Hebrews 3
1 Proto bratří věřící, účastníci nebeského povolání,
2 pozorujte apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše, kterýž jest věren tomu, jenž ho ustanovil, jakož i Mojžíš (byl věren) v celém domě jeho;
3 neboť on byl uznán za hodna tím větší slávy než Mojžíš, čím větší čest má stavitel než dům.
4 Každý totiž dům staví se od někoho, ten však, jenž postavil všecko, jest Bůh.
5 A Mojžíš byl sice věrný v celém domě jeho jako služebník k osvědčení toho, co se mělo hlásati,
6 Kristus však jako Syn nad domem svým; jeho domem jsme my, ačli důvěru a chloubu naděje zachováme pevně až do konce.
7 Proto, jak praví Duch svatý: Dnes-li uslyšíte hlas jeho,
8 nezatvrzujte srdce svého jako v Rozhořčení, jako v den Pokušení na poušti,
9 kde otcové vaši mě pokoušeli, zkoumali mě, ač viděli má díla
10 po čtyřicet roků. Proto jsem se rozhněval na pokolení toto a řekl jsem: „Ustavičně bloudí srdcem.“ Ale oni nedbali cest mých,
11 takže jsem přisáhl ve hněvu svém: „Nevejdou do mého odpočinutí“,
12 hleďte, bratři, aby snad nebylo v některém z vás zlého srdce nevěrného, takže by odpadlo od Boha živého,
13 nýbrž povzbuzujte se vespolek každého dne, pokud se říká „dnes“, aby se nezatvrdil některý z vás klamem hříchu.
14 Neboť jsme se stali účastníky Kristovými, ačli pevně zachováme počátek bytnosti až do konce,
15 pokud se říká: „Dnes-li uslyšíte hlas jeho, nezatvrzujte srdce svého, jako v Rozhořčení“.
16 Neboť někteří uslyševše, rozhořčili se, ale ne všichni ti, kteří vyšli z Egypta pod Mojžíšem.
17 Nuže, na koho hněval se po čtyřicet roků? Ne-li na ty, kteří zhřešili, jejichž těla zahynula na poušti?
18 A komu přisáhl, že nevejdou do jeho odpočinutí, leč těm, kteří byli nevěrní?
19 I vidíme, že nemohli vejíti pro nevěru.