Bible

1 Po dvou dnech byly velikonoce a přesnice. I hledali velekněží a zákoníci, kterak by ho lstivě jali a zabili; 2 neboť pravili: „Ne o slavnosti, aby snad nenastala bouře lidu.“ 3 A když byl v Betanií v domě Šimona malomocného a byl za stolem, přišla jedna žena s nádobou alabastrovou masti drahé z pravého nardu a rozlomivši nádobu vylila ji na hlavu jeho. 4 Někteří však mrzeli se na to mezi sebou a pravili: „K čemu stala se tato ztráta masti? 5 Vždyť ta masť mohla se prodati za více než tři sta denárů a dáti se chudým.“ I osopovali se na ni. 6 Ale Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč činíte jí obtíže? Dobrý skutek učinila nade mnou; 7 vždyť chudé máte vždycky s sebou a když chcete, můžeme jim dobře činiti, mne však vždycky nemáte. 8 Ona učinila, co mohla: pomazalať napřed tělo mé ku pohřbu. 9 Vpravdě pravím vám: Kdekoli bude hlásáno evangelium toto po celém světě, tam bude se vypravovati na památku její také to, co učinila ona.“ 10 A Jidáš iškariotský, jeden ze dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. 11 Oni pak uslyševše to, zaradovali se a slíbili mu dáti peníze. I hledal, kterak by ho zradil příhodně. 12 A prvního dne přesnic, když zabíjeli velikonočního beránka, řekli mu učeníci jeho: „Kde chceš, abychom odejdouce připravili tobě, bys jedl beránka?“ 13 I poslal dva ze svých učeníkův a řekl jim: „Jděte do města, a potká vás jeden člověk džbán vody nesa; jděte za ním, 14 a kam vejde, tam rcete pánu domu:,Mistr praví: Kde jest pokojík můj, kde bych jedl beránka s učeníky svými?‘ 15 A on vám ukáže večeřadlo veliké, prostřené, připravené a tam připravte.“ 16 I odešli učeníci jeho a přišli do města a shledali (vše tak), jak jim pověděl, a připravili beránka. 17 Když pak byl večer, přišel se dvanácti. 18 A když byli za stolem a jedli, Ježíš řekl: „Vpravdě pravím Vám: Jeden z vás mne zradí, ten, který jí se mnou“. 19 I počali se rmoutiti a říkati jemu jeden po druhém: „Zdali já?“ 20 On však řekl jim: „Jeden ze dvanácti, který se mnou omáčí ruku v míse. 21 Syn člověka sice jde, jak psáno jest o něm, ale běda tomu člověku, skrze něhož Syn člověka bude zrazen; lépe by mu bylo, kdyby se byl nenarodil člověk ten.“ 22 A když jedli, Ježíš vzal chléb a požehnav rozlámal jej a dal jim a řekl: „Vezměte; toto jest tělo mé.“ 23 A vzav kalich, poděkoval a dal jim - a pili z něho všichni - 24 a řekl jim: „Toto jest krev má Nového zákona, která se vylévá za mnohé. 25 Vpravdě pravím vám: Již nebudu píti z tohoto plodu vinného kmene až do onoho dne, kdy jej budu píti nový v království Božím.“ 26 A chválu vzdavše vyšli na horu Olivetskou. 27 I řekl jim Ježíš: „Všichni pohoršíte se nade mnou této noci; neboť psáno jest:,Bíti budu pastýře a rozprchnou se ovce.‘ 28 Ale když vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galilee.“ 29 Petr však pravil jemu: „Byť se všichni pohoršili, já přece nikoliv“. 30 I řekl mu Ježíš: „Vpravdě pravím tobě: Dnes, této noci, prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapřeš“. 31 Ale on ještě více říkal: „Bych měl umříti s tebou, nezapru tebe.“ Podobně říkali též všichni. 32 I přišli do dvorce, jemuž jméno Getsemany, a řekl učeníkům svým: „Poseďte tuto, až se pomodlím.“ 33 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a teskliv býti; 34 i řekl jim: „Smutná jest duše má až k smrti; zůstaňte tuto a bděte.“ 35 A popošed maličko padl na zem a modlil se, aby, mažno-li, odešla od něho ta hodina, 36 a řekl: „Abba, Otče: všecko jest možné tobě, odejmi tento kalich ode mne: ale ne co já chci, nýbrž co ty.“ 37 I přišel a nalezl je, ani spí; i řekl Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohls bdíti jedné hodiny? 38 Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení; duch zajisté hotov jest, ale tělo slabo.“ 39 A opět odešed modlil se říkaje slovo totéž. 40 A navrátiv se nalezl je, ani opět spí, neboť oči jejich byly obtíženy, a nevěděli, co by mu odpověděli. 41 I přišel po třetí a řekl jim:,Spěte již a odpočívejte. Dosti jest. Přišla hodina, hle Syn člověka bude vydán v ruce hříšníků. 42 Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, jenž mě zradí.“ 43 A když ještě mluvil, přišel Jidáš iškariotský, jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a kyji (posláni byvše) od velekněží a zákoníkův a starších. 44 Dal pak jim zrádce jeho znamení řka: „Kterého políbím, ten jest to; chopte se ho a veďte bezpečně.“ 45 A přišed hned přistoupil k němu a řekl: „Mistře“ a zulíbal jej. 46 Oni pak vztáhli na něj ruce a jali ho. 47 Ale jeden z těch, kteří tu stáli, vytasiv meč, udeřil služebníka veleknězova a uťal mu ucho. 48 A Ježíš promluviv řekl jim: „ Jako na lotra jste vyšli s meči a kyji, abyste mě jali. 49 Denně učíval jsem u vás ve chrámě, a nejali jste mne. Ale (toto se stalo), aby se naplnila Písma.“ 50 Tu učeníci jeho opustivše ho utekli všichni, 51 Jeden mladík však šel za ním oděn jsa lněným rouchem na těle nahém. I popadli ho. 52 Ale on zanechav roucho lněné, utekl od nich nahý. 53 I přivedli Ježíše k veleknězi, a sešli se všichni velekněží a zákoníci i starší. 54 Petr šel však za ním z daleka až do dvora veleknězova a seděl se služebníky a ohříval se u ohně. 55 Velekněží pak a celá velerada hledali svědectví proti Ježíšovi, aby ho vydali na smrt, ale nenalezli; 56 neboť mnozí svědčili křivě proti němu, ale svědectví jejich se neshodovala. 57 I povstali kteřísi a svědčili křivě proti němu řkouce: 58 „My jsme ho slyšeli, an řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukou udělaný‘.“ 59 Ale ani takto neshodovalo se svědectví jejich. 60 I postavil se velekněz doprostřed a otázal se Ježíše řka: „Nic neodpovídáš na to, co tito proti tobě svědčí?‘ 61 Ale on mlčel a neodpověděl ničeho. Opět (tedy), otázal se ho velekněz a řekl jemu: „Ty jsi Kristus, Syn Boha požehnaného?“ 62 A Ježíš řekl: „Já jsem; a uzříte Syna člověka seděti na pravici moci Boží a přicházeti s oblaky nebeskými.“ 63 Ale velekněz roztrhl roucho své a řekl: „Což ještě potřebujeme svědků? 64 Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá?“ A oni všichni odsoudili jej, že hoden jest smrti. 65 I počali někteří na něj plivati a zahalovati obličej jeho a políčkovati jej a říkati mu: „Hádej.“ Také služebníci ho políčkovali. 66 A když Petr byl dole na dvoře, přišla tam jedna ze služebnic veleknězových 67 a uzřevši Petra, an se ohřívá, pohlédla naň a řekla: „I ty jsi byl s Ježíšem Nazaretským.“ 68 Ale on zapřel řka: „Nevím ani nerozumím, co pravíš.“ A vyšel ven do předdvoří; a kohout zazpíval. 69 Služebnice však uzřevši jej jala se opět říkati okolostojícím: „Tento jest z nich.“ 70 Ale on zapřel opět. A po malé chvíli zase ti, kteří tam stáli, pravili Petrovi: „Vpravdě jsi z nich; vždyť jsi také Galilejský.“ 71 On však počal se proklínati a přísahati: „Neznám toho člověka, o němž pravíte“. 72 A hned kohout zazpíval po druhé. I rozpomenul se Petr na slovo, které mu řekl Ježíš: „Prve než kohout zazpívá dvakrát, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče.