John 5
1 Potom byla slavnost židovská, a Ježíš odebral se do Jerusalema.
2 Jest pak v Jerusalemě při bravní (bráně) rybník, jenž hebrejsky, slove Bethesda a má pět podloubí.
3 V těch leželo veliké množství neduživců: slepých, kulhavých, ochrnulých, kteří čekali na pohyb vody.
4 Anděl Páně totiž sestupoval časem do rybníka, a hýbal vodou. A kdo po hnutí vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať byl stižen neduhem kterýmkoliv.
5 I byl tam jeden člověk, který byl nemocen již třicet osm roků.
6 Toho Ježíš uzřev ležeti a seznav, že to s ním trvá již dlouhý čas, řekl jemu: „Chceš býti zdráv?“
7 Nemocný odpověděl mu: „Pane, nemám člověka, aby, když se voda pohne, spustil mě do rybníka; když pak já jdu, jiný sestupuje přede mnou.“
8 Dí mu Ježíš: „Vstaň, vezmi lože své a choď.“
9 A ihned uzdravil se člověk ten; i vzal lože své a chodil. Byla však toho dne sobota.
10 A proto židé řekli tomu, jenž se uzdravil: „Jest sobota; není dovoleno tobě nosit lože své.“
11 On pak odpověděl jim: „Ten, jenž mě uzdravil, řekl mi: Vezmi lože své a choď.“
12 Tedy otázali se ho: „Kdo jest ten člověk, který ti řekl: Vezmi lože své a choď?“
13 Ten však, jenž byl uzdraven, nevěděl, kdo jest, neboť Ježíš uchýlil se, poněvadž byl zástup na tom místě.
14 Potom Ježíš nalezl ho ve chrámě a řekl jemu: „Hle, učiněn jsi zdráv, již více nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“
15 Člověk ten odešel a oznámil židům, že jest to Ježíš, který ho uzdravil.
16 Proto židé pronásledovali Ježíše, že to učinil v sobotu.
17 Ježíš pak promluvil k nim: „Otec můj dosavad dělá, i já dělám.“
18 Tedy židé hledali proto tím více ho usmrtiti, ježto nejen rušil sobotu, nýbrž i Boha nazýval Otcem svým, čině se rovným Bohu.
19 Ježíš tedy odpověděl jim: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nemůže Syn sám od sebe činiti ničeho, leč co vidí, že činí Otec. Cokoli totiž činí On, to činí podobně i Syn;
20 neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a větší ještě skutky nad to ukáže mu, abyste se divili.
21 Jako totiž Otec mrtvé křísí a oživuje, tak i Syn, koho chce, oživuje.
22 Neboť Otec nesoudí nikoho, ale veškeren soud dal Synu,
23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.
24 Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo slyší slovo mé a věří tomu, jenž mě poslal, má život věčný a soudu nepropadá, nýbrž přešel ze smrti do života.
25 Vpravdě, vpravdě pravím vám: Přichází hodina a nyní jest, kdy mrtví uslyší hlas Syna Božího, a ti, kteří uslyší, živi budou;
26 neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě,
27 a dal mu moc konati soud, poněvadž jest Syn člověka.
28 Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, ve které všichni, kteří v hrobech jsou, uslyší hlas jeho,
29 a půjdou ti, kteří dobře činili, na vzkříšení k životu, ti však, kteří zlé páchali, na vzkříšení k soudu.
30 Nemohu já sám od sebe činiti ničeho. Jak slyším, (tak) soudím, a soud můj jest spravedlivý, neboť nehledám vůle své, nýbrž vůli toho, jenž mě poslal.“
31 „Vydávám-li já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.
32 Jiný jest, jenž svědčí o mně, a já vím, že pravé jest svědectví, které vydává o mně.
33 Vy jste poslali k Janovi, a on vydal svědectví pravdě;
34 já však neberu svědectví od člověka, ale toto pravím, abyste vy byli spaseni.
35 On byl svící hořící a svítící, ale vám se zachtělo (jen) na chvíli se veseliti ve světle jeho.
36 Já však mám svědectví větší nežli (jest) Janovo; ty skutky totiž, které mi dal Otec, abych je vykonal, ty skutky, které činím, vydávají o mně svědectví, že Otec mě poslal.
37 I sám Otec, který mě poslal, vydal svědectví o mně; a nikdy jste ani hlasu jeho neslyšeli ani tváře jeho neviděli,
38 a slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího, neboť vy nevěříte tomu, kteréhož On poslal.
39 Zpytujete Písma, neboť se domníváte, že v nich máte život věčný. Také ona jsou to, jež vydávají svědectví o mně;
40 a vy (přece) nechcete přijíti ke mně, abyste měli život.
41 Oslavy od lidí nepřijímám,
42 ale poznal jsem vás, že (totiž) lásky k Bohu nemáte v sobě.
43 Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mě; jiný-li přijde ve jménu svém, toho přijmete.
44 Kterak můžete uvěřiti vy, kteří přijímáte čest jedni od druhých, a té cti, která jest od jediného Boha, nehledáte?
45 Nedomnívejte se, že já budu žalovati na vás u Otce; jestiť, kdo na vás žaluje, totiž Mojžíš, v nějž vy doufáte.
46 Neboť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; o mně psal on;
47 pakli však nevěříte jeho písmu, kterak uvěříte mým slovům?“