1A tu Ježíš ujav se slova, mluvil k nim opět v podobenstvích řka:
2„Podobno jest království nebeské králi, kterýž učinil svatbu synu svému.
3I poslal služebníky své, aby povolali pozvané na svatbu; ale nechtěli přijíti.
4Opět poslal jiné služebníky řka:,Povězte pozvaným: Hle, oběd svůj připravil jsem; volové moji a dobytek krmný pobiti jsou a všecko jest připraveno; pojďte na svatbu‘
5Ale oni nedbali, a odešli, jeden na pole své, jiný po zaměstnání svém.
6Ostatní pak zjímavše služebníky jeho, potupili je a zabili.
7I rozhněval se král a poslav vojska svá, zahubil ony vrahy a město jejich zapálil.
8Potom řekl služebníkům svým:,Svatba jest sice připravena, ale ti, kteří byli pozváni, nebyli hodni.
9Jděte tedy na rozcestí, a kohokoli naleznete, pozvete na svatbu.‘
10I vyšli služebníci jeho na cesty a shromáždili všecky, které nalezli, zlé i dobré, a naplnila se svatební síň hodovniky.
11Vešed pak král, aby se podíval na hodovníky, spatřil tam člověka neoděného rouchem svatebním.
12I řekl jemu:,Příteli, kterak jsi sem vešel, nemaje roucha svatebního?‘ On pak mlčel.
13Tu řekl král přisluhovačům:,Svažte ruce i nohy jeho a uvrzte jej do temnosti vnější; tam bude pláč a skřípění zubů;
14neboť mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.‘“
15Tehdy fariseové odešedše radili se, kterak by jej polapili v řeči.
16I poslali k němu učeníky své s herodiány kteří pravili: „Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na nikoho, neboť nepatříš na osobu lidskou.
17Pověz nám tedy, co se tobě zdá: Jest dovoleno dávati daň císaři, či nikoli?“
18Ale Ježíš poznav zlobu jejich řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?
19Ukažte mi peníz daně.“ I podali mu denár.
20A Ježíš řekl jim: „Čí jest tento obraz i nápis?“
21Řkou jemu: „Císařův.“ Tu řekl jim: „Dávejte tedy, co jest císařovo, císaři, a co jest Božího, Bohu.“
22A uslyševše to podivili se a nechavše ho odešli.
23V ten den přistoupili k němu saduceové, kteří tvrdí, že není z mrtvých vstání, a otázali se ho:
24„Mistře, Mojžíš řekl: Zemře-li někdo bez dítek, ať bratr jeho vezme si manželku jeho a vzbudí potomstvo svému bratru.
25Bylo pak u nás sedm bratrů; a první oženiv se zemřel a nemaje potomstva zanechal bratru svému manželku svou.
26Podobně i druhý a třetí až do sedmého.
27Nejposléze pak ze všech zemřela i žena.
28Čí tedy z těch sedmi bude žena ta při vzkříšení? Neboť měli ji všichni.“
29Odpověděv Ježíš řekl jim: „Mýlíte se neznajíce Písem ani moci Boží.
30Neboť při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, nýbrž budou jako andělé Boží v nebi.
31O vzkříšení pak z mrtvých zda-li jste nečetli, co bylo vám řečeno od Boha slovy:
32,Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Isákův a Bůh Jakubův?‘ Není Bůh (Bohem) mrtvých, nýbrž živých.“
33A uslyševše to zástupové divili se a žasli nad učením jeho.
34Ale fariseové uslyševše, že přivedl k mlčení saduceje, sešli vespolek.
35I otázal se ho jeden z nich, zákoník, pokoušeje ho:
36„Mistře, které přikázáni v zákoně jest veliké?“
37Ježíš pak řekl jemu: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své a z celé mysli své.
38To jest největší a prvni přikázání.
39Druhé pak jest podobné jemu: Milovati budeš bližniho svého jako sebe samého.
40Na těch dvou přikázáních záleží celý zákon i proroci.“
41Když pak fariseové byli pohromadě, otázal se jich Ježíš řka:
42„Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? “Řkou jemu: „Davidův.“
43„I řekl jim: „Kterak tedy David nazývá jej v Duchu Pánem pravě:
44,Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavad nepoložím nepřátel tvých za podnoží nohou tvých.‘
45Nazývá-li ho tedy David Pánem svým, kterak jest synem jeho?“.
46A nikdo nemohl mu odpověděti ani slova, aniž kdo již osmělil se od toho dne otázati se ho.