1Tento Melchisedech totiž, král salemský, kněz Boha nejvyššího, jenž vyšed naproti Abrahamovi, když se vracel od porážky králů, jemu požehnal,
2jemuž Abraham i desátky přidělil ze všeho, jenž v překladě jména svého slove předem král spravedlnosti, potom však i král Salemu, to jest král pokoje,
3jenž jest bez otce, bez matky, bez rodokmenu, jenž nemá ani počátku dní ani konce života, avšak připodobněn jest Synu Božímu, zůstává knězem na věky.
4Vizte tedy, jak veliký jest ten, jemuž i desátek dal Abraham z věcí předních, on, patriarcha.
5A zajisté ti, kteří ze synů Leviových dostávají kněžství, mají příkaz, aby podle zákona brali desátky od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoliv i oni vyšli z beder Abrahamových;
6ale on, jehož rodokmen se neodvozuje od nich, obdržel desátek od Abrahama a a požehnal tomu, jenž měl zaslíbení.
7Beze všeho odporu však to, co menší jest, žehná se od většího.
8A tuto dostávají desátky lidé smrtelní, tam však ten, o němž se vydává svědectví, že žije.
9A, ať tak dím, skrze Abrahama dal desátek i Levi, jenž desátky dostával;
10neboť byl ještě v bedrách otcových, když mu vyšel naproti Melchisedech.
11Působila-li se tedy dokonalost skrze kněžství levitské, (pod ním totiž lid obdržel zákon), k čemu ještě bylo potřebí, aby povstával jiný kněz podle řádu Melchisedechova a nejmenoval se podle řádu Aronova?
12Vždyť mění-li se kněžství, mění se tím nutně i zákon.
13Ten zajisté, o němž toto se praví, patří k jinému pokolení, z něhož nikdo nesloužil oltáři;
14neboť jest zjevno, že Pán náš vyšel z judy, pokolení to, při němž Mojžíš nemluvil nic o kněžích.
15A ještě více jest to zjevno, když podle podobnosti Melchisedechovy povstává kněz jiný,
16který se jím stal nikoli podle zákona příkazu tělesného, nýbrž podle moci života neporušitelného;
17neboť svědčí: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.“
18A tak zrušuje se sice příkaz předešlý pro jeho bezmocnost a neužitečnost,
19(neboť zákon nepřivedl k dokonalosti ničeho), ale uvádí se lepší naděje, skrze niž se přibližujeme k Bohu.
20A pokud to jest nikoli bez přísahy (onino totiž stali se kněžími bez přísahy,
21tento však s přísahou skrze toho, jenž k němu pravil: „Přisáhl Hospodin, a nebude toho želet: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova“),
22potud Ježíš stal se rukojmím lepší úmluvy.
23A oněch učiněno jest kněžími mnoho, poněvadž jim smrt bránila, aby nezůstávali,
24tento však má kněžství nepomíjející, poněvadž zůstává na věky;
25proto také může dokonale spasiti ty, kteří přistupují k Bohu skrze něho, jsa vždycky živ, aby za ně orodoval.
26Takový zajisté příslušel nám velekněz, svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšenější nad nebesa,
27jenž nemá potřebí každého dne, jako velekněží, konati oběti nejprve za hříchy svoje, potom (za hříchy) lidu; toto učinil najednou, obětovav sebe sama.
28Neboť zákon ustanovuje za kněze lidi mající nedostatky, ale slovo přísahy pozákonní ustanovuje Syna na věky dokonalého.