Bible

1 Byl pak nemocen jakýsi Lazar z Betanie, vesnice Marie a její sestry Marty. 2 Byla to ona Marie, která pomazala Pána mastí a utřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen. 3 Sestry jeho poslaly tedy k němu a vzkázaly: „Pane, hle ten, kterého miluješ, jest nemocen.“ 4 Uslyšev to Ježíš řekl: „Nemoc ta není k smrti, nýbrž k slávě Boží, aby Syn člověka byl oslaven skrze ni.“ 5 Ježíš však miloval Martu i sestru její (Marii) a Lazara. 6 Jak tedy uslyšel, že jest nemocen, tu zůstal sice na tom místě (ještě) dva dni. 7 Potom (však) řekl učeníkům s vým: „Pojďme opět do Judska.“ 8 Učeníci řekli jemu: „Mistře, nyní židé hledali tě kamenovati, a zase tam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? 9 Chodí-li kdo ve dne, nenaráží se, neboť vidí světlo toho světa. 10 Chodí-li však v noci, narazí se, neboť není při něm světla.“ 11 To pověděl a potom pravil jim: „Lazar, přítel náš, spí, ale jdu, abych ho ze sna probudil.“ 12 I řekli mu učeníci jeho: „Pane, spí-li bude zdráv.“ 13 Ježíš však řekl to o smrti jeho, ale oni myslili, že mluví o spánku sna. 14 Tu tedy Ježíš řekl jim zjevně: „Lazar zemřel; 15 I raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“ 16 Řekl tedy Tomáš, jenž slove Blíženec ke spoluučeníkům: „Pojďme i my, ať umřeme s ním.“ 17 Přišed tedy Ježíš nalezl ho již čtyři dni v hrobě ležeti. 18 Byla však Betanie blízko Jerusalema, as patnáct honů od něho. 19 Mnozí pak ze židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili pro jejich bratra. 20 Jak tedy Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu naproti, Maria však seděla doma. 21 I řekla Marta k Ježíšovi: „Pane, kdybys byl tu byl, bratr můj nebyl by umřel. 22 Však i nyní vím, že začkoli požádáš Boha, dá tobě Bůh.“ 23 Dí jí Ježíš: „Vstane zase bratr tvůj.“ 24 Dí jemu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v den poslední.“ 25 Řekl jí Ježíš: „Já jsem vzkříšení a život; kdo věří ve mne, byť i umřel, živ bude, 26 a každý, kdo žije a ve mne věří, neumře na věky. Véříš-li tomu?“ 27 Řekla jemu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Syn Boha živého, kterýž jsi přišel na tento svět.“ 28 A když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii potají řkouc: „Mistr jest zde a volá tebe.“ 29 Jak to ona uslyšela, vstala rychle a šla k němu, 30 neboť Ježíš nepřišel ještě do vesnice, nýbrž byl dosud na tom místě, kde se s nim setkala Marta. 31 Židé pak, kteří byli s ní v domě a ji těšili, uzřevše, že Maria rychle vstala a odešla, šli za ní pravíce: „Jde ke hrobu, aby tam poplakala.“ 32 Když tedy Maria přišla tam, kde byl Ježíš, uzřevši jej, padla mu k nohám a řekla jemu: „Pane, kdybys byl zde byl, bratr můj nebyl by umřel.“ 33 Tedy Ježíš vida ji, ana pláče, i židy, kteří s ní přišli, ani pláčí, pohnul se v duchu a zachvěl se 34 a řekl: „Kde jste jej položili?“ Řkou jemu: „Pojd a viz.“ 35 I zaslzel Ježíš, 36 Židé tedy řekli: „Hle, kterak jej miloval.“ 37 Někteří však z nich pravili: „Nemohl-liž ten, jenž otevřel oči slepého (od narození) učiniti, aby byl tento neumřel?“ 38 Tedy Ježíš pohnuv se opět sám v sobě, přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a kámen ležel na ní. 39 Ježíš řekl: „Odstraňte kámen.“ Řekla mu Marta, sestra zemřelého: „Pane, již zapáchá, neboť čtyři dni jest v hrobě.“ 40 Dí jí Ježíš: „Neřekl jsem tobě, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží?“ 41 Odstranili tedy kámen, Ježíš pak pozdvihl oči vzhůru a řekl: „Otče děkuji tobě, že jsi mne vyslyšel. 42 Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, avšak pro zástup, který kolem stojí, jsem to řekl, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“ 43 To pověděv zvolal hlasem velikým: „Lazare, pojď ven.“ 44 I vyšel (hned) ten, jenž byl umřel, svázán jsa obvazky na rukou i na nohou, a tvář jeho obvázána byla šátkem, Ježíš řekl jim: „Rozvažte ho, a nechte, ať odejde.“ 45 Tu mnozí ze židů, kteří přišli k Marii (a Martě) spatřivše, co učinil (Ježíš), uvěřili v něho. 46 Někteří však z nich odešli k fariseům a pověděli jim, co Ježíš učinil. 47 Tu velekněží a fariseové shromáždili veleradu a řekli: „Co uděláme, protože tento člověk činí mnoho divů? 48 Necháme-li ho tak, všichni uvěří v něho; i přijdou Římané a vezmou naše místo i národ.“ 49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, jsa nejvyšším knězem toho roku, řekl jim: „Vy nic nevíte, 50 ani na to nemyslíte, že jest vám prospěšno, aby jeden člověk zemřel za lid, a ne aby celý národ zahynul.“ 51 To však neřekl sám ze sebe, nýbrž jsa toho roku nejvyšším knězem prorokoval, že Ježíš měl umříti za národ, 52 a nejen za národ, nýbrž aby shromáždil v jedno také ty dítky Boží, které byly rozptýleny. 53 Od toho dne tedy se uradili, aby jej usmrtili. 54 Proto Ježíš nechodil již zjevně mezi židy, nýbrž odešel (odtamtud) do krajiny poblízku pustiny, do města, které slove Efrem, a tam se zdržoval s učeníky svými. 55 Byly pak blízko velikonoce židovské, a mnozí odešli z kraje do Jerusalema před velikonocemi, aby se očistili. 56 I hledali Ježíše a stojíce ve chrámě pravili vespolek: „Co se vám zdá? Že nepřijde na slavnost?“ Velekněží totiž a fariseové vydali rozkaz, aby zví-li kdo, kde jest, oznámil to, by ho jali.