Bible

1 I přišli na druhou stranu do krajiny Garasenské. 2 A jak vyšel z lodi, ihned potkal se s ním (vyšed) z hrobu člověk, který byl posedlý duchem nečistým. 3 Ten obýval v hrobech a již ani řetězy nemohl nikdo svázati jej; 4 neboť často byv spoután okovy a řetězy, přetrhal řetězy a rozlámal okovy, a nikdo nemohl jej zkrotiti. 5 A byl stále, dnem i noci v hrobech a na horách křiče a bije se kamením. 6 Spatřiv však Ježíše zdaleka, přiběhl a poklonil se mu, 7 a vykřiknuv hlasem velikým pravil: „Co jest ti do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě pro Boha, netrap mně.“ 8 Řekl mu totiž: „Vyjdi z toho člověka, duchu nečistý.“ 9 I otázal se ho: „Jak se jmenuješ?“ A on řekl jemu: „Jmenuji se pluk, neboť mnoho jest nás.“ 10 A prosil ho velice, aby jich nevyháněl z té krajiny. 11 Bylo pak tam u hory veliké stádo vepřů pasouc se. 12 I prosili ho duchové řkouce: „Pošli nás do vepřů, at vejdeme do nich.“ 13 A povolil jim to. I vyšli duchové nečistí a vešli do vepřův; a tu hnalo se stádo srázem do moře; bylo jich as dva tisíce - a utonuli v moři. 14 Ti pak, kteří je pásli, utekli a ohlásili to po městě i po venkově. I vyšli (lidé), aby viděli, co se stalo; 15 a přišedše k Ježíšovi, spatřili toho, jenž býval posedlý, an sedí, jest oblečen a má rozum zdravý; i báli se; 16 ti pak, kteří to byli viděli, vypravovali jim, jak se to událo posedlému; též o vepřích. 17 I počali ho prositi, aby odešel z končin jejich. 18 A když vstupoval na loď, prosil ho ten, jenž býval posedlý, aby směl jíti s ním. 19 Ale nedovolil mu, nýbrž řekl jemu: „Jdi do domu svého ke svojim a zvěstuj jim, jak veliké věci učinil ti Pán, a jak slitoval se nad tebou.“ 20 I odešel a počal hlásati v Desítiměstí, jak veliké věci učinil mu Ježíš. A všichni se divili. 21 A když se Ježíš přepravil na lodi opět na druhou stranu, sešel se k němu zástup veliký a byl u moře. 22 I přišel k němu jeden z představených synagogy, jménem Jair, a spatřiv jej, padl k nohám jeho 23 a prosil ho snažně řka: „Dcera má skonává; pojď, vlož na ni ruku, aby se uzdravila a byla živa.“ 24 I odešel s nim, a zástup veliký šel za ním; i tísnili ho. 25 A tu žena jedna, která měla krvotok dvanáct rokův 26 a mnoho vytrpěla od mnoha lékařův a vynaložila všechen statek, aniž se jí prospělo, nýbrž spíše pohoršilo, 27 uslyševši o Ježíšovi, přišla v zástupu od zadu a dotkla se roucha jeho, 28 neboť řekla: „Dotknu-li se jen roucha jeho, budu uzdravena.“ 29 A hned vyschl tok krve její, a pocítila na těle, že jest uzdravena od neduhu svého. 30 Ale Ježíš poznav ihned sám v sobě, jaká moc z něho vyšla, obrátil se v zástupu a pravil: „Kdo se dotkl roucha mého?“ 31 I řekli mu jeho učeníci: „Vidíš, že zástup tlačí se na tebe, a pravíš:,Kdo se mě dotkl?‘“ 32 Ale on hleděl kolem, aby spatřil tu, která to učinila. 33 Žena pak vědouc, co se jí událo, s bázní a třesením přistoupila a padši před ním, pověděla mu plnou pravdu. 34 A on řekl: „Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdi v pokoji a buď zdráva od neduhu svého.“ 35 Když ještě mluvil, přišli od představeného synagogy a řekli: „Dcera tvá zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“ 36 Ježíš však uslyšev ta slova, pravil k představenému synagogy: „Neboj se, toliko věř.“ 37 A nenechal nikoho jíti za sebou leč Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38 I přišli do domu představeného synagogy, a tu postřehl hluk a lidi, kteří plakali a kvíleli velice, 39 a vešed řekl jim: „Proč hlučíte a pláčete? Dívka nezemřela, nýbrž spí.“ 40 I posmívali se mu. On však vypustiv všecky, pojal dívčina otce i matku a ty, kteří byli s ním a vešel tam, kde dívka ležela. 41 A vzav dívku za ruku, řekl jí: „Talítha, kúmi,“ to jest v překladě: „Dívko, (tobě pravím), vstaň.“ 42 A hned vstala dívka a chodila; byloť jí dvanáct roků. I žasli a divili se velice. 43 A přikázal jim přísně, aby nikdo o tom nezvěděl; a řekl, aby jí dali jísti.