1Po dvou dnech byly velikonoce a přesnice. I hledali velekněží a zákoníci, kterak by ho lstivě jali a zabili;
2neboť pravili: „Ne o slavnosti, aby snad nenastala bouře lidu.“
3A když byl v Betanií v domě Šimona malomocného a byl za stolem, přišla jedna žena s nádobou alabastrovou masti drahé z pravého nardu a rozlomivši nádobu vylila ji na hlavu jeho.
4Někteří však mrzeli se na to mezi sebou a pravili: „K čemu stala se tato ztráta masti?
5Vždyť ta masť mohla se prodati za více než tři sta denárů a dáti se chudým.“ I osopovali se na ni.
6Ale Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč činíte jí obtíže? Dobrý skutek učinila nade mnou;
7vždyť chudé máte vždycky s sebou a když chcete, můžeme jim dobře činiti, mne však vždycky nemáte.
8Ona učinila, co mohla: pomazalať napřed tělo mé ku pohřbu.
9Vpravdě pravím vám: Kdekoli bude hlásáno evangelium toto po celém světě, tam bude se vypravovati na památku její také to, co učinila ona.“
10A Jidáš iškariotský, jeden ze dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.
11Oni pak uslyševše to, zaradovali se a slíbili mu dáti peníze. I hledal, kterak by ho zradil příhodně.
12A prvního dne přesnic, když zabíjeli velikonočního beránka, řekli mu učeníci jeho: „Kde chceš, abychom odejdouce připravili tobě, bys jedl beránka?“
13I poslal dva ze svých učeníkův a řekl jim: „Jděte do města, a potká vás jeden člověk džbán vody nesa; jděte za ním,
14a kam vejde, tam rcete pánu domu:,Mistr praví: Kde jest pokojík můj, kde bych jedl beránka s učeníky svými?‘
15A on vám ukáže večeřadlo veliké, prostřené, připravené a tam připravte.“
16I odešli učeníci jeho a přišli do města a shledali (vše tak), jak jim pověděl, a připravili beránka.
17Když pak byl večer, přišel se dvanácti.
18A když byli za stolem a jedli, Ježíš řekl: „Vpravdě pravím Vám: Jeden z vás mne zradí, ten, který jí se mnou“.
19I počali se rmoutiti a říkati jemu jeden po druhém: „Zdali já?“
20On však řekl jim: „Jeden ze dvanácti, který se mnou omáčí ruku v míse.
21Syn člověka sice jde, jak psáno jest o něm, ale běda tomu člověku, skrze něhož Syn člověka bude zrazen; lépe by mu bylo, kdyby se byl nenarodil člověk ten.“
22A když jedli, Ježíš vzal chléb a požehnav rozlámal jej a dal jim a řekl: „Vezměte; toto jest tělo mé.“
23A vzav kalich, poděkoval a dal jim - a pili z něho všichni -
24a řekl jim: „Toto jest krev má Nového zákona, která se vylévá za mnohé.
25Vpravdě pravím vám: Již nebudu píti z tohoto plodu vinného kmene až do onoho dne, kdy jej budu píti nový v království Božím.“
26A chválu vzdavše vyšli na horu Olivetskou.
27I řekl jim Ježíš: „Všichni pohoršíte se nade mnou této noci; neboť psáno jest:,Bíti budu pastýře a rozprchnou se ovce.‘
28Ale když vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galilee.“
29Petr však pravil jemu: „Byť se všichni pohoršili, já přece nikoliv“.
30I řekl mu Ježíš: „Vpravdě pravím tobě: Dnes, této noci, prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapřeš“.
31Ale on ještě více říkal: „Bych měl umříti s tebou, nezapru tebe.“ Podobně říkali též všichni.
32I přišli do dvorce, jemuž jméno Getsemany, a řekl učeníkům svým: „Poseďte tuto, až se pomodlím.“
33A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a teskliv býti;
34i řekl jim: „Smutná jest duše má až k smrti; zůstaňte tuto a bděte.“
35A popošed maličko padl na zem a modlil se, aby, mažno-li, odešla od něho ta hodina,
36a řekl: „Abba, Otče: všecko jest možné tobě, odejmi tento kalich ode mne: ale ne co já chci, nýbrž co ty.“
37I přišel a nalezl je, ani spí; i řekl Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohls bdíti jedné hodiny?
38Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení; duch zajisté hotov jest, ale tělo slabo.“
39A opět odešed modlil se říkaje slovo totéž.
40A navrátiv se nalezl je, ani opět spí, neboť oči jejich byly obtíženy, a nevěděli, co by mu odpověděli.
41I přišel po třetí a řekl jim:,Spěte již a odpočívejte. Dosti jest. Přišla hodina, hle Syn člověka bude vydán v ruce hříšníků.
42Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, jenž mě zradí.“
43A když ještě mluvil, přišel Jidáš iškariotský, jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a kyji (posláni byvše) od velekněží a zákoníkův a starších.
44Dal pak jim zrádce jeho znamení řka: „Kterého políbím, ten jest to; chopte se ho a veďte bezpečně.“
45A přišed hned přistoupil k němu a řekl: „Mistře“ a zulíbal jej.
46Oni pak vztáhli na něj ruce a jali ho.
47Ale jeden z těch, kteří tu stáli, vytasiv meč, udeřil služebníka veleknězova a uťal mu ucho.
48A Ježíš promluviv řekl jim: „ Jako na lotra jste vyšli s meči a kyji, abyste mě jali.
49Denně učíval jsem u vás ve chrámě, a nejali jste mne. Ale (toto se stalo), aby se naplnila Písma.“
50Tu učeníci jeho opustivše ho utekli všichni,
51Jeden mladík však šel za ním oděn jsa lněným rouchem na těle nahém. I popadli ho.
52Ale on zanechav roucho lněné, utekl od nich nahý.
53I přivedli Ježíše k veleknězi, a sešli se všichni velekněží a zákoníci i starší.
54Petr šel však za ním z daleka až do dvora veleknězova a seděl se služebníky a ohříval se u ohně.
55Velekněží pak a celá velerada hledali svědectví proti Ježíšovi, aby ho vydali na smrt, ale nenalezli;
56neboť mnozí svědčili křivě proti němu, ale svědectví jejich se neshodovala.
57I povstali kteřísi a svědčili křivě proti němu řkouce:
58„My jsme ho slyšeli, an řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukou udělaný‘.“
59Ale ani takto neshodovalo se svědectví jejich.
60I postavil se velekněz doprostřed a otázal se Ježíše řka: „Nic neodpovídáš na to, co tito proti tobě svědčí?‘
61Ale on mlčel a neodpověděl ničeho. Opět (tedy), otázal se ho velekněz a řekl jemu: „Ty jsi Kristus, Syn Boha požehnaného?“
62A Ježíš řekl: „Já jsem; a uzříte Syna člověka seděti na pravici moci Boží a přicházeti s oblaky nebeskými.“
63Ale velekněz roztrhl roucho své a řekl: „Což ještě potřebujeme svědků?
64Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá?“ A oni všichni odsoudili jej, že hoden jest smrti.
65I počali někteří na něj plivati a zahalovati obličej jeho a políčkovati jej a říkati mu: „Hádej.“ Také služebníci ho políčkovali.
66A když Petr byl dole na dvoře, přišla tam jedna ze služebnic veleknězových
67a uzřevši Petra, an se ohřívá, pohlédla naň a řekla: „I ty jsi byl s Ježíšem Nazaretským.“
68Ale on zapřel řka: „Nevím ani nerozumím, co pravíš.“ A vyšel ven do předdvoří; a kohout zazpíval.
69Služebnice však uzřevši jej jala se opět říkati okolostojícím: „Tento jest z nich.“
70Ale on zapřel opět. A po malé chvíli zase ti, kteří tam stáli, pravili Petrovi: „Vpravdě jsi z nich; vždyť jsi také Galilejský.“
71On však počal se proklínati a přísahati: „Neznám toho člověka, o němž pravíte“.
72A hned kohout zazpíval po druhé. I rozpomenul se Petr na slovo, které mu řekl Ježíš: „Prve než kohout zazpívá dvakrát, třikrát mě zapřeš.“ A dal se do pláče.