1A když se přibližovali k Jerusalemu, a to k Betfage a Betanii při hoře Olivetské, poslal dva ze svých učeníkův a pravil jim:
2„Jděte do vesnice, která jest proti vám, a hned, jak budete do ní vcházeti, naleznete oslátko přivázané, na němž dosud žádný člověk neseděl; odvažte je a přiveďte.
3A řekne-li vám kdo:,Co to děláte?‘, rcete:,Pán ho potřebuje‘; a hned ho propustí sem.“
4I odešli a nalezli oslátko přivázané u dveří na cestě; i odvázali je.
5A někteří z těch, kteří tam stáli, pravili jim: „Co to děláte, odvazujíce oslátko?“
6Oni pak řekli jim, jak jim přikázal Ježíš. A nechali jich.
7I přivedli oslátko k Ježíšovi a vložili na ně roucha svá. A vsedl na ně.
8Mnozí pak prostřeli roucha svá na cestu, a jiní sekali ratolesti se stromův a prostírali je na cestu.
9A ti, kteří šli v předu, i ti, kteří v zadu byli, volali řkouce: „Hosanna!
10Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně! Požehnáno buď přicházející království otce našeho Davida! Hosanna na výsostech!“
11I vešel do Jerusalema do chrámu a pohleděv kolem na všecko, poněvadž bylo již pozdě na den, vyšel se dvanácti do Betanie.
12A když druhého dne vyšli z Betanie, zlačněl.
13A spatřiv z daleka fík mající listí, šel, zdali snad nenalezne něco na něm; ale přišed k němu nenalezl nic kromě listí, neboť nebyl čas fíků.
14I promluviv řekl jemu: „Ať z tebe na věky nikdo nejí ovoce.“ A slyšeli to učeníci jeho.
15I přišli do Jerusalema. A vešed do chrámu počal vyháněti ty, kteří prodávali a kupovali ve chrámě, a převrátil stoly penězoměncův i stolice těch, kteří prodávali holubice,
16a nedopustil, aby kdo nosil nádobu chrámem.
17A učil je řka jim: „Není-liž psáno:,Dům můj domem modlitby slouti bude všem národům,‘ vy však jste jej učinili peleší lotrovskou.“
18Uslyševše to velekněží a zákoníci, hledali, kterak by ho zahubili, neboť báli se ho, poněvadž veškeren lid žasnul nad učením jeho.
19A když byl večer, vyšel z města.
20Ráno pak jdouce kolem, uzřeli ten fík uschlý od kořene.
21I rozpomenul se Petr a řekl jemu: „Mistře, hle, fík, kterému jsi zlořečil, usechl.“
22A Ježíš mu odpověděl: „Mějte víru v Boha.
23Vpravdě pravím vám: Kdo řekne této hoře:,Zdvihni se a vrz se do moře‘, a nebude pochybovati ve svém srdci, nýbrž věřiti, že se mu stane, co praví, stane se mu.
24Proto pravím vám: Začkoli budete prositi v modlitbě, věřte, že to obdržíte a stane se vám to.
25A když stojíte a se modlíte, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby též Otec váš, jenž jest v nebesích, odpustil vám hříchy vaše.
26Neodpustíte-li vy, neodpustí ani Otec váš v nebesích hříchů vašich.“
27I přišli zase do Jerusalema. A když chodil ve chrámě, přišli k němuž velekněží a zákoníci i starší
28a pravili mu: „Jakou mocí činíš tyto věci? A kdo dal ti tu moc, abys to činil?“
29Ale Ježíš řekl jim: „Otážu se vás i já na jednu věc; odpovězte mi a povím vám, jakou mocí ty věci činím.
30Křest Janův, byl s nebe či od lidí? Odpovězte mi.“
31Ale oni rozmýšleli mezi sebou řkouce: „Díme-li:,S nebe,‘ řekne:,Proč jste mu tedy neuvěřili?‘
32Řekneme-li však:,Od lidí,‘ bojíme se lidí, neboť všichni měli Jana za pravého proroka.“
33I odpověděli a řekli Ježíšovi: „Nevíme.“ A Ježíš řekl jim: „Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.“