Bible

1 A vstav odtud šel do končin judských Zajordanskem. I scházeli se k němu opět zástupové, a on učil je, jak činíval. 2 A tu fariseové přistoupivše k němu, tázali se ho pokoušejíce jej: „Jest dovoleno muži propustiti manželku svou?“ 3 On pak odpověděl: „Co přikázal vám Mojžíš?“ 4 A oni řekli: „Mojžíš dopustil napsati lístek zápudný a propustiti.“ 5 A Ježíš odpovídaje jim pravil: „Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám příkaz ten. 6 Na počátku stvoření však učinil je Bůh mužem a ženou. 7 Proto opustí člověk otce svého i matku svou a přidrží se manželky své, 8 a ti dva budou tělem jedním. Nejsou tedy již dva, nýbrž jedno tělo. 9 Nuže, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ 10 Ale v domě otázali se ho zase učeníci jeho o té věci. 11 A řekl jim: „Kdo propustí manželku svou a pojme jinou, cizoloží proti ní, 12 a propustí-li žena muže svého a vdá se za jiného, cizoloží.“ 13 I podávali mu dítky, aby se jich dotkl; učeníci však domlouvali těm, kteří je k němu brali. 14 Ale Ježíš vida je, zamrzel se nad tím a řekl jim: „Nechte dítek jíti ke mně a nebraňte jim, heboť takových jest království Boží. 15 Vpravdě pravím vám: Kdo nepřijme království Božího jako dítko, nevejde do něho.“ 16 A objav je vzkládal na ně ruce a žehnal jim. 17 A když vyšel na cestu, přiběhl kdosi a pokleknuv před ním, tázal se ho: „Mistře dobrý, co mám činiti, abych došel života věčného?“ 18 Ježíš pak řekl jemu: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, leč jediný Bůh. 19 Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, nebudeš podváděti, cti otce svého i matku svou,“ 20 A on mu odpověděl: „Mistře, to všecko zachovával jsem od svého mládí.“ 21 A tu Ježíš pohleděv laskavě na něj, řekl jemu: „Jednoho se ti nedostává; jdi, prodej, co máš, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne.“ 22 Ale on zarmoutil se pro to slovo a odešel smuten, neboť měl mnoho statkův. 23 I pohleděl Ježíš kolem a řekl učeníkům svým: „Jak těžko vejdou do království Božího ti, kteří mají statky!“ 24 Učeníci pak žasli nad slovy jeho. Ale Ježíš promluviv opět, řekl jim': „Dítky, jak těžko jest vejíti do království Božího těm, kteří doufají ve statky! 25 Snáze jest velbloudu projíti uchem jehelním, než boháči vejíti do království Božího.“ 26 I divili se tím více řkouce k sobě vespolek: „I kdo může býti spasen?“ 27 Ale Ježíš pohleděv na ně řekl: „U lidí jest to nemožno, ne však u Boha; neboť u Boha jest všecko možno.“ 28 Tu jal se Petr praviti jemu: „Hle, my jsme opustili všecko a následovali jsme tebe.“ 29 Ježíš pak odpověděl: „Vpravdě pravím vám: Není nikoho, jenž opustil dům neb bratry neb sestry neb otce neb matku neb dítky neb pole pro mne a pro evangelium, 30 aby neobdržel stokrát tolik: nyní v tomto věku domy a bratry i sestry a matky i dítky a pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný. 31 Mnozí pak první budou posledními a poslední prvními.“ 32 Byli pak na cestě ubírajíce se do Jerusalema, a Ježíš předcházel je, takže žasli a jdouce za ním báli se. I pojal opět dvanácte k sobě a počal jim říkati, co se mu přihodí: 33 „Aj, béřeme se do Jerusalema, a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům, a ti odsoudí jej na smrt a vydají ho pohanům. 34 I budou se mu posmívati a na něj plivati a ho bičovati, a zabijí ho; ale třetího dne vstane z mrtvých.“ 35 Tu přistoupili k němu synové Zebedeovi, Jakub a Jan, a pravili jemu: „Mistře, přejeme si, abys nám učinil, zač tě poprosíme.“ 36 On pak řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ 37 A oni řekli: „Dej nám, abychom ve tvé slávě seděli jeden po pravici a druhý po levici tvé.“ 38 Ale Ježíš řekl jim: „Nevíte, zač prosíte. Můžete píti kalich, který já piji, aneb pokřtění býti křtem, kterým já jsem křtěn?“ 39 A oni řekli jemu: „Můžeme.“ Ježíš pak řekl jim: „Kalich, který já piji, budete píti, a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni, 40 avšak seděti po pravici neb po levici mé není mou věci dáti vám, nýbrž těm, jimž je připraveno.“ 41 A uslyševše to deset (ostatních) počali se mrzeti na Jakuba a Jana. 42 Ale Ježíš povolav je k sobě, pravil jim: „Víte, že ti, kteří se uznávají za vládce národů, panují nad nimi, a že velmoži jejich provádějí svou moc nad nimi. 43 Ale tak to není mezi vámi, nýbrž kdo chce býti mezi vámi větší, bude služebníkem vaším, 44 a kdo chce býti mezi vámi první, bude sluhou všech. 45 Neboť ani Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, nýbrž aby sloužil a dal život svůj na vykoupení za mnohé.“ 46 I přišli do Jericha. A když vycházel z Jericha se svými učeníky a zástupem velikým, syn Timeův, Bartimeus, slepý, seděl podle cesty žebraje. 47 A uslyšev, že to jest Ježíš Nazaretský, počal volati a říkati: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou.“ 48 I domlouvali mu mnozí, aby mlčel, ale on mnohem hlasitěji volal: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ 49 I zastavil se Ježíš a řekl: „Zavolejte ho.“ I zavolali slepce, řkouce jemu: „Buď dobré mysli; vstaň, volá tě.“ 50 A on odhodiv plášť, vyskočil a přišel k němu. 51 I promluvil k němu Ježíš a řekl: „Co chceš, abych ti učinil?“ A slepec řekl jemu: „Mistře, ať vidím.“ 52 Ježíš pak řekl jemu: „Jdi, víra tvá tě uzdravila.“ A hned prohlédl a šel za ním tou cestou.