1Proto pominouce počáteční vyučování o Kristu, přistupme k věcem dokonalejším a neklaďme znova základu pokáním ze skutků mrtvých a věrou v Boha,
2učením o křtech a vzkládání rukou, o zmrtvýchvstání a o soudě věčném.
3A to učiníme, dopustí-li Bůh.
4Neboť jest nemožno, aby ti, kteří jednou byvše osvíceni a okusivše daru nebeského, stali se účastni Ducha svatého
5a okusili také dobrého slova Božího i sil věku budoucího
6a (potom) padli, opět se obnovili ku pokání, (a to proto), poněvadž Syna Božího si znova křižují a v posměch vydávají.
7Země zajisté, která pije dešť často na ni přicházející a plodí bylinu příhodnou těm, kteří ji vzdělávají, dostává požehnání od Boha;
8vydává-li však trní a hloží, jest zavržitelna a kletbě blízká, a konec její jest spálení.
9Nadějeme se však do vás, miláčkové, věcí lepších a blízkých spáse, ačkoliv tak mluvíme.
10Neboť Bůh není nespravedliv, aby zapomenul na vaše jednání a na lásku, kterou jste ukázali k jménu jeho tím, že jste sloužili a sloužíte věřícím.
11Přejeme si však toužebně, aby každý z vás jevil touž horlivost vzhledem k plné naději (naší) až do konce,
12byste neochabli, nýbrž následovníky byli těch, kteří věrou a trpělivostí (dědictvím) docházejí zaslíbení.
13Neboť Bůh čině zaslíbení Abrahamovi a nemaje nikoho většího, skrze něhož by přísahal, přisáhl skrze sebe sama
14řka: „Jistě požehnám ti hojně a rozmnožím tě velice.“
15A tak on trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
16Lidé totiž přísahají skrze většího (než jsou sami), a ukončením všech rozepří jejich, tak, aby věc byla utvrzena, jest přísaha.
17Proto Bůh, chtěje tím více ukázati dědicům zaslíbení nezměnitelnost svého úradku, přičinil přísahu,
18abychom dvěma věcmi nepohnutelnými, v nichž klamati Boha nelze, měli mocnou útěchu my, kteří jsme se utekli, abychom se chopili a drželi předložené naděje,
19kterou máme jako kotvu duše bezpečnou i pevnou a vcházející do vnitřku opony,
20kamž jako předchůdce pro nás vešel Ježíš, stav se veleknězem na věky podle řádu Melchisedechova.