Hebrews 7
1 Tento Melchisedech totiž, král salemský, kněz Boha nejvyššího, jenž vyšed naproti Abrahamovi, když se vracel od porážky králů, jemu požehnal,
2 jemuž Abraham i desátky přidělil ze všeho, jenž v překladě jména svého slove předem král spravedlnosti, potom však i král Salemu, to jest král pokoje,
3 jenž jest bez otce, bez matky, bez rodokmenu, jenž nemá ani počátku dní ani konce života, avšak připodobněn jest Synu Božímu, zůstává knězem na věky.
4 Vizte tedy, jak veliký jest ten, jemuž i desátek dal Abraham z věcí předních, on, patriarcha.
5 A zajisté ti, kteří ze synů Leviových dostávají kněžství, mají příkaz, aby podle zákona brali desátky od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoliv i oni vyšli z beder Abrahamových;
6 ale on, jehož rodokmen se neodvozuje od nich, obdržel desátek od Abrahama a a požehnal tomu, jenž měl zaslíbení.
7 Beze všeho odporu však to, co menší jest, žehná se od většího.
8 A tuto dostávají desátky lidé smrtelní, tam však ten, o němž se vydává svědectví, že žije.
9 A, ať tak dím, skrze Abrahama dal desátek i Levi, jenž desátky dostával;
10 neboť byl ještě v bedrách otcových, když mu vyšel naproti Melchisedech.
11 Působila-li se tedy dokonalost skrze kněžství levitské, (pod ním totiž lid obdržel zákon), k čemu ještě bylo potřebí, aby povstával jiný kněz podle řádu Melchisedechova a nejmenoval se podle řádu Aronova?
12 Vždyť mění-li se kněžství, mění se tím nutně i zákon.
13 Ten zajisté, o němž toto se praví, patří k jinému pokolení, z něhož nikdo nesloužil oltáři;
14 neboť jest zjevno, že Pán náš vyšel z judy, pokolení to, při němž Mojžíš nemluvil nic o kněžích.
15 A ještě více jest to zjevno, když podle podobnosti Melchisedechovy povstává kněz jiný,
16 který se jím stal nikoli podle zákona příkazu tělesného, nýbrž podle moci života neporušitelného;
17 neboť svědčí: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.“
18 A tak zrušuje se sice příkaz předešlý pro jeho bezmocnost a neužitečnost,
19 (neboť zákon nepřivedl k dokonalosti ničeho), ale uvádí se lepší naděje, skrze niž se přibližujeme k Bohu.
20 A pokud to jest nikoli bez přísahy (onino totiž stali se kněžími bez přísahy,
21 tento však s přísahou skrze toho, jenž k němu pravil: „Přisáhl Hospodin, a nebude toho želet: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova“),
22 potud Ježíš stal se rukojmím lepší úmluvy.
23 A oněch učiněno jest kněžími mnoho, poněvadž jim smrt bránila, aby nezůstávali,
24 tento však má kněžství nepomíjející, poněvadž zůstává na věky;
25 proto také může dokonale spasiti ty, kteří přistupují k Bohu skrze něho, jsa vždycky živ, aby za ně orodoval.
26 Takový zajisté příslušel nám velekněz, svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšenější nad nebesa,
27 jenž nemá potřebí každého dne, jako velekněží, konati oběti nejprve za hříchy svoje, potom (za hříchy) lidu; toto učinil najednou, obětovav sebe sama.
28 Neboť zákon ustanovuje za kněze lidi mající nedostatky, ale slovo přísahy pozákonní ustanovuje Syna na věky dokonalého.