Bible

1 Když tedy Ježíš seznal, že fariseové uslyšeli, že Ježíš nabývá více učeníků a více křtí než Jan, 2 (ačkoliv Ježíš sám nekřtil, nýbrž učeníci jeho), 3 opustil Judsko a odešel opět do Galilee. 4 Musil však jíti Samařskem. 5 I přišel k městu samařskému, jménem Sychar, poblíže pole, které Jakub dal svému synu Josefovi. 6 Byla pak tam studnice Jakubova. Proto Ježíš, jsa cestou unaven, posadil se tak u studnice. Bylo kolem šesti hodin. 7 Tu přišla jedna žena ze Samařska vážit vody. Ježíš řekl: „Dej mi píti.“ 8 Neboť učeníci jeho odešli do města, aby nakoupili pokrmů. 9 I řekla mu ta žena Samaritánka: „Kterak ty jsa žid žádáš ode mne píti, ježto já jsem žena samaritánská?“ Židé totiž neobcují se Samaritány. 10 Ježíš odpověděl ji: „Kdybys znala dar Boží a kdo jest ten, jenž ti praví:,Dej mi píti‘, ty bys ho poprosila, a dal by ti vody živé.“ 11 Dí mu žena: „Pane, ani nemáš, čím bys navážil, a studna jest hluboká; odkud tedy máš vodu živou? 12 Zdaliž ty jsi větší, než otec náš Jakub, který nám dal tu studnici, a sám z ní pil i synové jeho a dobytek jeho?“ 13 Ježíš odpověděl jí: „Každý, kdo pije z vody této, žízniti bude opět; kdo však se napije z vody, kterou já mu dám, nebude žízniti navěky; 14 nýbrž voda, kterou já mu dám, stane se v něm pramenem vody vytryskující do života věčného.“ 15 Dí k němu žena: „Pane, dej mi té vody, abych (již) nežíznila ani nechodila sem vážit.“ 16 Ježíš řekl jí: „Jdi, zavolej muže svého a přijď sem.“ 17 Žena odpověděla: „Nemám muže.“ Dí jí Ježíš: „Dobře jsi řekla:,Nemám muže‘; 18 neboť pět mužů jsi měla, a ten, kterého nyní máš, není tvým mužem. To jsi pověděla pravdivě. 19 Dí mu žena: „Pane, vidím, že ty jsi prorok. 20 Otcové naši klaněli se na této hoře, a vy pravíte, že v Jerusalemě jest místo, kde náleží se klaněti.“ 21 Ježíš řekl jí: „Ženo, věř mi, že přichází hodina, kdy nebudete se klaněti Otci ani na této hoře ani v Jerusalemě. 22 Vy se klaníte tomu, čeho neznáte; my se klaníme tomu, co známe, poněvadž spása jest ze židů. 23 Avšak přichází hodina, a nyní jest (tu), kdy praví ctitelé budou se klaněti Otci v duchu a v pravdě; neboť i Otec hledá takových, kteří by se mu (tak) klaněli. 24 Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, v duchu a v pravdě mají se mu klaněti.“ 25 Dí mu žena: „Vím, že přijde Messiáš, (který slove Kristus): když tedy přijde on, oznámí nám všecko.“ 26 Ježíš řekl jí: „Já to jsem, jenž mluvím s tebou.“ 27 A v tom přišli učeníci jeho a divili se, že mluví se ženou; přece však nikdo neřekl: „Čeho si přeješ?“ aneb „Proč s ní mluvíš?“ 28 Tu nechala žena konev svou a odešla do města a řekla o něm lidem: 29 „Pojďte a vizte člověka, který mi pověděl všecko, co jsem učinila; není-li on Kristus?“ 30 Vyšli tedy z města a brali se k němu. 31 Mezitím učeníci jeho prosili ho řkouce: „Mistře, pojez.“ 32 Ale on řekl jim: „Já mám pokrm k jídlu, o němž vy nevíte.“ 33 Pravili tedy učeníci vespolek: „Zdali kdo přinesl mu jísti?“ 34 Ježíš řekl jim: „Můj pokrm jest činiti vůli toho, jenž mě poslal, a dokonati dílo jeho. 35 Nepravíte-liž vy: Ještě čtyři měsíce, a bude žeň? Hle, pravím vám:,Pozdvihněte očí svých a podívejte se na krajiny, že jsou již bílé ke žni. 36 A kdo žne, béře odplatu a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby se radoval, i ten, kdo seje, i ten, kdo žne. 37 V této věci pravdivé jest zajisté přísloví:,Jiný jest, jenž rozsévá, a jiný, jenž žne.‘ 38 Já jsem vás poslal žnouti, o čem jste nepracovali; jiní pracovali, a vy jste vešli v práce jejich.“ 39 Z onoho města pak mnoho Samaritánův uvěřilo v něho pro slova ženy, která vydávala svědectví: „Pověděl mi všecko, co jsem činila.“ 40 Když tedy Samaritáni přišli k němu, prosili ho, aby pobyl u nich. I pobyl tam dva dni. 41 A mnohem více jich uvěřilo v něho pro slovo jeho. 42 I pravili ženě: „Věříme již nikoli pro tvoji řeč; neboť sami jsme slyšeli a víme, že tento jest vpravdě Spasitelem světa.“ 43 Po dvou dnech pak vyšel odtud a odebral se do Galilee; 44 neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok není ve vážnosti ve své otčině. 45 Když tedy přišel do Gsililee, Galilejští přijali ho (radostně), neboť viděli všecko, co činil v Jerusalemě o slavnosti; byli totiž také oni přišli na slavnost. 46 Přišel tedy zase do Kány galilejské, kdež byl proměnil vodu ve víno. A byl jeden úředník královský v Kafarnaum, jehož syn byl nemocen. 47 Ten uslyšev, že Ježíš přichází z Judska do Galilee, odebral se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil syna jeho; neboť počínal umírati. 48 I řekl k němu Ježíš: „Neuzříte-li zázraků a divů, neuvěříte.“ 49 Dí jemu úředník královský: „Pane, pojď, prve než umře syn můj.“ 50 Dí jemu Ježíš: „Jdi, syn tvůj jest živ.“ Člověk ten uvěřil slovu, které mu pravil Ježíš, a šel. 51 Když pak byl již na cestě, služebníci jeho potkali se s ním a zvěstovali (mu), že syn jeho jest živ. 52 I otázal se jich na hodinu, ve kterou se mu ulevilo. A oni mu řekli: „Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.“ 53 Poznal tedy otec, že to byla ona hodina, ve které mu Ježíš řekl: „Syn tvůj jest živ.“ I uvěřil v něho on sám i celý dům jeho. 54 To byl druhý zázrak, který Ježíš učinil opět (v Káně), když přišel z Judska do Galilee.