1Potom odešel Ježíš za moře Galilejské, to jest Tiberiadské,
2a veliký zástup šel za ním, neboť viděli zázraky, které činil na nemocných.
3I vystoupil Ježíš nahoru a posadil se tam s učeníky svými.
4Byly pak blízko velikonoce, slavnost židovská.
5Tedy Ježíš pozdvih oči a spatřiv, že zástup veliký jde k němu, pravil k Filipovi: „Odkud nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?“
6To však řekl, zkoušeje ho, neboť sám věděl, co hodlá učiniti.
7Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chlebů nestačí jim, aby každý něco málo dostal.“
8Dí jemu jeden z učeníků jeho, (totiž) Ondřej, bratr Šimona Petra:
9„Jest zde jeden pacholík, který má pět chlebů ječných a dvě ryby, ale co jest to na tak mnohé?“
10Tedy řekl Ježíš: „Rozkažte lidem, ať se posadí.“ Bylo pak mnoho trávy na tom místě. I posadilo se mužů počtem asi pět tisíc.
11Tu Ježíš vzal chleby a díky učiniv rozdal sedícím; podobně i z ryb, kolik chtěli.
12Když však se nasytili, řekl učeníkům svým: „Sebeřte pozůstalé kousky, ať nezhynou.“
13I sebrali a naplnili dvanáct košů kousky z pěti chlebů ječných, kteréž pozůstaly po těch, kteří jedli.
14Tedy ti lidé uzřevše zázrak, kterýž učinil Ježíš, pravili: „To jest jistě ten prorok, který má přijíti na svět.“
15Proto Ježíš, poznav, že chtějí přijíti a chopiti ho, aby jej učinili králem, uchýlil se opět na horu sám jediný.
16Když pak byl večer, učeníci jeho sestoupili k moři
17a vstoupivše na loď, plavili se přes moře do Kafarnaum; a již setmělo se, a Ježíš ještě nepřišel k nim.
18Moře však se zdvihalo, ježto vál vítr veliký.
19Když tedy upluli asi dvacet pět neb třicet honů, spatřili Ježíše, an kráčí po moři a přibližuje se k lodi; i báli se.
20On však řekl jim: „Já jsem to; nebojte se.“
21Tu chtěli ho vzíti na loď, ale loď byla ihned u země, do které se ubírali.
22Druhého dne lid, který stál za mořem, zvěděl, že nebylo tam jiné lodi, leč jen jedna, a že Ježíš nevstoupil s učeníky svými na tu loď, nýbrž že učeníci jeho sami odpluli;
23jiné však lodí připluly z Tiberiady blízko k tomu místu, kde byli jedli chléb, když Pán díky učinil.
24Když tedy lid viděl, že tam Ježíše není, ani učeníků jeho, vstoupili na lodi a dostali se do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
25A nalezše ho za mořem, řekli jemu: „Mistře, kdy jsi sem přišel?“
26Ježíš odpověděl jim: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli divy, nýbrž že jste jedli z chlebů a nasytili se.
27Pracujte nikoliv o pokrm pomíjející, nýbrž o pokrm, který zůstává k životu věčnému, kterýž vám dá Syn člověka; neboť toho potvrdil Otec, Bůh.“
28I řekli jemu: „Co máme činiti, abychom konali díla Boží?“
29Ježíš odpověděl jim: „To jest dílo Boží, abyste věřili v toho, jehož on poslal.“
30Tu řekli jemu: „Které znamení tedy činíš ty, abychom je viděli a tobě věřili? Co konáš?
31Otcové naši jedli manu na poušti, jakož jest psáno:,Chléb s nebe dal jim k jídlu‘.“
32Tedy řekl jim Ježíš: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: nikoliv Mojžíš dal vám chléb s nebe, nýbrž Otec můj dává vám pravý chléb s nebe.
33Neboť chléb Boží jest ten, který sestupuje s nebe a dává život světu.“
34I řekli mu židé: „Pane, povždy nám dávej ten chléb.“
35A Ježíš řekl jim: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nebude lačněti, a kdo věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
36Avšak řekl jsem vám, že jste mě i viděli, ale nevěříte.
37Všecko, co mi dává Otec, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přijde, nevyvrhnu ven,
38neboť jsem sestoupil s nebe, nikoliv abych činil vůli svou, nýbrž vůli toho, jenž mě poslal.
39Toto pak jest vůle toho, jenž mě poslal (Otce), abych neztratil nic z toho, co mi dal, nýbrž abych to vzkřísil v den poslední.
40Neboť to jest vůle Otce mého (který mě poslal), aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v den poslední.“
41I reptali židé na něho, že řekl: „Já jsem chléb, který s nebe sestoupil,“
42a pravili: „Není-liž to Ježíš, syn Josefův, jehož otce i matku známe? Kterak tedy praví: „S nebe jsem sestoupil.“
43Ježíš tedy odpověděl jim: „Nereptejte vespolek.
44Nikdo nemůže přijíti ke mně, nepřitáhne-li ho Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v den poslední.
45Jest psáno v prorocích:,A budou všichni poučováni od Boha.‘ Každý, kdo uslyšel od Otce a se naučil, přichází ke mně.
46Nepravím tím, že by kdo viděl Otce, leč jen ten, jenž jest od Boha, ten viděl Otce.
47Vpravdě, vpravdě, pravím vám: Kdo věří ve mne, má život věčný.
48Já jsem chléb života.
49Otcové vaši jedli na poušli manu, a zemřeli.
50To jest chléb s nebe sestupující, aby, jí-li kdo z něho, nezemřel.
51Já jsem chléb živý, jenž s nebe sestoupil.
52Bude-li kdo jísti z chleba toho, živ bude na věky. A chléb, který já dám, tělo mé jest (které dám) za život světa.“
53Tu hádali se židé vespolek řkouce: „Kterak může tento dáti nám tělo své k jídlu?“
54Proto řekl jim Ježíš: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete míti v sobě života.
55Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v den poslední.
56Neboť tělo mé vpravdě jest pokrm a krev má vpravdě jest nápoj.
57Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
58Jako mne poslal živý Otec a já živ jsem skrze Otce, tak i ten, kdo jí mne, živ bude skrze mne.
59Toto jest chléb, jenž s nebe sestoupil, ne jako otcové (vaši) jedli manu a zemřeli. Kdo jí chléb tento, živ bude na věky.“
60To pověděl uče v synagoze v Kafarnaum.
61Tu mnozí z učeníků jeho uslyševše to řekli: „Tvrdá jest ta řeč; kdo ji může poslouchat?“
62Ale Ježíš věda sám u sebe, že učeníci jeho na to reptají, řekl jim: „??-li vás pohoršuje?
63Což tedy, když uzříte Syna člověka, an vstupuje tam, kde byl dříve?
64Duch jest to, jenž oživuje, tělo nic neprospívá; ta slova však, která jsem já mluvil vám, jsou duch a život.
65Ale jsou někteří mezi vámi, kteří nevěří.“ Vědělť zajisté Ježíš od počátku, kdo jsou nevěřící, a kdo jest ten, jenž ho zradí.
66I pravil: „Proto jsem vám řekl, že nikdo nemůže přijíti ke mně, není-li mu dáno od Otce (mého).“
67Od té doby mnozí z učeníků jeho odešli zpět a nechodili již s ním.
68Řekl tedy ke dvanácti: „Chcete i vy odejíti?“
69Šimon Petr odpověděl mu: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova života věčného,
70a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Kristus, Syn Boží.“
71Odpověděl jim Ježíš: „Zdali nevyvolil jsem vás dvanáct? A jeden z vás jest ďábel.“
72Pravil to o Jidášovi, synu Šimona iškariotského; neboť to byl ten, jenž ho měl zraditi, ač byl jedním ze dvanácti.