Mark 13
1 A když vycházel z chrámu, pravil k němu jeden z učeníků jeho „Mistře, pohleď, jaké to kamení a jaké stavby!“
2 A Ježíš řekl jemu: „Vidíš všecky tyto stavby veliké? Nezůstane tu kámen na kameni, který by nebyl rozbořen.“
3 A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, Petr a Jakub a Jan a Ondřej otázali se ho v soukromí:
4 „Pověz nám, kdy budou tyto věci? A které bude znamení, když všecko to bude se míti vyplňovati?“
5 A tu Ježíš jal se k nim mluviti: „Hleďte, ať vás nikdo nesvede;
6 neboť mnozí přijdou ve jménu mém a řeknou:,Já jsem‘; a svedou mnohé.
7 Když pak uslyšíte boje a pověsti o bojích, ať se nepolekáte, neboť musí to nastati; ale ještě není konec.
8 Neboť povstane národ proti národu a království proti království, a bude zemětřesení po místech i hlad. Počátek to bolestí.
9 Mějte se však sami na pozoru, neboť vydají vás soudům a v synagogách budou vás bíti, i před vladaře a krále budete postaveni pro mne na svědectví jim.
10 Ale dříve musí evangelium býti hlásáno mezi všemi národy.
11 A když vás povedou, aby vás vydali, nestarejte se napřed, co byste mluvili, nýbrž to mluvte, co v tu hodinu bude vám dáno; neboť ne vy to jste, kteří mluvíte, nýbrž Duch svatý.
12 Vydá pak bratr bratra na smrt a otec dítko své, a povstanou dítky proti rodičům a budou je zabíjeti,
13 a budete v nenávisti u všech pro jméno mé. Kdo však vytrvá do konce, ten spasen bude.“
14 „Když pak uzříte ohavnost, zpuštění, ana stojí, kde nemá, - kdo to čte, rozumějž, - tehda kdo jsou v judsku, utecte na hory,
15 a kdo na střeše, nesestupuj do domu aniž vcházej, aby vzal něco z domu svého,
16 a kdo (bude) na poli, nevracej se nazad, aby vzal roucho své.
17 Běda pak těhotným a kojícím v oněch dnech.
18 Modlete se, aby to nebylo v zimě.
19 Neboť budou to dnové takového soužení, jakého nebylo od počátku tvorstva, které Bůh stvořil, až dosavad, aniž kdy bude.
20 A kdyby Pán nebyl ukrátil dnů těch, nebyl by zachován nižádný člověk; ale pro vyvolené, které vyvolil, ukrátil těch dnů.
21 A tehdy řekne-li vám kdo:,Hle, tuto jest Kristus, hle, tamto‘, nevěřte.
22 Neboť povstanou nepraví Kristové a nepraví proroci a budou činiti zázraky a divy, aby svedli, kdyby možno bylo, i vyvolené.
23 Mějte se tedy na pozoru; hle, předpověděl jsem vám to všecko.“
24 „Ale v těch dnech po onom soužení slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého,
25 a hvězdy budou padati s nebe a moci nebeské budou se pohybovati.
26 A tehdy uzří Syna člověka přicházeti v oblacích s mocí a slávou velikou.
27 A tehdy pošle anděly své a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe.“
28 „Od stromu fíkového pak naučte se podobenství. Když ratolest jeho již omladne a listí vyrazí, víte, že blízko jest léto;
29 tak i vy, když uvidíte, že tyto věci se dějí, vězte, že blízko jest přede dveřmi.
30 Vpravdě pravím vám: Nepomine pokolení toto, až všecky tyto věci se stanou.
31 Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.“
32 O tom dni však neb hodině neví nikdo, ani andělé v nebi ani Syn, leč (jedině) Otec.
33 Mějte se na pozoru, bděte, a modlete se; neboť nevíte, kdy ten čas přijde.
34 Jako člověk, který odcestoval opustiv dům svůj a dav služebníkům svým plnou moc, každému dílo jeho, a vrátnému přikázal, aby bděl.
35 Bděte tedy, neboť nevíte, kdy Pán domu přijde, zdali večer neb o půlnoci, neb o kuropění, neb ráno,
36 aby přijda nenadále, nenalezl vás spících.
37 Co však pravím vám, všechněm pravím: Bděte!“