1V ten den vyšed Ježíš z domu, posadil se u moře.
2I sešli se k němu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodičku, posadil se, a veškeren zástup stál na břehu.
3I promluvil k nim mnoho věcí v podobenstvích řka: „Hle vyšel rozsévač, aby rozséval.
4A když rozséval, padla některá (zrna) vedle cesty; i přiletěli ptáci (nebeští) a sezobali je.
5Jiná padla na místa skalnatá, kde neměla mnoho země, a vzešla rychle, poněvadž neměla hluboké země.
6Když však vyšlo slunce, uvadla, a poněvadž neměla kořene, uschla.
7Jiná padla do trní; i vzrostlo trní a udusilo je.
8Jiná však padla v zemi dobrou; i vydávala plod, některé stonásobný, jiné šedesátinásobný, jiné třicetinásobný.
9Kdo má uši k slyšení, slyš.“
10I přistoupili učeníci a řekli jemu: „Proč mluvíš k nim v podobenstvích?“
11On pak odpověděl jim: „Poněvadž vám jest dáno poznati tajemství království nebeského, jim pak není dáno.
12Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude oplývati, ale kdo nemá, od toho bude odňato i to, co má.
13Proto mluvím k nim v podobenstvích, poněvadž hledíce nevidí a poslouchajíce neslyší ani nerozumějí.
14I naplňuje se na nich proroctví Isaiášovo, které praví: „Ušima budete poslouchati, a neuslyšíte; očima budete hleděti, a neuvidíte;
15neboť otupělo srdce lidu tohoto, a těžce poslouchali ušima a zamhuřovali oči své, aby snad někdy očima neuviděli a ušima neuslyšeli a srdcem nesrozuměli a neobrátili se, a abych neuzdravil jich.‘
16Vaše oči však jsou blahoslaveny, že vidí, i uši vaše, že slyší.
17Neboť vpravdě pravím vám: Mnozí proroci a spravedliví toužili uzříti, co vidíte, a neuzřeli, a uslyšeti, co slyšíte, a neuslyšeli.“
18„Vy tedy poslyšte podobenství o rozsévači:
19Jestliže kdo slyší slovo o království a nerozumí mu, přichází zloboh a uchvacuje to, co bylo zaseto v srdci jeho; to jest ten, který byl naset vedle cesty.
20Kdo však byl zaset na místa skalnatá, jest ten, který slyší slovo a hned je přijímá s radostí;
21ale nemá v sobě kořene, nýbrž jest chvilkový a když nastává pro to slovo soužení neb pronásledování, ihned se pohoršuje.
22A kdo byl zaset mezi trní, jest ten, jenž slyší slovo, ale starost toho světa a klam bohatství udušuje slovo, i stává se neplodným.
23Kdo však byl zaset v zemi dobrou, jest ten, jenž slovo slyší a mu rozumí a přináší užitek a vydává jeden sto, druhý šedesát, jiný třicet.“
24Jiné podobenství předložil jim řka: „Podobné jest království nebeské člověku, který nasel dobrého semene na poli svém;
25a když lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel koukole mezi pšenici a odešel.
26Když pak vyrostla bylina a vydala plod, tu ukázal se i koukol.
27I přistoupili služebníci hospodářovi a řekli jemu:,Pane, zdali jsi nenasel dobrého semene na poli svém? Odkud tedy má koukol?‘
28On pak pravil jim:,Člověk nepřítel to učinil.‘ I řekli mu služebníci:,Chceš-li, abychom šli a vytrhali jej?‘
29A on pravil:,Ne, abyste snad trhajíce koukol, nevytrhali spolu s ním i pšenice.
30Nechte, ať oboje spolu roste až do žní; a v čas žní řeknu žencům: Seberte nejprve koukol a svažte jej ve snopky ke spálení; pšenici však shromážděte do stodoly mé‘.“
31Jiné podobenství předložil jim řka: „Podobno jest království nebeské zrnu hořčičnému, které vzav člověk jeden, zasel na poli svém;
32ono jest sice nejmenší mezi všemi semeny, ale když vzroste, větší jest než (všecky) byliny a stává se stromem, takže ptáci nebeští přilétají a hnízdí na ratolestech jeho.“
33Jiné podobenství pověděl jim: „Podobno jest království nebeské kvasu, který vzavši jedna žena, zadělala do tři měříc mouky, až zkynulo všecko.“
34Toto všecko Ježíš mluvil zástupům v podobenstvích, a bez podobenství nemluvil jim,
35aby se naplnilo, co bylo pověděno skrze proroka slovy: „Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu věci skryté od ustanovení světa.“
36Potom rozpustiv zástupy, přišel do domu. I přistoupili k němu učeníci jeho a řekli: „Vylož nám podobenství o koukoli polním.“
37On pak odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene jest Syn člověka;
38pole jest svět; símě dobré, to jsou údové království; koukol pak jsou (lidé) zlí;
39nepřítel však, jenž je nasel, jest ďábel, žeň pak jest konec světa, a ženci jsou andělé.
40Jako tedy sbírá se koukol a ohněm se pálí, tak bude při skonání světa.
41Syn člověka pošle anděly své, i seberou z království jeho všecka pohoršení i ty, kteří činí nepravost,
42a uvrhnou je do pece ohnivé; tam bude pláč a skřípění zubů.
43Tehda budou spravedliví stkvíti se jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.“
44„Podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, jejž člověk nalezna, zakryje a radostí nad ním jde a prodá všecko, co má, a koupí pole to.
45Také podobno jest království nebeské kupci, jenž hledal dobrých perel,
46a když nalezl jednu perlu drahocennou, odešed prodal všecko, co měl a koupil ji.“ „
47Také podobno jest království nebeské síti, která byvši spuštěna do moře, shromažďuje ze všeho rodu ryb,
48a když se naplní, vytáhnou ji na břeh a posadíce se vyberou dobré do nádob, špatné však odvrhnou pryč.
49Tak bude při skonání světa: vyjdou andělé a oddělí zlé od spravedlivých
50a uvrhnou je do peci ohnivé; tam bude pláč a skřípění zubů.
51Srozuměli jste všemu tomu?“ Řkou jemu: „Ano.“
52I dí jim: „Proto každý učitel zákona vyučený v království nebeském podoben jest hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré.“
53A když Ježíš dokončil podobenství ta, odebral se odtud.
54A přišed do své otčiny, učil je v synagoze jejich, takže žasli a pravili: „Odkud má tento moudrost tu a moc?
55Není-liž to syn tesařův? zda nejmenuje se matka jeho Maria a bratři jeho Jakub a Josef a Šimon a Juda? a sestry jeho, nejsou-li všecky u nás?
56Odkud tedy má všecky věci tyto?“
57I horšili se nad ním. Ježíš však řekl jim: „Není prorok bez úcty leč ve své otčině a ve svém domě.“
58A neučinil tam divů mnoho pro jejich nevěru.