1Bojme se tedy, aby snad někdo z vás přes to, že (ještě) zůstává zaslíbení o vejití do jeho odpočinutí, nebyl shledán, že ho nedošel.
2Neboť i nám byla dána zvěst radostná jako jim, ale jim neprospělo slovo poslechnuté, poněvadž nebylo spojeno s věrou u těch, kteří je uslyšeli.
3Vejdeme totiž do odpočinku ti, kteří jsme uvěřili, jakož byl pravil: Takže jsem přisáhl ve hněvu svém: „Nevejdou do mého odpočinutí“, a přece díla byla dokonaná od založení světa;
4neboť kdesi řekl o sedmém dni takto: „I odpočinul Bůh sedmého dne ode všeho díla svého“,
5a na tomto místě opět (dí): „Nevejdou do mého odpočinutí.“
6Poněvadž tedy zůstává, aby někteří do něho vešli, a ti, jimž radostná zvěst byla dána dříve, nevešli pro nevěru,
7stanoví opět jakýsi den, jakési dnes, pravě u Davida po čase tak dlouhém, jakož bylo řečeno: „Dnes-li uslyšíte hlas jeho, nezatvrzujte srdce svého.“
8Neboť kdyby je byl Josue uvedl do odpočinutí, nebyl by potom mluvil o dni jiném.
9Nuže, zůstává odpočinek lidu Božímu.
10Neboť ten, jenž vejde do odpočinutí odpočine také od skutků svých, jako Bůh od svojich.
11Snažme se tedy vejíti do odpočinutí toho, aby nepadl někdo ve stejném příkladě nevěry;
12neboť živé jest slovo Boží a účinné a říznější nad každý meč dvojbřitký; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubův i morku, a rozeznává myšlenky a úmysly srdce.
13A není žádného tvora neviditelného před ním, ale všecko jest holé a otevřeno před očima toho, před nímž nám (bude činiti) počet.
14Majíce tedy velekněze velikého, který pronikl nebesa, Ježíše, Syna Božího, držme se té víry, kterou vyznáváme.
15Vždyť nemáme velekněze, jenž by nemohl míti soucit s našimi slabostmi, nýbrž takového, který byl podobně (jako my) zkušen ve všem kromě hříchu.
16Přistupujme tedy s důvěrou ke trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost ku pomoci příhodné.