Mark 6
1 A vyšed odtud, odebral se do své otčiny, a učeníci jeho šli za ním.
2 Když pak nastala sobota, počal učiti v synagoze, a mnozí slyšíce ho, žasli nad učením jeho a pravili: „Odkud má tento všecky ty věci? A jaká to moudrost, která mu jest dána, a takové divy, které se dějí rukama jeho?
3 Není-liž to tesař, syn Marie a bratr Jakubův a Josefův a Judův a Šimonův? A nejsou li také sestry jeho zde u nás?“ I horšili se nad ním.
4 Ježíš pak řekl jim: „Není prorok bez úcty, leč ve své otčině a ve svém příbuzenstvu a ve svém domě.“
5 A nemohl tam učiniti žádného divu, leč že uzdravil několik nemocných, vloživ na ně ruce své.
6 I divil se jejich nevěře. A obcházel okolní vesnice uče.
7 I povolal k sobě dvanáct (apoštolů) a počal je vysílati po dvou; i dal jim moc nad duchy nečistými
8 a přikázal jim, aby nebrali na cestu ničeho, leč toliko hůl; ne mošny, ne chleba, ani peněz do opasku,
9 aby však si obuli sandály, ale neoblékali dvou sukní.
10 A řekl jim: „Kdekoli vejdete do domu, tam zůstávejte, dokavad nevyjdete odtamtud.
11 A kdo vás nepřijmou ani vás neposlechnou, odtud vycházejíce, setřeste prach s nohou svých na svědectví jim.“
12 I vyšli a kázali, aby činili pokání;
13 také vymítali mnoho duchů zlých a mazali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.
14 I uslyšel (o tom) král Herodes (neboť proslulým stalo se jméno jeho) a řekl: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto moc divotvomá působí v něm.“
15 Jiní však pravili: „Eliáš je to.“ A jiní říkali: „Jest to prorok jako jeden z proroků.“
16 Uslyšev to Herodes pravil: „Jan, jehož jsem dal stíti, ten vstal z mrtvých.“
17 Herodes ten totiž dal Jana zajmouti a vsaditi do vězení pro Herodiadu, manželku bratra svého Filipa, že ji pojal za manželku.
18 Neboť Jan říkával Herodovi: „Není dovoleno tobě míti manželku bratra tvého.“
19 Herodias pak nevražila na něho a chtěla ho zabíti a nemohla,
20 neboť Herodes bál se Jana, věda, že to jest muž spravedlivý a svatý; i chránil ho a mnoho činil vyslechnuv jej a rád ho poslouchal.
21 Přišel však den příhodný: Herodes učinil v den svých narozenin hostinu svým velmožům a tisícníkům i předním mužům galilejským.
22 Když pak (tam) vešla dcera právě té Herodiady a tančila a se zalíbila Herodovi i těm, kteří s ním stolovali, král řekl dívce: „Požádej mě, zač chceš, a dám tobě.“
23 A přisáhl jí: „Začkoli požádáš, dám tobě, byť to byla polovice mého království.“
24 Ona pak vyšla a řekla matce své: „Zač mám žádati?“ A ta řekla: „Za hlavu Jana Křtitele.“
25 I vrátila se s chvatem ke králi a prosila ho řkouc: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“
26 I zarmoutil se král; pro přísahu svoji však a pro spoluhodovníky nechtěl ji oslyšeti,
27 ale poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu jeho. I sťal jej v žaláři
28 a přinesl hlavu jeho na míse a dal ji dívce, a dívka dala ji matce své.
29 Uslyševše to učeníci jeho, přišli a vzali tělo jeho a pochovali je v hrobě.
30 I sešli se apoštolé k Ježíšovi a pověděli mu všecko, co činili a čemu učili.
31 On pak řekl jim: „Pojďte v soukromí na místo osamělé a odpočiňte si trochu.“ Bylo totiž mnoho těch, kteří přicházeli a odcházeli, a oni neměli ani kdy se najísti.
32 I vstoupili na loď a odebrali se na místo osamělé v soukromí.
33 Ale (lidé) viděli je odcházeti a mnozí poznali (to); i sběhli se tam pěšky ze všech měst a přišli dříve než oni.
34 A Ježíš vyšed uzřel zástup veliký a pojal lítost nad nimi, že byli jako ovce bez pastýře, a počal je učiti mnohým věcem.
35 A když již den se nachýlil, učeníci jeho přistoupivše řekli jemu: „Osamělé jest místo toto, a den již se naklonil;
36 rozpusť je, ať odejdou do okolních dvorců a vesnic a nakoupí si pokrmů k jídlu.“
37 On však odpověděl jim: „Dejte vy jim jísti.“ I řekli mu: „Máme-liž odejíti a koupiti za dvě stě denárů chlebův a dáti jim jísti?“
38 A on řekl jim: „Kolik chlebů máte? Jděte a vizte.“ A když zvěděli, řekli: „Pět, a dvě ryby.“
39 I přikázal jim, aby rozsadili všecky po skupinách na zelenou trávu.
40 I posadili se v řadách po stu a po padesáti.
41 A vzav pět chlebů i dvě ryby, pohleděl k nebi a požehnav rozlámal chleby a dával učeníkům svým, aby je kladli před ně; také dvě ryby rozdělil mezi všecky.
42 I jedli všichni a nasytili se.
43 A sebrali zbytky, dvanáct košů plných kousků, i z tyb.
44 Bylo pak těch, kteří jedli, pět tisíc mužů.
45 A hned přinutil učeníky své, aby vstoupili na lodičku a plavili se napřed na druhou stranu k Betsaidě, až by rozpustil zástup.
46 A rozpustiv je, odešel na horu se pomodlit.
47 A když nastal večer, byla loď uprostřed moře, a on sám na zemi.
48 I viděl je, ani se plaví s těžkostí, (neboť vítr jim byl protivný), a při čtvrté hlídce noční přišel k nim jda po moři a chtěl je minouti,
49 Ale oni spatřivše ho, an jde po moři, domnívali se, že to jest strašidlo, i vykřikli,
50 neboť všichni ho viděli a poděsili se. A hned promluvil k nim a řekl jim: „Buďte dobré mysli, já jsem to, nebojte se.“
51 I vstoupil k nim na loď, a vítr se utišil. I děsili se a žasli u sebe přenáramně,
52 neboť nepovážili o chlebích; byloť srdce jejich zaslepeno.
53 A přeplavivše se přišli do země Genezaretské a přistáli.
54 A když vyšli z lodi, (lidé) ho poznali;
55 i proběhli celou tu krajinu a počali na ložích nositi chorobné tam, kde slyšeli, že jest.
56 A kde vcházel do vesnic neb do měst neb dvorců, kladli nemocné na ulice a prosili ho, aby směli dotknouti se alespoň třepení roucha jeho; a všichni, kteří se ho dotkli, byli uzdraveni.