1A vstav odtud šel do končin judských Zajordanskem. I scházeli se k němu opět zástupové, a on učil je, jak činíval.
2A tu fariseové přistoupivše k němu, tázali se ho pokoušejíce jej: „Jest dovoleno muži propustiti manželku svou?“
3On pak odpověděl: „Co přikázal vám Mojžíš?“
4A oni řekli: „Mojžíš dopustil napsati lístek zápudný a propustiti.“
5A Ježíš odpovídaje jim pravil: „Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám příkaz ten.
6Na počátku stvoření však učinil je Bůh mužem a ženou.
7Proto opustí člověk otce svého i matku svou a přidrží se manželky své,
8a ti dva budou tělem jedním. Nejsou tedy již dva, nýbrž jedno tělo.
9Nuže, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“
10Ale v domě otázali se ho zase učeníci jeho o té věci.
11A řekl jim: „Kdo propustí manželku svou a pojme jinou, cizoloží proti ní,
12a propustí-li žena muže svého a vdá se za jiného, cizoloží.“
13I podávali mu dítky, aby se jich dotkl; učeníci však domlouvali těm, kteří je k němu brali.
14Ale Ježíš vida je, zamrzel se nad tím a řekl jim: „Nechte dítek jíti ke mně a nebraňte jim, heboť takových jest království Boží.
15Vpravdě pravím vám: Kdo nepřijme království Božího jako dítko, nevejde do něho.“
16A objav je vzkládal na ně ruce a žehnal jim.
17A když vyšel na cestu, přiběhl kdosi a pokleknuv před ním, tázal se ho: „Mistře dobrý, co mám činiti, abych došel života věčného?“
18Ježíš pak řekl jemu: „Proč mne nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, leč jediný Bůh.
19Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, nebudeš podváděti, cti otce svého i matku svou,“
20A on mu odpověděl: „Mistře, to všecko zachovával jsem od svého mládí.“
21A tu Ježíš pohleděv laskavě na něj, řekl jemu: „Jednoho se ti nedostává; jdi, prodej, co máš, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne.“
22Ale on zarmoutil se pro to slovo a odešel smuten, neboť měl mnoho statkův.
23I pohleděl Ježíš kolem a řekl učeníkům svým: „Jak těžko vejdou do království Božího ti, kteří mají statky!“
24Učeníci pak žasli nad slovy jeho. Ale Ježíš promluviv opět, řekl jim': „Dítky, jak těžko jest vejíti do království Božího těm, kteří doufají ve statky!
25Snáze jest velbloudu projíti uchem jehelním, než boháči vejíti do království Božího.“
26I divili se tím více řkouce k sobě vespolek: „I kdo může býti spasen?“
27Ale Ježíš pohleděv na ně řekl: „U lidí jest to nemožno, ne však u Boha; neboť u Boha jest všecko možno.“
28Tu jal se Petr praviti jemu: „Hle, my jsme opustili všecko a následovali jsme tebe.“
29Ježíš pak odpověděl: „Vpravdě pravím vám: Není nikoho, jenž opustil dům neb bratry neb sestry neb otce neb matku neb dítky neb pole pro mne a pro evangelium,
30aby neobdržel stokrát tolik: nyní v tomto věku domy a bratry i sestry a matky i dítky a pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný.
31Mnozí pak první budou posledními a poslední prvními.“
32Byli pak na cestě ubírajíce se do Jerusalema, a Ježíš předcházel je, takže žasli a jdouce za ním báli se. I pojal opět dvanácte k sobě a počal jim říkati, co se mu přihodí:
33„Aj, béřeme se do Jerusalema, a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům, a ti odsoudí jej na smrt a vydají ho pohanům.
34I budou se mu posmívati a na něj plivati a ho bičovati, a zabijí ho; ale třetího dne vstane z mrtvých.“
35Tu přistoupili k němu synové Zebedeovi, Jakub a Jan, a pravili jemu: „Mistře, přejeme si, abys nám učinil, zač tě poprosíme.“
36On pak řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“
37A oni řekli: „Dej nám, abychom ve tvé slávě seděli jeden po pravici a druhý po levici tvé.“
38Ale Ježíš řekl jim: „Nevíte, zač prosíte. Můžete píti kalich, který já piji, aneb pokřtění býti křtem, kterým já jsem křtěn?“
39A oni řekli jemu: „Můžeme.“ Ježíš pak řekl jim: „Kalich, který já piji, budete píti, a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni,
40avšak seděti po pravici neb po levici mé není mou věci dáti vám, nýbrž těm, jimž je připraveno.“
41A uslyševše to deset (ostatních) počali se mrzeti na Jakuba a Jana.
42Ale Ježíš povolav je k sobě, pravil jim: „Víte, že ti, kteří se uznávají za vládce národů, panují nad nimi, a že velmoži jejich provádějí svou moc nad nimi.
43Ale tak to není mezi vámi, nýbrž kdo chce býti mezi vámi větší, bude služebníkem vaším,
44a kdo chce býti mezi vámi první, bude sluhou všech.
45Neboť ani Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, nýbrž aby sloužil a dal život svůj na vykoupení za mnohé.“
46I přišli do Jericha. A když vycházel z Jericha se svými učeníky a zástupem velikým, syn Timeův, Bartimeus, slepý, seděl podle cesty žebraje.
47A uslyšev, že to jest Ježíš Nazaretský, počal volati a říkati: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou.“
48I domlouvali mu mnozí, aby mlčel, ale on mnohem hlasitěji volal: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“
49I zastavil se Ježíš a řekl: „Zavolejte ho.“ I zavolali slepce, řkouce jemu: „Buď dobré mysli; vstaň, volá tě.“
50A on odhodiv plášť, vyskočil a přišel k němu.
51I promluvil k němu Ježíš a řekl: „Co chceš, abych ti učinil?“ A slepec řekl jemu: „Mistře, ať vidím.“
52Ježíš pak řekl jemu: „Jdi, víra tvá tě uzdravila.“ A hned prohlédl a šel za ním tou cestou.