Luke 22SYK

1Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikonoce.

2I hledali velekněží a zákoníci, kterak by Ježíše usmrtili; ale báli se lidu.

3A tu vešel ďábel do Jidáše, příjmím Iškariotského, jenž byl jedním ze dvanácti.

4I odešel a mluvil s veleknězi a s veliteli, kterak by jim ho zradil.

5A oni zaradovali se a se dohodli, že mu dají peníze.

6I slíbil (jim to) a hledal příhodné chvíle, aby jim ho vydal bez zástupů.

7Přišel pak den přesnic, ve kterém se musil zabíjeti beránek.

8I poslal Petra a Jana řka: „Jděte a připravte nám beránka, abychom jedli.“

9A oni řekli jemu: „Kde chceš, abychom připravili?“

10I řekl jim: „Hle, jak vejdete do města, potká vás jeden člověk, džbán vody nesa. Jděte za ním do domu, do kterého vejde,

11a rcete hospodáři domu:,Mistr praví tobě: Kde jest pokojík, ve kterém bych jedl beránka s učeníky svými?‘

12A on vám ukáže večeřadlo veliké, prostřené; tam připravte.“

13I odešli a shledali (vše tak), jak jim pověděl, a připravili beránka.

14A když přišla hodina, zaujal místo za stolem a dvanáct apoštolů s ním.

15I řekl jim: „S toužebností jsem žádal tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl;

16neboť pravím vám, že již nebudu ho jísti, dokavad se nenaplní v království Božím.“

17A pojav kalich, díky učinil a řekl: „Vezměte (to) a rozdělte mezi sebe,

18neboť pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinného kmene, dokavad nepřijde království Boží.“

19A vzav chléb, učinil díky a rozlámav jej, dal jim řka: „Toto jest tělo mé, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“

20Taktéž (vzal) i kalich po jídle a řekl: „Tento kalich jest nová úmluva (potvrzená) mou krví, která se za vás vylévá.“

21„Avšak hle, ruka zrádce mého jest se mnou při stole.

22A Syn člověka jde sice tak, jak uloženo jest, ale běda tomu, skrze něhož bude zrazen.“

23A oni počali se tázati mezi sebou, kdo by to z nich byl, jenž to učiní.

24Povstal však i spor mezi nimi o tom, kdo z nich zdá se býti větší.

25I řekl jim: „Králové národu panují nad nimi, a ti, kteří mají nad nimi moc, nazývají se dobrodinci,

26ale vy ne tak, nýbrž kdo jest mezi vámi větší, budiž jako menší, a kdo jest v čele, budiž jako služebník.

27Neboť kdo jest větší, ten-li, který stoluje, či-li ten, jenž přisluhuje? Zdali ne ten, který stoluje? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který přisluhuje.

28Vy pak jste to, kteří jste vytrvali se mnou v mých pokušeních,

29a já vám odkazuji království, jak mně (je) odkázal Otec můj,

30abyste jedli a pili za stolem mým v království mém a seděli na stolicích soudíce dvanácte pokolení israelských.“

31I řekl Pán: „Šimone, Šimone, hle, satan vyžádal si vás, aby vás tříbil jako pšenici,

32ale já jsem prosil za tebe, aby nepřestala víra tvá, a ty někdy obrátě potvrzuj bratry své.“

33On pak řekl jemu: „Pane, s tebou jsem hotov i do žaláře i na smrt jíti.“

34Ale on řekl: „Pravím tobě, Petře, že dnes kohout nezazpívá, dokavad třikrát nezapřeš, že mne znáš.“

35A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce a bez mošny a bez obuvi, zdaliž jste měli v čem nedostatek?“ A oni řekli: „V ničem.“

36I řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi (jej), podobně i mošnu, a kdo nemá, prodej plášť svůj a kup meč.

37Neboť pravím vám, že musí se na mně naplniti ještě toto Písmo:,A s hříšníky počten jest.‘ Neboť to, co se mne týká, béře konec.“

38Ale oni pravili: „Pane, hle, dva meče (jsou) zde.“ I řekl jim: „Dosti jest.“

39A vyšed odebral se podle obyčeje svého na horu Olivetskou; jeho učeníci pak šli za ním.

40A když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli v pokušení.

41Poté vzdálil se od nich as na dohod kamenem a pokleknuv na kolena modlil se

42řka: „Otče, chceš-li, odejmi tento kalich ode mne, avšak ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“

43I ukázal se mu anděl s nebe a posiloval ho. A on ocitnuv se v úzkosti smrtelné modlil se snažněji.

44I stal se pot jeho jako krůpěje krve tekoucí na zem.

45A když vstal od modlitby a přišel ke svým učeníkům, nalezl je, ani spí od zármutku.

46I řekl k nim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli v pokušení.“

47Když ještě mluvil, hle zástup (přicházel), a ten jenž slul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.

48Ale Ježíš řekl jemu: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“

49Ti pak, kteří byli při něm, uzřevše, co nastává, řekli jemu: „Pane, máme bíti mečem?“

50A jeden z nich udeřil služebníka veleknězova a uťal mu pravé ucho.

51Ale Ježíš promluviv řekl: „Nechte, až potud.“ A dotek se ucha jeho uzdravil je.

52I řekl Ježíš k velekněžím a velitelům chrámovým a starším, kteří byli na něj přišli: „Jako na lotra jste vyšli s meči a kyji?

53Když jsem býval denně s vámi ve chrámě, nevztáhli jste ruky na mne, ale toto jest hodina vaše a moc temnosti.“

54I jali ho a dovedli do domu veleknězova, Petr pak šel za ním zdaleka.

55A když udělali oheň uprostřed dvora a se kolem posadili, Petr sedl si mezi nimi.

56Jedna děvečka pak spatřivši jej, an sedí u ohně, a pohleděvši naň upřeně pravila: „Také tento byl s nimi.“

57Ale on zapřel řka: „Ženo, neznám ho.“

58A krátce na to jiný uzřev ho řekl: „Také ty jsi z nich.“ Ale Petr řekl: „Člověče, nejsem.“

59A když uplynula asi jedna hodina, někdo jiný tvrdil řka: „Vpravdě i tento byl s ním, neboť jest také Galilejský.“

60Petr však řekl: „Člověče, nevím, co pravíš.“ A ihned, když ještě mluvil, zazpíval kohout.

61I obrátil se Pán a pohleděl na Petra. A Petr rozpomenul se na slova Páně, jak mu byl řekl: „Prve než kohout zazpívá, zapřeš mě třikráte.“

62I vyšel ven a plakal hořce.

63A ti muži, kteří jej drželi, posmívali se mu tlukouce ho.

64A zakryvše ho bili jej v tvář a tázali se ho řkouce: „Hádej, kdo jest, jenž tě udeřil?“

65A mnoho jiného rouhajíce se mluvili proti němu.

66A když se rozednilo, sešli se starší lidu i velekněží a zákoníci a uvedše jej do své rady řekli: „Jsi-li ty Kristus, pověz nám to.“

67I řekl jim: „Povím-li vám to, neuvěříte mi,

68otáži-li se však také, neodpovíte mi, ani mně nepropustíte.

69Ale od té chvíle Syn člověka bude seděti na pravici moci Boží.“

70I řekli všichni: „Ty jsi tedy Syn Boží?“ A on řekl: „Vy (to) pravíte, já jsem.“

71Avšak oni řekli: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť sami jsme slyšeli z úst jeho.“

Public Domain

Choose Translation

Switch translation for Luke 22.

Reading Settings

Paragraph viewDisplay verses as flowing paragraphs instead of individual lines
Show verse numbersDisplay verse numbers inline
Red letterHighlight the words of Christ in red

Sign in to save your reading preferences across sessions.