Bible

1 „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo nevchází dveřmi do ovčince, nýbrž odjinud vstupuje, ten jest zloděj a lotr. 2 Kdo však vchází dveřmi, jest pastýř ovcí. 3 Tomu vrátný otvírá, a ovce slyší hlas jeho, a on své ovce volá jménem a vyvádí je. 4 A když své ovce vypustí, jde před nimi, a ovce ho následují, nebo znají hlas jeho. 5 Cizího však nenásledují, nýbrž utíkájí od něho, neboť neznají hlasu cizích.“ 6 Toto podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni neporozuměli, co jim mluvil. 7 Ježíš tedy řekl jim opět: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. 8 Všichni, kteří vystoupili (přede mnou) jsou zloději a lotři, ale ovce neslyšely jich. 9 Já jsem dveře. Vejde-li kdo skrze mne, bude zachován; a vejde i vyjde a nalezne pastvu. 10 Zloděj nepřichází, leč jen aby kradl a zabíjel a hubil. Já jsem přišel, aby měli život a měli hojnost. 11 Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává život za ovce své. 12 Nájemník však, totiž ten, kdo není (pravý) pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, opouští ovce a utíká; a vlk lapá a rozhání ovce. 13 Nájemník pak utíká, poněvadž jest nájemník a nezáleží mu na ovcích. 14 já jsem pastýř dobrý a znám své a znají mě moje, 15 jako mě zná Otec a já znám Otce; a život svůj dávám za ovce své. 16 Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou, a bude jeden ovčinec a jeden pastýř. 17 Proto miluje mě Otec, že dávám život svůj, abych jej zase ujal. 18 Nikdo neodnímá ho ode mne, nýbrž já jej dávám sám od sebe. Mám moc jej dáti, a mám moc jej zase ujmouti. Příkaz tento dostal jsem od Otce svého.“ 19 Pro tyto řeči povstala opět roztržka mezi židy. 20 Mnozí z nich pravili: „Má ducha zlého a blázní; proč ho posloucháte?“ 21 jiní pravili: „To nejsou slova posedlého. Může-liž duch zlý otevříti oči slepých?“ 22 Bylo pak v Jerusalemě posvícení, byla zima. 23 A Ježíš chodil ve chrámě v podloubí Šalamounově. 24 Tu obstoupili ho židé a pravili jemu: „Dokavad držíš duši naši v napětí? Jsi-li ty Kristus, pověz nám to zjevně.“ 25 Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám to a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu Otce mého, ty vydávají svědectví o mně. 26 Ale vy nevěříte, neboť nejste z ovcí mých. 27 Ovce mé slyší hlas můj, a já je znám, a následují mne; 28 a já jim dávám život věčný, a nezhynou na věky, a nikdo nevytrhne jich z ruky mé. 29 Co mi dal otec můj, to jest větší nade všecko, a nikdo nemůže (jich) vytrhnouti z ruky Otce mého. 30 Já a Otec jedno jsme.“ 31 Tu židé chápali kamení, aby ho kamenovali. 32 Ježíš jim odpověděl: „Mnoho skutků dobrých ukázal jsem vám od Otce; pro který z těch skutků mě kamenujete?“ 33 Židé odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nekamenujeme, nýbrž pro rouhání, totiž, že ty jsa člověkem, děláš se Bohem.“ 34 Ježíš jim odpověděl: „Není-liž psáno v zákoně vašem Já jsem řekl: Bohové jste?“ 35 Jestliže bohy nazval ty, k nimž slovo Boží bylo řečeno, (a Písmo nemůže se zrušiti), 36 o tom-li, jejž Otec posvětil a poslal na svět, vy pravíte:,Rouháš se,‘ poněvadž jsem řekl:,Syn Boží jsem?‘ 37 Nečiním-li skutkův Otce mého, nevěřte mi; 38 jestli však (je) činím a nechcete věřiti mně, skutkům věřte, abyste poznali a uvěřili, že Otec jest ve mně a já v Otci.“ 39 Tu hledali ho zajmouti, ale (on) ušel z rukou jejich. 40 A odešel opět za Jordan na to místo, kde Jan nejprve křtil, a zůstal tam. 41 I přišli mnozí k němu a pravili: „Jan neučinil sice žádného zázraku, 42 ale všecko, co Jan řekl o tomto, bylo pravdivo,“ A mnozí uvěřili v něho.