Bible

1 A když se přibližovali k Jerusalemu, a to k Betfage a Betanii při hoře Olivetské, poslal dva ze svých učeníkův a pravil jim: 2 „Jděte do vesnice, která jest proti vám, a hned, jak budete do ní vcházeti, naleznete oslátko přivázané, na němž dosud žádný člověk neseděl; odvažte je a přiveďte. 3 A řekne-li vám kdo:,Co to děláte?‘, rcete:,Pán ho potřebuje‘; a hned ho propustí sem.“ 4 I odešli a nalezli oslátko přivázané u dveří na cestě; i odvázali je. 5 A někteří z těch, kteří tam stáli, pravili jim: „Co to děláte, odvazujíce oslátko?“ 6 Oni pak řekli jim, jak jim přikázal Ježíš. A nechali jich. 7 I přivedli oslátko k Ježíšovi a vložili na ně roucha svá. A vsedl na ně. 8 Mnozí pak prostřeli roucha svá na cestu, a jiní sekali ratolesti se stromův a prostírali je na cestu. 9 A ti, kteří šli v předu, i ti, kteří v zadu byli, volali řkouce: „Hosanna! 10 Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně! Požehnáno buď přicházející království otce našeho Davida! Hosanna na výsostech!“ 11 I vešel do Jerusalema do chrámu a pohleděv kolem na všecko, poněvadž bylo již pozdě na den, vyšel se dvanácti do Betanie. 12 A když druhého dne vyšli z Betanie, zlačněl. 13 A spatřiv z daleka fík mající listí, šel, zdali snad nenalezne něco na něm; ale přišed k němu nenalezl nic kromě listí, neboť nebyl čas fíků. 14 I promluviv řekl jemu: „Ať z tebe na věky nikdo nejí ovoce.“ A slyšeli to učeníci jeho. 15 I přišli do Jerusalema. A vešed do chrámu počal vyháněti ty, kteří prodávali a kupovali ve chrámě, a převrátil stoly penězoměncův i stolice těch, kteří prodávali holubice, 16 a nedopustil, aby kdo nosil nádobu chrámem. 17 A učil je řka jim: „Není-liž psáno:,Dům můj domem modlitby slouti bude všem národům,‘ vy však jste jej učinili peleší lotrovskou.“ 18 Uslyševše to velekněží a zákoníci, hledali, kterak by ho zahubili, neboť báli se ho, poněvadž veškeren lid žasnul nad učením jeho. 19 A když byl večer, vyšel z města. 20 Ráno pak jdouce kolem, uzřeli ten fík uschlý od kořene. 21 I rozpomenul se Petr a řekl jemu: „Mistře, hle, fík, kterému jsi zlořečil, usechl.“ 22 A Ježíš mu odpověděl: „Mějte víru v Boha. 23 Vpravdě pravím vám: Kdo řekne této hoře:,Zdvihni se a vrz se do moře‘, a nebude pochybovati ve svém srdci, nýbrž věřiti, že se mu stane, co praví, stane se mu. 24 Proto pravím vám: Začkoli budete prositi v modlitbě, věřte, že to obdržíte a stane se vám to. 25 A když stojíte a se modlíte, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby též Otec váš, jenž jest v nebesích, odpustil vám hříchy vaše. 26 Neodpustíte-li vy, neodpustí ani Otec váš v nebesích hříchů vašich.“ 27 I přišli zase do Jerusalema. A když chodil ve chrámě, přišli k němuž velekněží a zákoníci i starší 28 a pravili mu: „Jakou mocí činíš tyto věci? A kdo dal ti tu moc, abys to činil?“ 29 Ale Ježíš řekl jim: „Otážu se vás i já na jednu věc; odpovězte mi a povím vám, jakou mocí ty věci činím. 30 Křest Janův, byl s nebe či od lidí? Odpovězte mi.“ 31 Ale oni rozmýšleli mezi sebou řkouce: „Díme-li:,S nebe,‘ řekne:,Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ 32 Řekneme-li však:,Od lidí,‘ bojíme se lidí, neboť všichni měli Jana za pravého proroka.“ 33 I odpověděli a řekli Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš řekl jim: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“