Bible

1 Hlavní však věcí při tom, o čem mluvíme, jest: Takového máme velekněze, který se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích 2 jakožto bohoslužebník velesvatyně, a to svatostánku pravého, který postavil Hospodin a nikoli člověk. 3 Každý totiž velekněz ustanovuje se k tomu, aby obětoval dary a oběti; proto jest potřebí, aby také on měl něco, co by obětoval. 4 Kdyby tedy byl na zemi, ani by nebyl knězem, poněvadž tu jsou (kněží), kteří přinášejí podle zákona dary, 5 a ti slouží obrazu a nástinu velesvatyně nebeské, jakož bylo zjeveno Mojžíšovi, když měl vzdělati stánek. Praví totiž: „Hleď, ať uděláš všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře“. 6 Avšak on obdržel tím znamenitější službu kněžskou, čím i vznešenější úmluvy jest prostředníkem, která byla ustanovena na vznešenějších zaslíbeních. 7 Neboť kdyby ona první (úmluva) byla bez úhony, nehledalo by se místa pro druhou. 8 Vždyť čině jim výtku praví: „Hle, přijdou dnové, praví Hospodin, a dokonám nad domem israelským i nad domem judským úmluvu novou, 9 ne podle úmluvy, kterou jsem učinil s otci jejich v ten den, ve který jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské; neboť oni nezůstali v úmluvě mé, a já jsem je opustil, praví Hospodin. 10 Toto jest totiž úmluva, kterou učiním s domem israelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony v mysl jejich a napíši je v srdce jejich, a budu jim Bohem, a oni budou mi lidem. 11 A nikdo nebude poučovati svého spoluobčana a nikdo svého bratra říkaje: „Poznej Hospodina“, neboť všichni budou mě znáti od maličkého až do velikého z nich, 12 ježto budu milostiv nepravostem jejich a na hříchy jejich nebudu již vzpomínati. 13 Praví-li však (smlouvu) „novou“, prohlašuje první za zvetšelou; ale co vetší a stárne, jest blízko zániku.