1Hlavní však věcí při tom, o čem mluvíme, jest: Takového máme velekněze, který se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích
2jakožto bohoslužebník velesvatyně, a to svatostánku pravého, který postavil Hospodin a nikoli člověk.
3Každý totiž velekněz ustanovuje se k tomu, aby obětoval dary a oběti; proto jest potřebí, aby také on měl něco, co by obětoval.
4Kdyby tedy byl na zemi, ani by nebyl knězem, poněvadž tu jsou (kněží), kteří přinášejí podle zákona dary,
5a ti slouží obrazu a nástinu velesvatyně nebeské, jakož bylo zjeveno Mojžíšovi, když měl vzdělati stánek. Praví totiž: „Hleď, ať uděláš všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře“.
6Avšak on obdržel tím znamenitější službu kněžskou, čím i vznešenější úmluvy jest prostředníkem, která byla ustanovena na vznešenějších zaslíbeních.
7Neboť kdyby ona první (úmluva) byla bez úhony, nehledalo by se místa pro druhou.
8Vždyť čině jim výtku praví: „Hle, přijdou dnové, praví Hospodin, a dokonám nad domem israelským i nad domem judským úmluvu novou,
9ne podle úmluvy, kterou jsem učinil s otci jejich v ten den, ve který jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské; neboť oni nezůstali v úmluvě mé, a já jsem je opustil, praví Hospodin.
10Toto jest totiž úmluva, kterou učiním s domem israelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony v mysl jejich a napíši je v srdce jejich, a budu jim Bohem, a oni budou mi lidem.
11A nikdo nebude poučovati svého spoluobčana a nikdo svého bratra říkaje: „Poznej Hospodina“, neboť všichni budou mě znáti od maličkého až do velikého z nich,
12ježto budu milostiv nepravostem jejich a na hříchy jejich nebudu již vzpomínati.
13Praví-li však (smlouvu) „novou“, prohlašuje první za zvetšelou; ale co vetší a stárne, jest blízko zániku.