1Onoho času šel Ježíš v sobotu obilím; učeníci pak jeho, jsouce lačni, počali trhati klasy a jísti.
2Ale fariseové uzřevše to, řekli jemu: „Hle, učeníci tvoji činí, co není dovoleno činili v sobotu.“
3On však řekl jim: „Nečetli jste, co učinil David, když dostal hlad, i ti, kteří byli s ním?
4Jak vešel do domu Božího a jedl chleby předkladné, jichž nebylo dovoleno jemu jísti, ani těm, kteří byli s ním, leč jedině kněžím?
5Aneb nečetli jste v zákoně, že o sobotách kněží ve chrámě sobotu znesvěcuji a jsou bez viny?
6Pravím však vám, že tuto větší jest než chrám.
7Kdybyste věděli, co to jest:,Milosrdenství chci a ne oběti,‘ nebyli byste odsoudili nevinných.
8Pánem zajisté (i) soboty jest Syn člověka.“
9A odebrav se odtud, přišel do jejich synagogy. A hle, byl tu člověk s uschlou rukou.
10I otázali se ho: „jest dovoleno v sobotu uzdravovati?“ - Chtěli ho obžalovati. -
11On pak řekl jim: „Kdo z vás bude člověk (takový), který, bude-li míti ovci jednu a ta upadne mu v sobotu do jámy, neuchopí a nevytáhne jí?
12Oč dražší jest člověk než ovce! Jest tedy dovoleno v sobotu dobře činiti.“
13Tu řekl onomu člověku: „Vztáhni ruku svou.“ I vztáhl a učiněna jest zase zdráva jako druhá.
14Vyšedše pak fariseové, vešli v radu proti němu, kterak by jej zahubili.
15Ale Ježíš seznav to, uchýlil se odtud; a šli za ním mnozí, i uzdravil je všecky
16a přikázal jim přísně, aby ho nerozhlašovali,
17by se naplnilo, co bylo pověděno skrze proroka Isaiáše slovy: „
18Hle, služebník můj, kterého jsem vyvolil, miláček můj, v němž jsem si zalíbil. Dám ducha svého na něj a bude zvěstovati soud národům.
19Nebude se hádati ani křičeti, aniž kdo uslyší na náměstích hlas jeho.
20Třtiny nalomené nedolomí a knotu doutnajícího neuhasí, až přivede soud k vítězství;
21a ve jménu jeho budou doufati národové.“
22Tehdy přivedli k němu člověka posedlého, jenž byl slepý a němý, a uzdravil ho, takže mluvil a viděl.
23I žasli všichni zástupové a pravili: „Není-li tento syn Davidův?“
24Fariseové však uslyševše to, řekli: „Tento nevymítá duchů zlých, leč Beelzebubem, knížetem zlých duchů.“
25Ale Ježíš znaje myšlení jejich, řekl jim: „Každé království proti sobě rozdělené zpustne, a žádné město, žádný dům proti sobě rozdělený neostojí.
26Vymítá-li satan satana, jest rozdělen proti sobě, kterak tedy ostojí království jeho?
27A vymítám-li já duchy zlé Beelzebubem, kým je vymítají synové vaši? Protož oni budou soudci vašimi.
28Jestli však já Duchem Božím vymítám duchy zlé, tož přišlo k vám království Boží.
29Aneb kterak může někdo vejiti do domu silákova a pobrati jeho nářadí, leč prve sváže siláka? Potom oloupí dům jeho.
30Kdo není se mnou, proti mně jest, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
31Proto pravím vám: Všeliký hřích, i rouhání odpustí se lidem, ale rouhání proti Duchu neodpustí se.
32A kdo by byl řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, kdo by však mluvil proti Duchu sv., nebude mu odpuštěno ani v tomto věku ani v budoucím.
33Buď učiňte strom dobrým (a tedy) i ovoce jeho dobrým, nebo učiňte strom špatným (a tedy) i ovoce jeho špatným, neboť po ovoci poznává se strom.
34Pokolení zmijí, kterak můžete mluviti věci dobré, jsouce zlí? neboť z hojnosti srdce mluví ústa.
35Dobrý člověk vyndává z dobré, zásoby věci dobré, a zlý člověk vyndává ze špatné zásoby věci špatné.
36Ale pravím vám: z každého slova prázdného, které lidé promluví, vydají počet v den soudu;
37neboť ze slov svých budeš ospravedlněn, a ze slov svých budeš odsouzen.“
38Tu oslovili ho někteří ze zákoníkův a fariseů řkouce: „Mistře, chceme od tebe viděti znamení.“
39On pak odpověděl jim: „Pokolení zlé a cizoložné žádá znamení, a znamení nebude mu dáno, leč znamení proroka Jonáše.
40Jako totiž Jonáš byl v břiše velké ryby tři dni a tři noci, tak bude Syn člověka v nitru země tři dni a tři noci.
41Muži ninivetští povstanou na soudě s pokolením tímto a odsoudí je, neboť učinili pokání na kázání Jonášovo, a hle, více než Jonáš jest tuto.
42Královna jihu povstane na soudě s pokolením tímto a odsoudí je, neboť přišla od končin země, aby uslyšela moudrost Šalomonnovu, a hle, více než Šalomoun jest tuto.
43Když pak duch nečistý vyjde od člověka, chodí po místech bezvodných, hledaje odpočinutí, a nenalézá.
44I řekne:,Navrátím se do domu svého, odkud jsem vyšel.‘ A přijda, nalezne jej prázdný, vymetený a ozdobený.
45Tu jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších, nežli jest sám, a vejdouce přebývají tam. I stávají se poslední věci člověka toho horší, než byly první. Tak bude i tomuto pokolení špatnému.“
46Když ještě mluvil k zástupům, matka a bratři jeho stáli venku, žádajíce s ním mluviti.
47I řekl mu kdosi: „Hle matka tvá i bratři tvoji stojí venku, žádajíce s tebou mluviti.“
48On pak odpovídaje tomu, který mu to byl pověděl, řekl: „Kdo jest matka má, a kdo jsou bratři moji?“
49A vztáhnuv ruku na své učeníky, řekl: „Hle matka má a bratři moji.
50Neboť kdo činí vůli Otce mého, jenž jest v nebesích, ten jest mi bratrem i sestrou i matkou.“