1A po šesti dnech Ježíš pojal Petra a Jakuba a Jana a vedl je samotné na horu vysokou v soukromí a proměnil se před nimi.
2I stala se roucha jeho velmi běloskvoucí jako sníh, jakých (žádný) bělič na zemi vybíliti nemůže.
3A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a mluvili s Ježíšem.
4I promluvil Petr k Ježíšovi: „Mistře, dobré jest nám zde býti; i udělejme tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“
5Nevěděl totiž, co mluví, neboť byli hrůzou jati.
6I povstal oblak a zastiňoval je, a z oblaku přišel hlas řkoucí: „Tento jest Syn můj milý, toho poslouchejte.“
7A náhle rozhlédnuvše se kolem neviděli již nikoho, leč samého Ježíše u sebe.
8A když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nepovídali nikomu o tom, co viděli, leč až Syn člověka vstane z mrtvých.
9I podrželi slovo to u sebe, ač se ptali, co by to znamenalo: „Až vstane z mrtvých.“
10A otázali se ho řkouce: „Proč tedy říkají zákoníci, že prve má přijíti Eliáš?“
11On pak odpověděl jim: „Eliáš přijde prve a napraví všecko. A kterak jest psáno o Synu člověka, že má mnoho trpěti a opovržen býti?
12Ale pravím vám, že přišel i Eliáš, a učinili mu, co se jim zlíbilo, jakož psáno jest o něm.“
13A přišed ke svým učeníkům, uzřel zástup veliký kolem nich a zákoníky, ani se hádají s nimi.
14A hned veškeren lid spatřiv Ježíše užasl a polekal se, a běžíce k němu vítali ho.
15I otázal se jich: „Oč se hádáte mezi sebou?“
16A jeden ze zástupu odpověděl mu: „Mistře, přivedl jsem k tobě syna svého, který má ducha němého,
17a ten, kdekoliv jej uchopí, trhá jím, a on sliní a skřípe zuby a schne. I řekl jsem učeníkům tvým, aby ho vymítli, ale nemohli.“
18On pak odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, dokavad mám býti s vámi? Dokavad mám vás trpěti? Přiveďte ho ke mně.“
19I přivedli jej. A jak duch zlý ho spatřil, hned zalomcoval jím; a on padl na zem a válel se a slinil.
20I otázal se otce jeho: „Jak dávno jest tomu, co se mu to stalo?“ On pak řekl: „Od dětinství.
21A často vrhl jej i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li co, pomoz nám a měj s námi slitování.“
22Ježíš však řekl jemu: „Můžeš-li věřiti, všecko jest možno věřícímu.“
23A hned otec toho pacholíka zvolav pravil se slzami: „Věřím (Pane), pomoz nedůvěře mé.“
24A tu Ježíš vida, že lid se sbíhá, přikázal přísně duchu nečistému řka jemu: „Duchu zlý a němý, já rozkazuji tobě, vyjdi z něho a již do něho nevcházej.“
25I vykřikl a zalomcovav jím velice, vyšel z něho. A stal se jako mrtvý, takže mnozí pravili, že zemřel.
26Ale Ježíš vzav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.
27Když pak vešel do domu, učeníci jeho tázali se v soukromí: „Proč nemohli jsme ho my vymítnouti?“
28A on řekl jim: „Takovýhle rod nemůže ničím vyjíti leč modlitbou a postem.“
29A vyšedše odtud šli dále skrze Galilei, ale nechtěl, aby se o tom někdo dověděl.
30Učil pak učeníky své a řekl jim: „Syn člověka bude vydán v ruce lidské, a zabijí ho, a když bude zabit, třetího dne vstane z mrtvých.“
31Ale oni nerozuměli slovu tomu, báli se však otázati se ho.
32I přišli do Kafarnaum. A když byli v domě, tázal se jich: „O čem jste se na cestě hádali?“
33Oni však mlčeli; neboť se na cestě mezi sebou hádali, kdo z nich jest větší.
34I posadil se a povolav dvanácte řekl jim: „Chce-li kdo býti první, buď ze všech posledním a služebníkem všech.“
35A vzav dítko, postavil je uprostřed nich a objav je, řekl jim:
36„Kdo přijme jedno z takových dítek pro jméno mé, mne přijímá, a kdo mne přijme, nepřijímá mne, nýbrž toho, který mě poslal.“
37I promluvil k němu Jan a řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jenž s námi nechodí, an ve jménu tvém vymítá duchy zlé; i bránili jsme mu.“
38Ježíš pak řekl: „Nebraňte mu, neboť není nikoho, jenž by činil divy ve jménu mém a mohl snadno zle mluviti o mně.
39Neboť kdo není proti vám, jest pro vás.
40Vždyť nikdo, jenž by vám dal píti číši vody studené ve jménu mém, protože jste Kristovi, neztratí odměny své.“
41„A kdo by pohoršil jednoho z maličkých těchto, kteří ve mne věří, tomu by bylo lépe, aby kámen mlýnský ovázán byl o hrdlo jeho, a on uvržen byl do moře.
42A pohoršuje-li tě ruka tvá, utni ji; lépe jest tobě vejíti do života bezrukému, než abyš maje obě ruce odešel do pekla v oheň neuhasitelný,
43kde červ jejich neumírá a oheň nehasne.
44A Jestli noha tvá tě pohoršuje, utni ji; lépe jest tobě vejíti do života věčného kulhavému, než abys maje obě nohy uvržen byl do pekla v oheň neuhasitelný,
45kde červ jejich neumírá a oheň nehasne.
46A pohoršuje-li tě oko tvé, vylup je; lépe jest ti jednookému vejíti do království Božího, než abys maje obě oči uvržen byl do pekelného ohně,
47kde červ jejich neumírá a oheň nehasne.
48Neboť každý bude osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí.
49Dobrá věc jest sůl; stane-li se však sůl neslanou, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a zachovávejte pokoj mezi sebou.“