1I sešli se k němu fariseové a někteří ze zákoníků přišedše z Jerusalema.
2A když uzřeli některé z učeníků jeho, ani jedí chleby rukama poskvrněnýma, to jest neumytýma, haněli je.
3Fariseové totiž, a židé vůbec, nejedí, leč si umyjí častěji ruce držíce se podání starších;
4a když přijdou z trhu, nejedí, leč se dříve vykoupají. A jest mnoho jiných věcí, které byly jim podány, aby je zachovávali: umývání koflíků a džbánův i měděnic a loží.
5I tázali se ho fariseové a zákoníci: „Proč učeníci tvoji nezchovávají podání starších, ale jedí chléb rukama poskvrněnýma?“
6On však řekl jim: „Dobře prorokoval Isaiáš o vás pokrytcích, jak psáno jest:,Lid tento ctí mě ústy, ale srdce jejich daleko jest ode mne!
7Nadarmo však mě ctí, učíce naukám, stanovám lidským.‘
8Neboť opustivše přikázání Boží, držíte se podání lidského, umývání džbánův a koflíkův; a mnoho jiných věcí podobných těmto činíte.“
9I řekl jim: „Pěkně rušíte přikázání Boží, abyste zachovali podání svoje.
10Neboť Mojžíš pravil:,Cti otce svého a matku svou‘ a,Kdo zlořečí otci neb matce, ať umře.‘
11Vy však pravíte:,Řekne-li kdo otci neb matce: Korban, to jest, darem jest to, z čeho bys mohl míti ode mne prospěch‘ -
12a již nedopouštíte mu, aby co činil pro otce svého neb matku svou,
13rušíce slovo Boží podáním svým, jemuž jste učili; a podobných věcí takových činíte mnoho.“
14A svolav k sobě opět zástup, pravil jim: „Poslyšte mě všichni a rozumějte.
15Nic nevchází zvenčí do člověka, co by jej mohlo poskvrniti, ale to, co vychází z člověka, to jest, co poskvrňuje člověka.
16Má-li kdo uši k slyšení, slyš.“
17A když vešel do domu od zástupu, tázali se ho učeníci jeho o té průpovědi.
18I řekl jim: „Tak jste i vy nechápaví? Nenahlížíte, že žádná věc, která zvenčí vchází do člověka, nemůže ho poskvrniti
19poněvadž nevchází do jeho srdce, nýbrž do břicha jde a vychází do stoky, vyčisťujíc všeliké pokrmy?“
20Pravil pak: „Co z člověka vychází, to poskvrňuje člověka.
21Neboť z nitra, ze srdce lidského, vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilství, vraždy,
22krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lesť, nestydatosti, oko zlé, rouhání, pýcha, pošetilost.
23Všecky tyto věci zlé vycházejí z nitra a poskvrňuji člověka.“
24A vstav, odtud odešel do končin tyrských a sidonských; a vešed do domu, nechtěl, aby se kdo o tom dověděl. Ale nemohl se utajiti;
25neboť hned jak o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcera měla ducha nečistého, vešla a padla k nohám jeho.
26Byla to žena pohanka, rodem Syrofeničanka; i prosila ho, aby vyvrhl ducha zlého z dcery její.
27A on jí řekl: „Nechej, ať prve nasytí se dítky; neboť není dobře bráti chléb dítkám a házeti jej psíkům.“
28Ale ona odpověděla: „Ovšem, Pane, neboť i psíci pod stolem jedí z drobtů dítek.“
29Tu řekl jí:,Pro tuto řeč jdi; duch zlý vyšel z dcery tvé.“
30I odešla do svého domu a nalezla, že dívka leží na loži, a že duch zlý vyšel.
31A vyšed zase z končin tyrských, přišel skrze Sidon k moři Galilejskému končinami desítiměstskými.
32I přivedli mu hluchoněmého a prosili ho, aby vložil na něj ruku.
33A on pojav jej od zástupu v soukromí, vložil prsty své v uši jeho a nasliniv si prst, dotkl se jazyka jeho,
34a pohlédnuv k nebi, vzdechl a řekl jemu: „Efeta,“ to jest: „Otevři se.“
35A hned otevřely se uši jeho a rozvázal se svazek jazyka jeho, i mluvil správně.
36A přikázal jim, aby nikomu o tom neříkali. Ale čím více jim přikazoval, tím více to rozhlašovali.
37I divili se nadmíru řkouce: „Dobře učinil všecky věci; i hluchým dává slyšeti a němým mluviti.“