráte?“
22Dí jemu Ježíš: „Nepravím tobě,až do sedmikráte‘, nýbrž až do sedmdesátisedmkrát.
23Proto podobno jest království nebeské králi, který chtěl počet klásti se služebníky svými.
24A když počal počet klásti, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen deset tisíc hřiven.
25Když pak neměl čim zaplatit, rozkázal jej pán jeho prodati, též manželku jeho i dítky a všecko, co měl a zaplatit.
26Pad tedy služebník ten před ním, prosil ho řka:,Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.‘
27I slitoval se pán nad služebníkem oním, propustil ho a dluh mu odpustil.
28Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů, i uchopil ho a rdousil ho řka:,Zaplať, co's dlužen.‘
29Pad tedy spoluslužebník jeho před ním, prosil ho řka:,Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě.‘
30Ale on nechtěl, nýbrž odešed, dal jej do žaláře, až by zaplatil dluh.
31Uzřevše pak spoluslužebníci jeho, co se událo, zarmoutili se velmi a přišedše, pověděli pánu svému všechno, co se stalo.
32Tu povolal ho pán jeho a řekl jemu:,Služebníku nešlechetný, všechen dluh odpustil jsem tobě, poněvadž jsi mě prosil:
33neměl jsi tedy také ty slitovati se nad spoluslužebníkem svým, jako i já slitoval jsem se nad tebou?‘
34I rozhněval se pán jeho a dal jej mučitelům, dokud by nezaplatil všeho dluhu.
35Tak i Otec můj nebeský učiní vám, jestli neodpustíte jedenkaždý bratru svému ze srdcí svých.“