John 13
1 Před slavností velikonoční Ježíš věda, že přišla hodina jeho aby z toho světa odešel k Otci, měv v lásce (vždy) svoje (kteří byli) ve světě, projevil jim svou lásku měrou nejvyšší.
2 Když totiž večeře nastala a ďábel již vnukl v srdce, aby jej zradil Jidáš, syn Šimona iškariotského,
3 (Ježíš) jsa vědom si toho, že Otec dal mu v ruce všecko, a že vyšel od Boha a jde k Bohu,
4 vstal od večeře a odložil roucha svá a vzav šat lněný přepásal se.
5 Potom nalil vody do umyvadla a počal umývati učeníkům nohy a utírati je šatem, kterým byl přepásán.
6 Přišel tedy k Šimonu Petrovi. I řekl mu Petr: „Pane, ty mně myješ nohy?“
7 Ježíš odpověděl a řekl jemu: „Co já činím, ty nevíš nyní, ale zvíš potom.“
8 Dí mu Petr: „Nebudeš mně mýti nohou navěky.“ Ježíš mu odpověděl: „Neumyji-li tebe, nebudeš míti dílu se mnou.“
9 Dí jemu Šimon Petr: „Pane, netoliko nohy mé, nýbrž i ruce a hlavu.“
10 Dí mu Ježíš: „Kdo se vykoupal, nepotřebuje leč jen nohy si umýti, ale jest čist celý; i vy jste čisti, ale ne všichni.“
11 Věděl totiž, kdo jest ten, jenž ho zradí. Proto řekl: „Nejste čisti všichni.“
12 Když jim tedy nohy umyl a své roucho vzal a se opět posadil, řekl jim: „Víte-li, co jsem vám učinil?
13 Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem; a dobře pravíte; jsemť zajisté.
14 Jestliže tedy já, Pán a Mistr váš, umyl jsem vám nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývati.
15 Příklad zajisté dal jsem vám, abyste i vy činili tak, jako jsem já učinil vám.
16 Vpravdě, vpravdě pravím vám: Není služebník větší nad pána svého, ani posel větší nad toho, který jej poslal.
17 To li víte, jste blahoslaveni, jestli to budete činiti.
18 Nepravím to o vás všech: já vím, které jsem si vyvolil, avšak aby se naplnilo Písmo:,Kdo jí se mnou chléb, pozdvihne proti mně patu svou.‘
19 již nyní pravím (to) vám, prve než se stane, abyste, když se stane, uvěřili, že já to jsem.“
20 Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo přijímá toho, koho-li pošlu, mne přijímá; kdo však mne přijímá, přijímá toho, jenž mě poslal.
21 To pověděv Ježíš zkormoutil se v duchu a osvědčil a řekl: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Jeden z vás mne zradí.“
22 Tedy pohlíželi učeníci na sebe vespolek, jsouce na rozpacích, o kom to praví.
23 Stoloval pak jeden z učeníků jeho na lůně Ježíšově, ten, jehož Ježíš miloval.
24 Tomu pokynul Šimon Petr a řekl jemu: „Pověz, kdo jest (ten), o němž to praví.“
25 On tedy spočinul na prsou Ježíšových a řekl jemu: „Pane, kdo jest?“
26 Ježíš odpověděl: „Ten jest, komu já namočenou skývu podám.“ A namočiv skývu podal Jidášovi, (synu) Šimona iškariotského.
27 A po té skývě vešel do něho ďábel. I řekl mu Ježíš: „Co činíš, učiň rychle.“
28 Toho však nikdo ze stolujících nevěděl, k čemu to řekl jemu.
29 Poněvadž totiž Jidáš měl měšec, domnívali se někteří, že mu Ježíš řekl: „Nakup, čeho nám jest potřebí ke dni svátečnímu,“ aneb aby dal něco chudým.
30 On tedy vzav skývu vyšel ihned. Byla pak noc.
31 Když tedy odešel, Ježíš pravil: „Nyní jest oslaven Syn člověka a Bůh oslaven jest v něm.
32 Je-li Bůh oslaven v něm, oslaví jej i Bůh sám v sobě: ano hned jej oslaví.
33 Dítky, ještě maličko jsem s vámi. Budete mne hledati a, jakož jsem řekl židům:,Kam já jdu, vy nemůžete přijíti‘, tak pravím nyní i vám.
34 Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jako jsem já miloval vás, abyste se i vy milovali vespolek.
35 Po tom poznají všichni, že jste učeníci moji, budete-li míti lásku jedni k druhým.“
36 Řekl mu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, nemůžeš nyní za mnou jíti, půjdeš však později.“
37 Dí jemu Petr: „Pane, proč nemohu nyní za tebou jíti? Život svůj dám za tebe.“
38 Ježíš odpověděl: „Život svůj dáš za mne? Vpravdě, vpravdě pravím tobě: nezazpívá kohout, dokavad mne nezapřeš třikráte.“