1Potom byla slavnost židovská, a Ježíš odebral se do Jerusalema.
2Jest pak v Jerusalemě při bravní (bráně) rybník, jenž hebrejsky, slove Bethesda a má pět podloubí.
3V těch leželo veliké množství neduživců: slepých, kulhavých, ochrnulých, kteří čekali na pohyb vody.
4Anděl Páně totiž sestupoval časem do rybníka, a hýbal vodou. A kdo po hnutí vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať byl stižen neduhem kterýmkoliv.
5I byl tam jeden člověk, který byl nemocen již třicet osm roků.
6Toho Ježíš uzřev ležeti a seznav, že to s ním trvá již dlouhý čas, řekl jemu: „Chceš býti zdráv?“
7Nemocný odpověděl mu: „Pane, nemám člověka, aby, když se voda pohne, spustil mě do rybníka; když pak já jdu, jiný sestupuje přede mnou.“
8Dí mu Ježíš: „Vstaň, vezmi lože své a choď.“
9A ihned uzdravil se člověk ten; i vzal lože své a chodil. Byla však toho dne sobota.
10A proto židé řekli tomu, jenž se uzdravil: „Jest sobota; není dovoleno tobě nosit lože své.“
11On pak odpověděl jim: „Ten, jenž mě uzdravil, řekl mi: Vezmi lože své a choď.“
12Tedy otázali se ho: „Kdo jest ten člověk, který ti řekl: Vezmi lože své a choď?“
13Ten však, jenž byl uzdraven, nevěděl, kdo jest, neboť Ježíš uchýlil se, poněvadž byl zástup na tom místě.
14Potom Ježíš nalezl ho ve chrámě a řekl jemu: „Hle, učiněn jsi zdráv, již více nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“
15Člověk ten odešel a oznámil židům, že jest to Ježíš, který ho uzdravil.
16Proto židé pronásledovali Ježíše, že to učinil v sobotu.
17Ježíš pak promluvil k nim: „Otec můj dosavad dělá, i já dělám.“
18Tedy židé hledali proto tím více ho usmrtiti, ježto nejen rušil sobotu, nýbrž i Boha nazýval Otcem svým, čině se rovným Bohu.
19Ježíš tedy odpověděl jim: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nemůže Syn sám od sebe činiti ničeho, leč co vidí, že činí Otec. Cokoli totiž činí On, to činí podobně i Syn;
20neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a větší ještě skutky nad to ukáže mu, abyste se divili.
21Jako totiž Otec mrtvé křísí a oživuje, tak i Syn, koho chce, oživuje.
22Neboť Otec nesoudí nikoho, ale veškeren soud dal Synu,
23aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.
24Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo slyší slovo mé a věří tomu, jenž mě poslal, má život věčný a soudu nepropadá, nýbrž přešel ze smrti do života.
25Vpravdě, vpravdě pravím vám: Přichází hodina a nyní jest, kdy mrtví uslyší hlas Syna Božího, a ti, kteří uslyší, živi budou;
26neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě,
27a dal mu moc konati soud, poněvadž jest Syn člověka.
28Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, ve které všichni, kteří v hrobech jsou, uslyší hlas jeho,
29a půjdou ti, kteří dobře činili, na vzkříšení k životu, ti však, kteří zlé páchali, na vzkříšení k soudu.
30Nemohu já sám od sebe činiti ničeho. Jak slyším, (tak) soudím, a soud můj jest spravedlivý, neboť nehledám vůle své, nýbrž vůli toho, jenž mě poslal.“
31„Vydávám-li já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.
32Jiný jest, jenž svědčí o mně, a já vím, že pravé jest svědectví, které vydává o mně.
33Vy jste poslali k Janovi, a on vydal svědectví pravdě;
34já však neberu svědectví od člověka, ale toto pravím, abyste vy byli spaseni.
35On byl svící hořící a svítící, ale vám se zachtělo (jen) na chvíli se veseliti ve světle jeho.
36Já však mám svědectví větší nežli (jest) Janovo; ty skutky totiž, které mi dal Otec, abych je vykonal, ty skutky, které činím, vydávají o mně svědectví, že Otec mě poslal.
37I sám Otec, který mě poslal, vydal svědectví o mně; a nikdy jste ani hlasu jeho neslyšeli ani tváře jeho neviděli,
38a slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího, neboť vy nevěříte tomu, kteréhož On poslal.
39Zpytujete Písma, neboť se domníváte, že v nich máte život věčný. Také ona jsou to, jež vydávají svědectví o mně;
40a vy (přece) nechcete přijíti ke mně, abyste měli život.
41Oslavy od lidí nepřijímám,
42ale poznal jsem vás, že (totiž) lásky k Bohu nemáte v sobě.
43Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mě; jiný-li přijde ve jménu svém, toho přijmete.
44Kterak můžete uvěřiti vy, kteří přijímáte čest jedni od druhých, a té cti, která jest od jediného Boha, nehledáte?
45Nedomnívejte se, že já budu žalovati na vás u Otce; jestiť, kdo na vás žaluje, totiž Mojžíš, v nějž vy doufáte.
46Neboť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; o mně psal on;
47pakli však nevěříte jeho písmu, kterak uvěříte mým slovům?“