Bible

1 A po šesti dnech Ježíš pojal Petra a Jakuba a Jana a vedl je samotné na horu vysokou v soukromí a proměnil se před nimi. 2 I stala se roucha jeho velmi běloskvoucí jako sníh, jakých (žádný) bělič na zemi vybíliti nemůže. 3 A ukázal se jim Eliáš s Mojžíšem a mluvili s Ježíšem. 4 I promluvil Petr k Ježíšovi: „Mistře, dobré jest nám zde býti; i udělejme tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.“ 5 Nevěděl totiž, co mluví, neboť byli hrůzou jati. 6 I povstal oblak a zastiňoval je, a z oblaku přišel hlas řkoucí: „Tento jest Syn můj milý, toho poslouchejte.“ 7 A náhle rozhlédnuvše se kolem neviděli již nikoho, leč samého Ježíše u sebe. 8 A když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nepovídali nikomu o tom, co viděli, leč až Syn člověka vstane z mrtvých. 9 I podrželi slovo to u sebe, ač se ptali, co by to znamenalo: „Až vstane z mrtvých.“ 10 A otázali se ho řkouce: „Proč tedy říkají zákoníci, že prve má přijíti Eliáš?“ 11 On pak odpověděl jim: „Eliáš přijde prve a napraví všecko. A kterak jest psáno o Synu člověka, že má mnoho trpěti a opovržen býti? 12 Ale pravím vám, že přišel i Eliáš, a učinili mu, co se jim zlíbilo, jakož psáno jest o něm.“ 13 A přišed ke svým učeníkům, uzřel zástup veliký kolem nich a zákoníky, ani se hádají s nimi. 14 A hned veškeren lid spatřiv Ježíše užasl a polekal se, a běžíce k němu vítali ho. 15 I otázal se jich: „Oč se hádáte mezi sebou?“ 16 A jeden ze zástupu odpověděl mu: „Mistře, přivedl jsem k tobě syna svého, který má ducha němého, 17 a ten, kdekoliv jej uchopí, trhá jím, a on sliní a skřípe zuby a schne. I řekl jsem učeníkům tvým, aby ho vymítli, ale nemohli.“ 18 On pak odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, dokavad mám býti s vámi? Dokavad mám vás trpěti? Přiveďte ho ke mně.“ 19 I přivedli jej. A jak duch zlý ho spatřil, hned zalomcoval jím; a on padl na zem a válel se a slinil. 20 I otázal se otce jeho: „Jak dávno jest tomu, co se mu to stalo?“ On pak řekl: „Od dětinství. 21 A často vrhl jej i do ohně a do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li co, pomoz nám a měj s námi slitování.“ 22 Ježíš však řekl jemu: „Můžeš-li věřiti, všecko jest možno věřícímu.“ 23 A hned otec toho pacholíka zvolav pravil se slzami: „Věřím (Pane), pomoz nedůvěře mé.“ 24 A tu Ježíš vida, že lid se sbíhá, přikázal přísně duchu nečistému řka jemu: „Duchu zlý a němý, já rozkazuji tobě, vyjdi z něho a již do něho nevcházej.“ 25 I vykřikl a zalomcovav jím velice, vyšel z něho. A stal se jako mrtvý, takže mnozí pravili, že zemřel. 26 Ale Ježíš vzav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal. 27 Když pak vešel do domu, učeníci jeho tázali se v soukromí: „Proč nemohli jsme ho my vymítnouti?“ 28 A on řekl jim: „Takovýhle rod nemůže ničím vyjíti leč modlitbou a postem.“ 29 A vyšedše odtud šli dále skrze Galilei, ale nechtěl, aby se o tom někdo dověděl. 30 Učil pak učeníky své a řekl jim: „Syn člověka bude vydán v ruce lidské, a zabijí ho, a když bude zabit, třetího dne vstane z mrtvých.“ 31 Ale oni nerozuměli slovu tomu, báli se však otázati se ho. 32 I přišli do Kafarnaum. A když byli v domě, tázal se jich: „O čem jste se na cestě hádali?“ 33 Oni však mlčeli; neboť se na cestě mezi sebou hádali, kdo z nich jest větší. 34 I posadil se a povolav dvanácte řekl jim: „Chce-li kdo býti první, buď ze všech posledním a služebníkem všech.“ 35 A vzav dítko, postavil je uprostřed nich a objav je, řekl jim: 36 „Kdo přijme jedno z takových dítek pro jméno mé, mne přijímá, a kdo mne přijme, nepřijímá mne, nýbrž toho, který mě poslal.“ 37 I promluvil k němu Jan a řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jenž s námi nechodí, an ve jménu tvém vymítá duchy zlé; i bránili jsme mu.“ 38 Ježíš pak řekl: „Nebraňte mu, neboť není nikoho, jenž by činil divy ve jménu mém a mohl snadno zle mluviti o mně. 39 Neboť kdo není proti vám, jest pro vás. 40 Vždyť nikdo, jenž by vám dal píti číši vody studené ve jménu mém, protože jste Kristovi, neztratí odměny své.“ 41 „A kdo by pohoršil jednoho z maličkých těchto, kteří ve mne věří, tomu by bylo lépe, aby kámen mlýnský ovázán byl o hrdlo jeho, a on uvržen byl do moře. 42 A pohoršuje-li tě ruka tvá, utni ji; lépe jest tobě vejíti do života bezrukému, než abyš maje obě ruce odešel do pekla v oheň neuhasitelný, 43 kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. 44 A Jestli noha tvá tě pohoršuje, utni ji; lépe jest tobě vejíti do života věčného kulhavému, než abys maje obě nohy uvržen byl do pekla v oheň neuhasitelný, 45 kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. 46 A pohoršuje-li tě oko tvé, vylup je; lépe jest ti jednookému vejíti do království Božího, než abys maje obě oči uvržen byl do pekelného ohně, 47 kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. 48 Neboť každý bude osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí. 49 Dobrá věc jest sůl; stane-li se však sůl neslanou, čím ji osolíte? Mějte v sobě sůl a zachovávejte pokoj mezi sebou.“