1Když tedy Ježíš seznal, že fariseové uslyšeli, že Ježíš nabývá více učeníků a více křtí než Jan,
2(ačkoliv Ježíš sám nekřtil, nýbrž učeníci jeho),
3opustil Judsko a odešel opět do Galilee.
4Musil však jíti Samařskem.
5I přišel k městu samařskému, jménem Sychar, poblíže pole, které Jakub dal svému synu Josefovi.
6Byla pak tam studnice Jakubova. Proto Ježíš, jsa cestou unaven, posadil se tak u studnice. Bylo kolem šesti hodin.
7Tu přišla jedna žena ze Samařska vážit vody. Ježíš řekl: „Dej mi píti.“
8Neboť učeníci jeho odešli do města, aby nakoupili pokrmů.
9I řekla mu ta žena Samaritánka: „Kterak ty jsa žid žádáš ode mne píti, ježto já jsem žena samaritánská?“ Židé totiž neobcují se Samaritány.
10Ježíš odpověděl ji: „Kdybys znala dar Boží a kdo jest ten, jenž ti praví:,Dej mi píti‘, ty bys ho poprosila, a dal by ti vody živé.“
11Dí mu žena: „Pane, ani nemáš, čím bys navážil, a studna jest hluboká; odkud tedy máš vodu živou?
12Zdaliž ty jsi větší, než otec náš Jakub, který nám dal tu studnici, a sám z ní pil i synové jeho a dobytek jeho?“
13Ježíš odpověděl jí: „Každý, kdo pije z vody této, žízniti bude opět; kdo však se napije z vody, kterou já mu dám, nebude žízniti navěky;
14nýbrž voda, kterou já mu dám, stane se v něm pramenem vody vytryskující do života věčného.“
15Dí k němu žena: „Pane, dej mi té vody, abych (již) nežíznila ani nechodila sem vážit.“
16Ježíš řekl jí: „Jdi, zavolej muže svého a přijď sem.“
17Žena odpověděla: „Nemám muže.“ Dí jí Ježíš: „Dobře jsi řekla:,Nemám muže‘;
18neboť pět mužů jsi měla, a ten, kterého nyní máš, není tvým mužem. To jsi pověděla pravdivě.
19Dí mu žena: „Pane, vidím, že ty jsi prorok.
20Otcové naši klaněli se na této hoře, a vy pravíte, že v Jerusalemě jest místo, kde náleží se klaněti.“
21Ježíš řekl jí: „Ženo, věř mi, že přichází hodina, kdy nebudete se klaněti Otci ani na této hoře ani v Jerusalemě.
22Vy se klaníte tomu, čeho neznáte; my se klaníme tomu, co známe, poněvadž spása jest ze židů.
23Avšak přichází hodina, a nyní jest (tu), kdy praví ctitelé budou se klaněti Otci v duchu a v pravdě; neboť i Otec hledá takových, kteří by se mu (tak) klaněli.
24Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, v duchu a v pravdě mají se mu klaněti.“
25Dí mu žena: „Vím, že přijde Messiáš, (který slove Kristus): když tedy přijde on, oznámí nám všecko.“
26Ježíš řekl jí: „Já to jsem, jenž mluvím s tebou.“
27A v tom přišli učeníci jeho a divili se, že mluví se ženou; přece však nikdo neřekl: „Čeho si přeješ?“ aneb „Proč s ní mluvíš?“
28Tu nechala žena konev svou a odešla do města a řekla o něm lidem:
29„Pojďte a vizte člověka, který mi pověděl všecko, co jsem učinila; není-li on Kristus?“
30Vyšli tedy z města a brali se k němu.
31Mezitím učeníci jeho prosili ho řkouce: „Mistře, pojez.“
32Ale on řekl jim: „Já mám pokrm k jídlu, o němž vy nevíte.“
33Pravili tedy učeníci vespolek: „Zdali kdo přinesl mu jísti?“
34Ježíš řekl jim: „Můj pokrm jest činiti vůli toho, jenž mě poslal, a dokonati dílo jeho.
35Nepravíte-liž vy: Ještě čtyři měsíce, a bude žeň? Hle, pravím vám:,Pozdvihněte očí svých a podívejte se na krajiny, že jsou již bílé ke žni.
36A kdo žne, béře odplatu a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby se radoval, i ten, kdo seje, i ten, kdo žne.
37V této věci pravdivé jest zajisté přísloví:,Jiný jest, jenž rozsévá, a jiný, jenž žne.‘
38Já jsem vás poslal žnouti, o čem jste nepracovali; jiní pracovali, a vy jste vešli v práce jejich.“
39Z onoho města pak mnoho Samaritánův uvěřilo v něho pro slova ženy, která vydávala svědectví: „Pověděl mi všecko, co jsem činila.“
40Když tedy Samaritáni přišli k němu, prosili ho, aby pobyl u nich. I pobyl tam dva dni.
41A mnohem více jich uvěřilo v něho pro slovo jeho.
42I pravili ženě: „Věříme již nikoli pro tvoji řeč; neboť sami jsme slyšeli a víme, že tento jest vpravdě Spasitelem světa.“
43Po dvou dnech pak vyšel odtud a odebral se do Galilee;
44neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok není ve vážnosti ve své otčině.
45Když tedy přišel do Gsililee, Galilejští přijali ho (radostně), neboť viděli všecko, co činil v Jerusalemě o slavnosti; byli totiž také oni přišli na slavnost.
46Přišel tedy zase do Kány galilejské, kdež byl proměnil vodu ve víno. A byl jeden úředník královský v Kafarnaum, jehož syn byl nemocen.
47Ten uslyšev, že Ježíš přichází z Judska do Galilee, odebral se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil syna jeho; neboť počínal umírati.
48I řekl k němu Ježíš: „Neuzříte-li zázraků a divů, neuvěříte.“
49Dí jemu úředník královský: „Pane, pojď, prve než umře syn můj.“
50Dí jemu Ježíš: „Jdi, syn tvůj jest živ.“ Člověk ten uvěřil slovu, které mu pravil Ježíš, a šel.
51Když pak byl již na cestě, služebníci jeho potkali se s ním a zvěstovali (mu), že syn jeho jest živ.
52I otázal se jich na hodinu, ve kterou se mu ulevilo. A oni mu řekli: „Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.“
53Poznal tedy otec, že to byla ona hodina, ve které mu Ježíš řekl: „Syn tvůj jest živ.“ I uvěřil v něho on sám i celý dům jeho.
54To byl druhý zázrak, který Ježíš učinil opět (v Káně), když přišel z Judska do Galilee.