Bible

1 Každý totiž velekněz, jsa brán z lidí, ustanovuje se pro lidi ve věcech, které se vztahují k Bohu, aby přinášel dary a oběti za hříchy, 2 (a to takový), který by mohl lítost míti nad nevědomými a bloudícími, jsa též sám obklíčen slabostí; 3 a proto má za hříchy obětovati jak za lid, tak za sebe. 4 A nikdo nebere té důstojnosti sobě sám, nýbrž jsa povolán od Boha, jakož i Aron. 5 Tak ani Kristus neosobil si sám důstojnosti velekněze, nýbrž (dal mu ji ten), jenž k němu pravil: „Syn můj jsi ty; já dnes zplodil jsem tebe“, 6 jakož i na jiném místě dí: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.“ 7 On obětoval za času pozemského života svého s křikem silným a se slzami prosby a modlitby tomu, jenž mohl jej vysvoboditi ze smrti, a byl vyslyšen pro svou uctivost 8 a přes to, že byl Synem Božím, konal poslušnost tím, co vytrpěl, 9 a byv dokonán stal se příčinou věčné spásy všem, kteří ho poslouchají, 10 nazván byv od Boha veleknězem podle řádu Melchisedechova. 11 O tom jest nám mluviti mnoho, a to věci těžko vysvětlitelné, poněvadž jste se stali liknavými ku slyšení; 12 neboť majíce vzhledem k času býti učiteli, potřebujete opět, aby vás někdo poučoval o tom, které jsou první počátky učení o Bohu, a stali jste se potřební mléka a ne pokrmu tuhého. 13 Každý totiž, kdo požívá ještě mléka, je nezkušený ve slově spravedlnosti, neboť jest dítě; ale pro dokonalé jest pokrm tuhý, pro ty, kteří mají mysl návykem vycvičenou k tomu, aby rozeznávala dobré i zlé.