1„Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.
2V domě Otce mého jest příbytků mnoho; kdyby ne, byl bych vám to řekl, neboť jdu, abych vám připravil místo.
3A jestli odejdu a připravím vám místo, přijdu zase a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.
4kam já jdu víte, i cestu znáte.“
5Řekl mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš: i kterak můžeme znáti cestu?“
6Ježíš řekl jemu: „Já jsem cesta a pravda a život; nikdo nepřichází k Otci leč jen skrze mne.
7Kdybyste byli poznali mne, byli byste poznali i Otce mého; a od této chvíle poznáváte ho, ba viděli jste jej.“
8Dí jemu Filip: „Pane, ukaž nám Otce, a dostačí nám.“
9Ježíš řekl jemu: „Tak dlouhý čas jsem s vámi, a nepoznali jste mne, Filipe? Kdo vidí mne, vidí i Otce. Kterak ty pravíš:,Ukaž nám Otce?‘
10Nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, která já mluvím vám, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který zůstává ve mně, činí ty skutky.
11Věřte mi, že já v Otci a Otec ve mně jest.
12Ne-li, pro skutky samy věřte. Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo věří ve mne, bude i on činiti skutky, které já činím, ano větší nad ty bude činiti, neboť já jdu k Otci,
13a začkoli budete prositi (Otce) ve jménu mém, učiním to, aby oslaven byl Otec v Synu.
14A budete-li zač prositi ve jménu mém, učiním to.“
15„Milujete-li mě, přikázání má zachovávejte.
16A já budu prositi Otce a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstával na věky,
17Ducha pravdy; jeho svět nemůže přijmouti, poněvadž ho nevidí ani ho nezná; vy však jej znáte; neboť ve vás zůstává a ve vás bude.“
18Nenechám vás sirotků, přijdu zase k vám.
19Ještě maličko, a svět již mne neuzří; vy však mě uzříte, neboť já jsem živ, i vy živi budete.
20V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém a vy ve mně a já ve vás.
21Kdo má přikázání moje a je zachovává, ten mě miluje. Kdo však miluje mne, bude milován od Otce mého, i já budu jej milovati a zjevím se mu.“
22Řekl mu Juda, nikoliv onen iškariotský: „Pane, co se to stalo, že se hodláš zjeviti nám, a ne světu?“
23Ježíš mu odpověděl: „Miluje-li kdo mne, slovo mé zachovávati bude, a Otec můj bude ho milovati, i přijdeme k němu a příbytek u něho si učiníme.
24Kdo mě nemiluje, slov mých nezachovává, a (přece) slovo, které slyšíte, není moje, nýbrž Otce, který mě poslal.“
25„Toto mluvil jsem vám u vás zůstávaje,
26Utěšitel pak, Duch svatý, kteréhož Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všem věcem a připomene vám všecko, co jsem mluvil vám.
27Pokoj svůj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já vám dávám. Nermutiž se srdce vaše, aniž se strachuj.
28Slyšeli jste, že já jsem vám řekl: Jdu a přijdu (zase) k vám. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec větší jest mne.
29A nyní pověděl jsem vám to, prve než by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili.
30Již nebudu mnoho mluviti s vámi, neboť přichází kníže tohoto světa, a na mně nemá ničeho,
31avšak aby svět poznal, že miluji Otce a tak činím, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme.“