Bible

1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikonoce. 2 I hledali velekněží a zákoníci, kterak by Ježíše usmrtili; ale báli se lidu. 3 A tu vešel ďábel do Jidáše, příjmím Iškariotského, jenž byl jedním ze dvanácti. 4 I odešel a mluvil s veleknězi a s veliteli, kterak by jim ho zradil. 5 A oni zaradovali se a se dohodli, že mu dají peníze. 6 I slíbil (jim to) a hledal příhodné chvíle, aby jim ho vydal bez zástupů. 7 Přišel pak den přesnic, ve kterém se musil zabíjeti beránek. 8 I poslal Petra a Jana řka: „Jděte a připravte nám beránka, abychom jedli.“ 9 A oni řekli jemu: „Kde chceš, abychom připravili?“ 10 I řekl jim: „Hle, jak vejdete do města, potká vás jeden člověk, džbán vody nesa. Jděte za ním do domu, do kterého vejde, 11 a rcete hospodáři domu:,Mistr praví tobě: Kde jest pokojík, ve kterém bych jedl beránka s učeníky svými?‘ 12 A on vám ukáže večeřadlo veliké, prostřené; tam připravte.“ 13 I odešli a shledali (vše tak), jak jim pověděl, a připravili beránka. 14 A když přišla hodina, zaujal místo za stolem a dvanáct apoštolů s ním. 15 I řekl jim: „S toužebností jsem žádal tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl; 16 neboť pravím vám, že již nebudu ho jísti, dokavad se nenaplní v království Božím.“ 17 A pojav kalich, díky učinil a řekl: „Vezměte (to) a rozdělte mezi sebe, 18 neboť pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinného kmene, dokavad nepřijde království Boží.“ 19 A vzav chléb, učinil díky a rozlámav jej, dal jim řka: „Toto jest tělo mé, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ 20 Taktéž (vzal) i kalich po jídle a řekl: „Tento kalich jest nová úmluva (potvrzená) mou krví, která se za vás vylévá.“ 21 „Avšak hle, ruka zrádce mého jest se mnou při stole. 22 A Syn člověka jde sice tak, jak uloženo jest, ale běda tomu, skrze něhož bude zrazen.“ 23 A oni počali se tázati mezi sebou, kdo by to z nich byl, jenž to učiní. 24 Povstal však i spor mezi nimi o tom, kdo z nich zdá se býti větší. 25 I řekl jim: „Králové národu panují nad nimi, a ti, kteří mají nad nimi moc, nazývají se dobrodinci, 26 ale vy ne tak, nýbrž kdo jest mezi vámi větší, budiž jako menší, a kdo jest v čele, budiž jako služebník. 27 Neboť kdo jest větší, ten-li, který stoluje, či-li ten, jenž přisluhuje? Zdali ne ten, který stoluje? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který přisluhuje. 28 Vy pak jste to, kteří jste vytrvali se mnou v mých pokušeních, 29 a já vám odkazuji království, jak mně (je) odkázal Otec můj, 30 abyste jedli a pili za stolem mým v království mém a seděli na stolicích soudíce dvanácte pokolení israelských.“ 31 I řekl Pán: „Šimone, Šimone, hle, satan vyžádal si vás, aby vás tříbil jako pšenici, 32 ale já jsem prosil za tebe, aby nepřestala víra tvá, a ty někdy obrátě potvrzuj bratry své.“ 33 On pak řekl jemu: „Pane, s tebou jsem hotov i do žaláře i na smrt jíti.“ 34 Ale on řekl: „Pravím tobě, Petře, že dnes kohout nezazpívá, dokavad třikrát nezapřeš, že mne znáš.“ 35 A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce a bez mošny a bez obuvi, zdaliž jste měli v čem nedostatek?“ A oni řekli: „V ničem.“ 36 I řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi (jej), podobně i mošnu, a kdo nemá, prodej plášť svůj a kup meč. 37 Neboť pravím vám, že musí se na mně naplniti ještě toto Písmo:,A s hříšníky počten jest.‘ Neboť to, co se mne týká, béře konec.“ 38 Ale oni pravili: „Pane, hle, dva meče (jsou) zde.“ I řekl jim: „Dosti jest.“ 39 A vyšed odebral se podle obyčeje svého na horu Olivetskou; jeho učeníci pak šli za ním. 40 A když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nevešli v pokušení. 41 Poté vzdálil se od nich as na dohod kamenem a pokleknuv na kolena modlil se 42 řka: „Otče, chceš-li, odejmi tento kalich ode mne, avšak ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ 43 I ukázal se mu anděl s nebe a posiloval ho. A on ocitnuv se v úzkosti smrtelné modlil se snažněji. 44 I stal se pot jeho jako krůpěje krve tekoucí na zem. 45 A když vstal od modlitby a přišel ke svým učeníkům, nalezl je, ani spí od zármutku. 46 I řekl k nim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli v pokušení.“ 47 Když ještě mluvil, hle zástup (přicházel), a ten jenž slul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ale Ježíš řekl jemu: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ 49 Ti pak, kteří byli při něm, uzřevše, co nastává, řekli jemu: „Pane, máme bíti mečem?“ 50 A jeden z nich udeřil služebníka veleknězova a uťal mu pravé ucho. 51 Ale Ježíš promluviv řekl: „Nechte, až potud.“ A dotek se ucha jeho uzdravil je. 52 I řekl Ježíš k velekněžím a velitelům chrámovým a starším, kteří byli na něj přišli: „Jako na lotra jste vyšli s meči a kyji? 53 Když jsem býval denně s vámi ve chrámě, nevztáhli jste ruky na mne, ale toto jest hodina vaše a moc temnosti.“ 54 I jali ho a dovedli do domu veleknězova, Petr pak šel za ním zdaleka. 55 A když udělali oheň uprostřed dvora a se kolem posadili, Petr sedl si mezi nimi. 56 Jedna děvečka pak spatřivši jej, an sedí u ohně, a pohleděvši naň upřeně pravila: „Také tento byl s nimi.“ 57 Ale on zapřel řka: „Ženo, neznám ho.“ 58 A krátce na to jiný uzřev ho řekl: „Také ty jsi z nich.“ Ale Petr řekl: „Člověče, nejsem.“ 59 A když uplynula asi jedna hodina, někdo jiný tvrdil řka: „Vpravdě i tento byl s ním, neboť jest také Galilejský.“ 60 Petr však řekl: „Člověče, nevím, co pravíš.“ A ihned, když ještě mluvil, zazpíval kohout. 61 I obrátil se Pán a pohleděl na Petra. A Petr rozpomenul se na slova Páně, jak mu byl řekl: „Prve než kohout zazpívá, zapřeš mě třikráte.“ 62 I vyšel ven a plakal hořce. 63 A ti muži, kteří jej drželi, posmívali se mu tlukouce ho. 64 A zakryvše ho bili jej v tvář a tázali se ho řkouce: „Hádej, kdo jest, jenž tě udeřil?“ 65 A mnoho jiného rouhajíce se mluvili proti němu. 66 A když se rozednilo, sešli se starší lidu i velekněží a zákoníci a uvedše jej do své rady řekli: „Jsi-li ty Kristus, pověz nám to.“ 67 I řekl jim: „Povím-li vám to, neuvěříte mi, 68 otáži-li se však také, neodpovíte mi, ani mně nepropustíte. 69 Ale od té chvíle Syn člověka bude seděti na pravici moci Boží.“ 70 I řekli všichni: „Ty jsi tedy Syn Boží?“ A on řekl: „Vy (to) pravíte, já jsem.“ 71 Avšak oni řekli: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť sami jsme slyšeli z úst jeho.“