1I počal jim mluviti v podobenstvích.: „Člověk jeden zřídil vinici a ohradiv ji plotem, vykopal v ní lis, postavil věž a pronajal ji vinařům a odcestoval.
2A časem svým poslal k vinařům služebníka, aby přijal od vinařů z užitku vinice.
3Ale oni javše ho zmrskali jej a odeslali s prázdnou.
4I poslal k nim zase jiného služebníka; a toho zranili na hlavě a potupili.
5A opět poslal jiného, a toho zabili; a mnoho jiných, a z těch jedny zmrskali, jiné usmrtili.
6Maje tedy ještě jediného syna milovaného, i toho poslal k nim naposled řka:,Zastydí se před synem mým.‘
7Ale vinaři řekli k sobě vespolek:,To jest dědic; pojďme, zabijme ho, a dědictví bude naše.‘
8I uchopili ho, zabili jej a vyvrhli ven z vinice.
9Co tedy učiní pán vinice? Přijde a zahubí vinaře a dá vinici jiným.
10A nečetli jste Písma tohoto:,Kámen, který zavrhli stavitelé, ten stal se kamenem úhelním.
11Od Pána stalo se to, a jest to podivné v očích našich?‘“
12I hledali ho uchopiti, ale báli se zástupu, neboť poznali, že to podobenství pověděl o nich. A nechavše ho odešli.
13I poslali k němu některé z fariseův a herodiánův, aby jej polapili v řeči.
14A ti přišedše pravili jemu: „Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a nedbáš na nikoho, neboť nepatříš na osobu lidskou, nýbr že vpravdě cestě Boží učíš: Jest dovoleno dávati daň císaři či nikoli? Máme dávati či nedávati?“
15Ale on znaje pokrytství jejich, řekl jim: „Proč mě pokoušíte? Podejte mi denár, ať uvidím.“
16A oni podali mu jej. I řekl jim: „Čí jest tento obraz i nápis?“ A oni pravili mu: „Císařův.“
17Ježíš pak řekl jim:,Dávejte tedy, co jest císařovo, císaři, a co jest Božího, Bohu.“ I divili se mu.
18A přišli k němu saduceové, kteří tvrdí, že není zmrtvýchvstání, a tázali se ho:
19„Mistře, Mojžíš nám předepsal, zemře-li něčí bratr a zanechá-li po sobě manželku, a nepozůstaví-li žádných synů, ať bratr jeho vezme si manželku jeho a vzbudí potomstvo svému bratru.
20Bylo pak sedm bratrů; a první pojal manželku a zemřel nepozůstaviv potomstva.
21I pojal ji druhý a zemřel; a ani on nepozůstavil potomstva; a třetí taktéž.
22A tak pojalo ji všech sedm, a nepozůstavili potomstva. Poslední ze všech zemřela i manželka.
23Čí z nich tedy bude žena ta při vzkříšení, když vstanou z mrtvých? Neboť sedm jich mělo ji za manželku.“
24A Ježíš pravil jim: „Zda nemýlíte se proto, že neznáte Písem ani moci Boží?
25Neboť když vstanou z mrtvých, nebudou se ani ženiti, ani vdávati, nýbrž budou jako andělé v nebesích.
26O mrtvých pak, že vstanou, zda nečetli jste v knize Mojžíšově při keři, jak mu Bůh pravil:,Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Isákův a Bůh Jakubův?‘
27Není Bůh (Bohem) mrtvých, nýbrž živých. Vy se tedy mnoho mýlíte.“
28I přistoupil jeden ze zákoníků, který je byl slyšel tázati se, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: „Které přikázání jest první ze všech?“
29Ježíš pak odpověděl mu: „První ze všech přikázání jest: Slyš Israeli, Hospodin, Bůh tvůj, Bůh jediný jest;
30a milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své a ze vší mysli své a ze vší síly své. To jest první přikázání.
31Druhé jest podobné jemu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Jiného přikázání většího nad toto není.“
32I řekl mu zákoník: „Dobře, mistře; podle pravdy jsi pověděl, že jeden jest Bůh, a že není jiného kromě něho;
33a že milovati ho z celého srdce a z celého rozumu a z celé duše a ze vší síly, a milovati bližního jako sebe samého jest větší věc než všecky zápaly a oběti.“
34Ježíš pak vida, že odpověděl moudře, řekl jemu: „Nejsi daleko od království Božího.“ A již nikdo se neosmělil otázati se ho.
35I promluvil Ježíš a pravil uče ve chrámě: „Kterak říkají zákoníci, že Kristus jest synem Davidovým?
36Vždyť David sám praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému:,Seď na pravici mé, dokavad nepoložím nepřátel tvých za podnoží nohou tvých.‘
37David tedy sám nazývá jej Pánem; i kterak jest synem jeho?“ A četný zástup poslouchal ho rád.
38I pravil jim při svém učení: „Varujte se zákoníků, kteří se zálibou chodí v dlouhých řízách a libují si, když je pozdravují na trhu,
39a rádi sedí v prvních stolicích v synagogách a na prvních místech při hostinách;
40kteří stravují domy vdov pod záminkou dlouhého modlení; těm dostane se soudu těžšího.“
41A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak lid metá peníze do pokladnice; a mnozí boháči metali mnoho.
42Přišla pak jedna vdova chudá a uvrhla tam dvě lepty, to jest (asi) jeden haléř.
43I povolal k sobě učeníky své a řekl jim: „Vpravdě pravím vám: Tato chudá vdova dala více než všichni, kteří metali do pokladnice;
44neboť všichni metali z toho, co jim přebývalo; tato však dala ze svého nedostatku všecko, co měla, všecko živobytí své.“