John 12
1 Ježíš tedy šest dní před velikonocemi přišel do Betanie, kde byl Lazar, ten, jenž zemřel, a jehož Ježíš vzkřísil.
2 I připravili mu tam hostinu, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jedním z těch, kteří s ním byli za stolem.
3 Tu Maria vzavši libru masti drahé z nardu pravého, pomazala Ježíšovi nohy a utřela nohy jeho svými vlasy; a dům naplnil se vůní té masti.
4 I řekl jeden z učeníků jeho, Jidáš Iškariotský, který hodlal jej zraditi:
5 „Proč se neprodala tato mast za tři sta denárův, a nedalo se chudým?“
6 To pak řekl, ne že měl péči o chudé, nýtrž že byl zloděj a maje měšec, nosil to, co se vkládalo.
7 Ježíš tedy řekl: „Nech ji, aby to uchovala ke dni pohřbu mého.
8 Vždyť chudé máte vždycky s sebou, mne však vždycky nemáte.“
9 Tu dověděl se četný zástup židů, že tam Jest, i přišli nejen k vůli němu, nýbrž aby také Lazara uviděli, kterého vzkřísil z mrtvých.“
10 Velekněží však uradili se, aby i Lazara usmrtili,
11 neboť mnoho židův odcházelo pro něho a věřili v Ježíše.
12 Druhého dne zástup četný, který přišel na slavnost, uslyšev, že Ježíš jde do Jerusalema,
13 nabral ratolestí palmových a vyšli naproti němu a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, král israelský.“
14 Ježíš totiž naleznuv oslátko, vsedl na ně, jakož jest psáno:
15 „Neboj se, dcero siónská; aj král tvůj se béře, sedě na oslátku.“
16 Tomu nerozuměli zprvu učeníci jeho, ale když Ježíš byl oslaven, tu rozpomenuli se, že to bylo o něm psáno, a že to učinili jemu.
17 Tedy vydával o něm svědectví zástup, který byl s ním, když Lazara povolal z hrobu a ho z mrtvých vzkřísil.
18 Proto také naproti vyšel mu zástup, neboť slyšeli, že ten div učinil.
19 Tu řekli fariseové mezi sebou: „Vidíte, že nic neprospíváme? Hle, celý svět odešel za ním.“
20 Byli pak někteří pohané mezi těmi, kteří přišli, aby se klaněli o slavnosti.
21 Ti přistoupili k Filipovi, který pocházel z Betsaidy galilejské, a žádali ho řkouce: „Pane, přejeme si viděti Ježíše.“
22 Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej zas a Filip pověděli to Ježíšovi.
23 Ježíš pak odpověděl jim: „Přišla hodina, aby oslaven byl Syn člověka.
24 Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nezemře-li zrno pšeničné padši do země,
25 zůstává samotno; zemře-li však, přináší mnoho užitku. Kdo miluje život svůj, ztratí jej, a kdo nenávidí život svůj na tomto světě, k životu věčnému zachová jej.
26 Slouží-li mi kdo, následuj mne, a kde jsem já, tam bude i služebník můj. Bude-li mi kdo sloužiti, poctí jej Otec můj.
27 Nyní duše má zkormoucena jest, a co dím?,Otče, vysvobod mne z té hodiny.‘ Avšak proto jsem přišel na tu hodinu.
28 Otče, oslav jméno své.“ I přišel hlas s nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím,“
29 A lid, který tu stál a to slyšel, pravil, že zahřmělo, a jiní pravili: „Anděl mluvil k němu.“
30 Ježíš odpověděl: „Ne pro mne přišel ten hlas, nýbrž pro vás.
31 Nyní jest soud nad světem tímto, nyní bude kníže toho světa ven vyvržen,
32 a já, budu-li povýšen od země, potáhnu všecko k sobě.“
33 To pak pravil naznačuje, jakou smrtí měl zemříti.
34 Zástup odpověděl jemu: „My jsme slyšeli ze zákona, že Kristus zůstává na věky; i kterak ty pravíš:,Musí povýšen býti Syn člověka?‘ Kdo jest tento Syn člověka?“
35 Ježíš tedy řekl jim: „Ještě krátký čas jest světlo mezi vámi. Choďte, pokud máte světlo, aby vás nezachvátila tma; a kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli účastni světla.“ To pověděl Ježíš a odešed skryl se před nimi.
37 Ačkoli však tolik zázrakův učinil před nimi, nevěřili v něho,
38 aby se naplnilo slovo proroka Isaiáše, které pověděl: „Pane, kdo uvěřil kázání našemu? A komu bylo zjeveno rámě Hospodinovo?“
39 Proto nemohli uvěřiti, poněvadž Isaiáš opět řekl:
40 „Zaslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nesrozuměli a se neobrátili, a já jich neuzdravil.“
41 To řekl Isaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.
42 Však přece i z náčelniků mnozí uvěřili v něho, ale pro fariseje nevyznávali toho, aby nebyli vyobcováni,
43 neboť milovali více chválu od lidí, nežli chválu od Boha.
44 Ježíš pak zvolal: „Kdo věří ve mne, nevěří ve mne, nýbrž v toho, který mě poslal;
45 a kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.
46 Já jako světlo přišel jsem na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstával ve tmě.
47 A uslyší-li kdo slova má a nezachová-li jich, toho já nesoudím, neboť jsem nepřišel, abych soudil svět, nýbrž abych spasil svět.
48 Kdo mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, (ten) má svého soudce: To slovo, které jsem mluvil, to jej odsoudí v den poslední,
49 neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, nýbrž Otec, jenž mě poslal, ten mi přikázal, co mám říkati a co mluviti.
50 A já vím, že přikázání jeho jest život věčný. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“