1Byl pak nemocen jakýsi Lazar z Betanie, vesnice Marie a její sestry Marty.
2Byla to ona Marie, která pomazala Pána mastí a utřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.
3Sestry jeho poslaly tedy k němu a vzkázaly: „Pane, hle ten, kterého miluješ, jest nemocen.“
4Uslyšev to Ježíš řekl: „Nemoc ta není k smrti, nýbrž k slávě Boží, aby Syn člověka byl oslaven skrze ni.“
5Ježíš však miloval Martu i sestru její (Marii) a Lazara.
6Jak tedy uslyšel, že jest nemocen, tu zůstal sice na tom místě (ještě) dva dni.
7Potom (však) řekl učeníkům s vým: „Pojďme opět do Judska.“
8Učeníci řekli jemu: „Mistře, nyní židé hledali tě kamenovati, a zase tam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin?
9Chodí-li kdo ve dne, nenaráží se, neboť vidí světlo toho světa.
10Chodí-li však v noci, narazí se, neboť není při něm světla.“
11To pověděl a potom pravil jim: „Lazar, přítel náš, spí, ale jdu, abych ho ze sna probudil.“
12I řekli mu učeníci jeho: „Pane, spí-li bude zdráv.“
13Ježíš však řekl to o smrti jeho, ale oni myslili, že mluví o spánku sna.
14Tu tedy Ježíš řekl jim zjevně: „Lazar zemřel;
15I raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“
16Řekl tedy Tomáš, jenž slove Blíženec ke spoluučeníkům: „Pojďme i my, ať umřeme s ním.“
17Přišed tedy Ježíš nalezl ho již čtyři dni v hrobě ležeti.
18Byla však Betanie blízko Jerusalema, as patnáct honů od něho.
19Mnozí pak ze židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili pro jejich bratra.
20Jak tedy Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu naproti, Maria však seděla doma.
21I řekla Marta k Ježíšovi: „Pane, kdybys byl tu byl, bratr můj nebyl by umřel.
22Však i nyní vím, že začkoli požádáš Boha, dá tobě Bůh.“
23Dí jí Ježíš: „Vstane zase bratr tvůj.“
24Dí jemu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v den poslední.“
25Řekl jí Ježíš: „Já jsem vzkříšení a život; kdo věří ve mne, byť i umřel, živ bude,
26a každý, kdo žije a ve mne věří, neumře na věky. Véříš-li tomu?“
27Řekla jemu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Kristus, Syn Boha živého, kterýž jsi přišel na tento svět.“
28A když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii potají řkouc: „Mistr jest zde a volá tebe.“
29Jak to ona uslyšela, vstala rychle a šla k němu,
30neboť Ježíš nepřišel ještě do vesnice, nýbrž byl dosud na tom místě, kde se s nim setkala Marta.
31Židé pak, kteří byli s ní v domě a ji těšili, uzřevše, že Maria rychle vstala a odešla, šli za ní pravíce: „Jde ke hrobu, aby tam poplakala.“
32Když tedy Maria přišla tam, kde byl Ježíš, uzřevši jej, padla mu k nohám a řekla jemu: „Pane, kdybys byl zde byl, bratr můj nebyl by umřel.“
33Tedy Ježíš vida ji, ana pláče, i židy, kteří s ní přišli, ani pláčí, pohnul se v duchu a zachvěl se
34a řekl: „Kde jste jej položili?“ Řkou jemu: „Pojd a viz.“
35I zaslzel Ježíš,
36Židé tedy řekli: „Hle, kterak jej miloval.“
37Někteří však z nich pravili: „Nemohl-liž ten, jenž otevřel oči slepého (od narození) učiniti, aby byl tento neumřel?“
38Tedy Ježíš pohnuv se opět sám v sobě, přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a kámen ležel na ní.
39Ježíš řekl: „Odstraňte kámen.“ Řekla mu Marta, sestra zemřelého: „Pane, již zapáchá, neboť čtyři dni jest v hrobě.“
40Dí jí Ježíš: „Neřekl jsem tobě, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží?“
41Odstranili tedy kámen, Ježíš pak pozdvihl oči vzhůru a řekl: „Otče děkuji tobě, že jsi mne vyslyšel.
42Já jsem věděl, že mne vždycky slyšíš, avšak pro zástup, který kolem stojí, jsem to řekl, aby uvěřili, že ty jsi mne poslal.“
43To pověděv zvolal hlasem velikým: „Lazare, pojď ven.“
44I vyšel (hned) ten, jenž byl umřel, svázán jsa obvazky na rukou i na nohou, a tvář jeho obvázána byla šátkem, Ježíš řekl jim: „Rozvažte ho, a nechte, ať odejde.“
45Tu mnozí ze židů, kteří přišli k Marii (a Martě) spatřivše, co učinil (Ježíš), uvěřili v něho.
46Někteří však z nich odešli k fariseům a pověděli jim, co Ježíš učinil.
47Tu velekněží a fariseové shromáždili veleradu a řekli: „Co uděláme, protože tento člověk činí mnoho divů?
48Necháme-li ho tak, všichni uvěří v něho; i přijdou Římané a vezmou naše místo i národ.“
49Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, jsa nejvyšším knězem toho roku, řekl jim: „Vy nic nevíte,
50ani na to nemyslíte, že jest vám prospěšno, aby jeden člověk zemřel za lid, a ne aby celý národ zahynul.“
51To však neřekl sám ze sebe, nýbrž jsa toho roku nejvyšším knězem prorokoval, že Ježíš měl umříti za národ,
52a nejen za národ, nýbrž aby shromáždil v jedno také ty dítky Boží, které byly rozptýleny.
53Od toho dne tedy se uradili, aby jej usmrtili.
54Proto Ježíš nechodil již zjevně mezi židy, nýbrž odešel (odtamtud) do krajiny poblízku pustiny, do města, které slove Efrem, a tam se zdržoval s učeníky svými.
55Byly pak blízko velikonoce židovské, a mnozí odešli z kraje do Jerusalema před velikonocemi, aby se očistili.
56I hledali Ježíše a stojíce ve chrámě pravili vespolek: „Co se vám zdá? Že nepřijde na slavnost?“ Velekněží totiž a fariseové vydali rozkaz, aby zví-li kdo, kde jest, oznámil to, by ho jali.