John 3
1 Byl pak jeden člověk z fariseů, jménem Nikodém, náčelník židovský.
2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl jemu: „Mistře, víme, že jsi od Boha vyšel jako učitel; neboť nikdo nemůže činiti těch zázraků, které ty činíš, není-li Bůh s ním.“
3 Ježíš odpověděl a řekl jemu: „Vpravdě, vpravdě pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znova, nemůže viděti království Božího.“
4 Dí jemu Nikodém: „Kterak může člověk se naroditi jsa stár? Může-liž po druhé vejíti v život matky své a se (opět) naroditi?“
5 Ježíš odpověděl: „Vpravdě, vpravdě pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znova z vody a Ducha (svatého), nemůže vejíti do království Božího.
6 Co se narodilo z těla, tělo jest, a co se narodilo z Ducha, duch jest.
7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znova naroditi.
8 Vítr vane, kde chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde; tak jest to při každém, kdo se narodil z Ducha.“
9 Nikodém odpověděl mu: „Kterak se to může státi?“
10 Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitelem v lidu israelském, a toho nevíš?
11 Vpravdě, vpravdě pravím tobě: Co víme, to mluvíme, a co jsme viděli, to osvědčujeme, a - svědectví našeho nepřijímáte.
12 Jestliže jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, kterak uvěříte, povím-li vám věci nebeské?
13 A nikdo nevstoupil na nebe, leč jen ten, jenž s nebe sestoupil, (totiž) Syn člověka, který jest v nebi.
14 A jako Mojžíš povýšil hada na poušti, tak musí povýšen býti Syn člověka,
15 aby nikdo, jenž v něho věří, nezahynul, nýbrž měl život věčný.
16 Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby nikdo, jenž v něho věří, nezahynul, nýbrž měl život věčný.
17 Vždyť Bůh neposlal Syna svého na svět, aby soudil svět, nýbrž aby spasen byl svět skrze něho.
18 Kdo věří v něho, nebývá souzen; kdo však nevěří, již jest odsouzen, poněvadž nevěří ve jméno jednorozeného Syna Božíno.
19 To pak jest soud, že světlo přišlo na svět, a lidé milovali více tmu nežli světlo; neboť skutkové jejich byli zlí.
20 Každý zajisté, kdo činí zlé, nenávidí světla a nejde ke světlu, aby nebyli usvědčeni skutkové jeho.
21 Kdo však čini pravdu, jde ke světlu, aby skutkové jeho se zjevili, neboť v Bohu jsou vykonáni.
22 Potom přišel Ježíš a učeníci jeho do země judské a tam zdržoval se s nimi a křtil.
23 Křtil však také Jan v Enon u Salimu, neboť bylo tam mnoho vody a lidé přicházeli a dávali se křtíti.
24 Jan totiž nebyl ještě vsazen do žaláře.
25 Vznikla pak hádka od učeníků Janových se židy o očišťování.
26 I přišli k Janovi a řekli jemu: „Mistře, ten, jenž byl u tebe za Jordanem, jemuž ty jsi vydal svědectví, hle, ten křtí, a všichni jdou k němu.“
27 Jan odpověděl a řekl: „Člověk nemůže nic vzíti, není-li mu dáno s nebe.
28 Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl:,Já nejsem Kristus, nýbrž jsem poslán před ním.‘
29 Kdo má nevěstu, jest ženich; ženichův přítel však, který stojí a ho slyší, raduje se velice pro hlas ženichův; nuže, tato radost má se naplnila.
30 On musí růsti, já pak se menšiti.
31 Kdo shůry přichází, jest nade všecky; kdo ze země jest, jest zemský a mluví po zemsku. Kdo s nebe přichází, jest nade všecky,
32 a co viděl a slyšel, o tom svědčí, ale svědectví jeho nikdo nepřijímá.
33 Kdo přijal svědectví jeho, ten zpečetil, že Bůh jest pravdomluvný;
34 neboť ten, jehož Bůh poslal, mluví slova Boží; vždyť Bůh nedává (mu) Ducha na míru.
35 Otec miluje Syna a všecko dal mu do ruky.
36 Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však nevěří v Syna, neuzří života, nýbrž hněv Boží zůstává na něm.“